Afterpárty ve Vídni aneb útržky z paměti abstinentky

Po zasedání celostátního fóra v Brně v sobotu 28.8.2010 se Piráti rozděli do dvou skupin. První, početnější skupina, zůstala na afterpárty v Brně, ta druhá, pětičlenná, tvořená zejména členy zahraničního odboru ČPS, vyrazila na afterpárty ve Vídni, aby podpořila rakouské piráty v jejich nastávajících volbách.

Večerní cesta do Vídně by se obešla bez zpoždění a komplikací, kdybychom nejeli do Vídně. Na každé ulici byly večer zapnuté semafory, přestože široko daleko bylo jen jedno jediné auto – právě to naše – a kolem nechodili ani chodci. Museli jsme každých dvacet metrů čekat dlouhé minuty, než naskočí zelená. K tomu zabloudit a neumět svižně německy rovnalo se pomalu začátku našeho konce. Udělali jsme printscreeny mapy Vídně, protože jsme za nechtěli bourat cizím osobám do jejich sítě. Nelze se proto divit, že jsme se na počátku sobotní noci ocitli na neznámé liduprázdné ulici a náš vysněný pirátský koráb se kdesi na Dunaji právě chystal k odplutí. Zatímco Mikuláš obvolával Rakušáky a snažil se plánovaný čas odjezdu odsunout skoro o celou hodinu, Jakub Michálek s Tomášem Semencem vyrazili na průzkum opuštěné ulice, aby se někoho poptali na cestu. Zbytek posádky hlídal červené auto s bílým logem ČPS a prověřoval, jestli jsme ke vší smůle ještě nepíchli kolo. Nakonec nám byly hvězdy nastávajícího večera nakloněny a cestu k nábřeží jsme objevili.

Na nábřeží Dunaje na nás čekal Chris a ve velkém spěchu jsme se všichni hnali k pirátskému korábu. Ani jsem se z toho spěchu nestihla vzpamatovat a už mi šéf zahraničního odboru zadal první úkol – fotit naší českou výpravu s foťákem, který za noci neumí fotit (nebo jeho uživatelka). A tak jsem se jako žena snažila Piráty předběhnout a rychle se otáčet a fotit je za běhu, což se zrovna s dlouhou dobou závěrky nedařilo, a tak ze zběsilého běhu máme jen jednu jedinou fotografii – záda batmana Jakuba Michálka oblečeného do velké pirátské vlajky (viz pirátskou síť).

U lodi na nás čekala další část rakouských Pirátů a jak už to tak bývá, všichni se vtipně představili jeden za druhým, takže ve výsledku jsme si pamatovali zas jenom Chrise a pár jmen, o kterých jsme ale netušili, komu by asi mohly patřit. Naskočili jsme na palubu 1.Wiener Bootstaxi, připevnili české pirátské vlajky na koráb mezi fialové a bílé balónky s rakouským znakem piratenpartei.at, uvolnili jsme lana, vytáhli kotvy a vypluli jsme na noční pirátskou plavbu Dunajem. Mikuláš se ujmul své harmoniky a dal se do hraní Pirátské hymny, zatímco všichni piráti se pustili do zpěvu za hlasitého ráčkování Rakušanů Árrrrr. Na obou nábřežích se lidé zastavovali a mávali nám na cestu. My jen litovali, že s sebou nemáme lasery, abychom mohli sejmout kolem plující lodě. Ani jsme nestihli dohrát hymnu a už jsme vystupovali.

Na druhém břehu nás přivítala další, ještě početnější skupina rakouských Pirátů, a nad hlavami jim vlál opravdu strašidelný kostlivec na černém plátně. Vystoupili jsme na vídeňské pláži (obdoba trávníku u Národního divadla v Praze) a začala na příkaz šéfa zahraničního odboru tzv. socializace (nebojte se, mělo to význam dát se v angličtině do řeči s Rakušany). A než se člověk stihl rozkoukat, najednou držel v ruce skleničku se šampaňským, leč je proslavený abstinent. Ano, i půl skleničky šampaňského může abstinenta zabít, zvlášť když na břehu Dunaje špatně odhaduje rozhraní řeky s nábřežím…

A jak noc značně postoupila a Vídeň se rozhodla zmrznout i s námi na lavičkách, vydali jsme se do vyhlášených vídeňských barů, kde se provalilo, že si Češi do Rakouska vzali jen pět euro pro pět osob a chtěli tak šťastně žít. Nakonec se ukázalo, že se sbratřenými piráty peníze nejsou potřeba! Pozvala nás jedna Rakušanka na burčák, a to byl už pro nejmenovanou abstinentku smrtelný úder. A zrovna po tom úderu do baru přijela Polizei, ale naštěstí ne kvůli nám. A tak jsme se nenápadně spakovali do metra, a jako správní Piráti jsme se dvě stanice odvezli na černo do irské restaurace Bogside Inn Irish Pub, kde nám na cestu opět hrál Mikuláš.

V Irské restauraci jsme si posedali kolem starého šicího stroje, možná značky Singer, kdoví, zapomněla jsem se kouknout, a nahlédli jsme do nápojového lístku, což jsme možná ani dělat s pěti eury nemuseli. Naštěstí sodovka se vešla do dvou eur, tak jsem mohla šampaňské v žaludku zředit a vrátit se mezi neopilou populaci (kterou jsem ale nikde ve Vídni nezahlídla). Zbytek peněz padl na pivo pro Mikuláše s Jakubem. Ondřej kápl božskou, že je vlastníkem taky pár eur, a dali si s Tomášem skromnou večeři v podobě půlky sendviče za tři eura, zatímco Dušan ze Srbska si vedle nás užíval pořádný masitý hamburger jen sám pro sebe. Já se rozhodla pro noční půst, aby se mi pročistily střeva, protože je to zdravé a například psi by měli půstovat jeden den v týdně.

Kolem půlnoci se tři pětiny české výpravy rozhodly, že půjdeme spát, což podle stanov by měl být dostačující počet ke schválení návrhu, ale Mikuláš s Jakubem se zrovna zakoukali do dvou slečen, z nichž jedna byla vedoucí rakouské mládežnické organizace a už jsme je nemohli od sebe odtrhnout. Navíc tam přišel předseda rakouských pirátů, jakýsi Harald Haas, s kterým jsem se podle posledního článku na Pirátských novinách seznámila, leč přísahám na mou duši, že o tom nic nevím. Původní hostitel do země spánku nám utekl už v baru na břehu Dunaje, aniž by dal komukoliv vědět, a tak jsme podle alternativního plánu B měli zalehnout u Chrise. Chris mezi půlnocí a druhou hodinou ráno předstíral zhruba patnáctkrát, že už jdeme, ale nikam se nešlo. Při postávání před irskou restaurací jsme se stali svědky policejního zásahu proti kolemjdoucím zločincům a jedná mírně podnapilá Pirátka se rozhodla, že se do toho zamontuje a od té doby jsme jí neviděli. Vídeň je policejní město, spáchej zločin a za deset sekund u tebe zastaví policejní auto s majáčkem.

Kolem půl třetí ráno tři pětiny výpravy konečně vyrazily na cestu ke Chrisovi domů, a tím se náš příběh rozděluje na další dva příběhy – první brzo skončí sladký spánkem a ten druhý bude ještě dlouho pokračovat.

Krátký příběh začíná na vídeňské ulici, kdy skupina pěti Pirátů se pokouší stopnout taxík. Bohužel však taxikáři odmítají svézt jednu dívku na klínu jednoho piráta a velké taxíky jsou obsazené. Nezbude nám nic jiného než zamířit pěšky k Ondřejovu autu a odjet do historického domu v centru Vídně. Chris nám připravil opravdu královské uvítání. Na chodbě byl natažen dlouhý červený koberec s pozlacenými okraji, takže jsme se oprávněně cítili jako na prezidentském zámku. Ve skutečnosti jsme se ocitli na studentském privátě a ve velkém bytě nebylo nic víc než jedna postel vedle druhé, včetně matrací do zásoby, kdyby náhodou přišlo na návštěvu víc jak dvacet lidí. Tím můj příběh končí, protože jsem po padnutí na gauč pozbyla vědomí.

Následuje vsuvka – JM. Přišli jsme do hospody a už jsme za sebou měli burčák a sekt, leč mezinárodní vztahy tomu chtěly, abychom vypili s Rakušankami blíže nespecifikovaný počet piv za blíže nespecifikované peníze. Mezitím jsem si vystřelil z klerofašistické servírky, která nám zakázala kouřit léčivé konopí. Za chvíli přišel rakouský předseda, takže jsem do něj začal hustit, jak se má komunikovat agenda kopírování. Popravdě už si podrobnosti moc nepamatuji, jen že pak Mikuláš spal na stole a já jsem rozprávěl s Klementem, u něhož jsme spali, pak jsem si řekl, že už to asi nezvládnu, a taky jsem na šicím stroji usnul. Za blíže neurčenou dobu nás Klemens vzbudil a začali jsme hledat taxík, ale trvalo to dost dlouho a nám už bylo dost blbě.)

Ráno jsme nějak donutili novou místopředsedkyni Ingrid, aby zařídila snídani (a bylo to těžké, protože rakouští klerofašisté zavřeli v neděli všechny supermarkety), po které jsme se vydali navštívit jednu pěknou katedrálu. Zde jsme dostali informativní (kterofašistické) letáčky, podle nichž se o homosexualitě šíří nebezpečné dezinformace, například že je bezpečná a přirozená. Následně jsme kostel, který měl okénka ve dveřích ve tvaru kosočtverců, opustili. Chris to asi předchozí večer přehnal, protože reagoval jen velmi omezeně, takže jsme se rozloučili po telefonu.

  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Ingrid Romancová