Byrokratický idiot vypráví

Nové strany a jejich mediální šidítko

Nové parlamentní strany, mezi které řadím TOP09 a Věci veřejné, přinesly řadu nových otázek do politiky. Přinesly však také řadu odpovědí; namátkou

1. ve volbách můžete uspět i bez názoru, pokud máte šílené peníze,
2. můžete zcela nepokrytě dělat pravý opak toho, co hlásáte, a voliči vás stejně půjdou volit, pokud máte šílené peníze.

Nové strany charakterizuje totální absence hlavní myšlenky. Tou samozřejmě není zařazení mezi pravici nebo levici, ale komunikace světonázoru voličům. Světonázor jako souhrn idejí, z nichž politická strana vychází, je totiž vůbec důvodem existence systému politických stran. Kdyby nebylo světonázoru, můžeme volit jednotlivce a hurá stranický systém zrušit.

Co by mohlo být světonázorem u TOP09? Tradice, odpovědnost, prosperita? Pokud se v České republice někdo odvolává na tradici, co má konkrétně na mysli? Vetešnictví z rakouského mocnářství, které cenzurovalo největší génie české země a celý stát sledovalo tajnou policií, zkorumpovanou Československou republiku, která rozdělila zabavené statky mezi nové poslance, bolševickou Československou socialistickou republiku, která vraždila vlastní obyvatele na elektrických křeslech a cenzurovala politické odpůrce nebo konečně zkorumpovanou Českou republiku, která rozdělila znárodněné podniky mezi podnikatele oblíbené vlády? V historii našich zemí, kterými zmítala polarita cenzury ducha a totální korupce, by bylo následování tradice sebevražedné a její adorace perverzní.

Co by mohlo být světonázorem u Věci veřejných alias ABL? Z podtitulu Strana přímé demokracie vyplývá, že by to mohla být přímá demokracie. Realita je však odlišná. Podle stanov se „členové strany se ve prospěch  registrovaných příznivců a v zájmu podpory přímé demokracie vzdávají práva volit svého předsedu, své krajské lídry a lídry kandidátek.“ Takže členové strany nejdůležitější rozhodnutí vůbec neovlivní. Místo nich hlasují Véčkaři, kteří jsou jednoduše zneškodněni pomocí mediální manipulace.  Tomu se říká přímá demokracie, ve které volí mrtvé duše:

1. hlasuje se pro hlasování samo čili pro efekt, pokud to vyhlásí předseda, členové sami nemohou vyvolat hlasování nebo odvolání, hlasování podléhá vetu rady, tedy není samo o sobě závazné,
2. statutární orgán (výkonný místopředseda) je vůbec nevolený, ale navrhuje ho předseda strany a schvaluje ho konference, pokud zvolí příznivci v kraji jiného lídra, než chce vedení strany, musí proběhnout nová volba,
3. někdy se hlasuje o banalitách, např. zda chodec má hlásit svůj úmysl přejít přechod zvednutím ruky, a hlasování doprovází názor tří „odborníků“ (tedy nevyrovnaného počtu), z nichž někteří jsou anonymní,
4. hlasující nemají podrobné informace k dispozici; hlasují o otázce zpřísnění zákona na ochranu zvířat, aniž by tušili, co se míní zvířetem a jaké jsou současné tresty. Rozhodování bez informací není referendem, ale směřováním tupého stáda.

Nikoliv náhodou někteří novináři píší, že Věci veřejné provozují pravý opak přímé demokracie a svojí činností spíš myšlenku přímé demokracie poškozují. Podobný problém v konzistenci má TUP09, která v programu slibovala zavedení transparentních účtů pro politické strany, zatímco sama transparentní účet nikdy ani zdaleka neviděla.

Politické strany mainstreamu už se neprofilují ideově a jejich hesla degenerovala v klišé. Například TUP09 vyzývá „Odpovědní jdou s námi.“ Naskakuje mi leninský dovětek „Ostatní postavíme ke zdi.“ Takových abstraktních hesel jsme se snažili vyvarovat, ostatně s politickou odpovědností máme jako diváci z české politiky malé zkušenosti na to, abychom mohli takové heslo zodpovědně posoudit. Jako konkrétní úderné heslo se špetkou sarkastické citace vzniklo třeba: Transparentní účet. Kdo z vás to má?

Uvádíme pirátskou ideu svobodného šíření informací v život

Jak tyto obecné povzdechy nad realitou současných parlamentních stran sakra souvisí s posledním zasedáním? Česká pirátská strana již dávno předvedla, že se transparence nebojí a její transparentní účet můžete sledovat už od jejího založení; teď přibylo i transparentní účetnictví. Poslední zasedání v Brně ukázalo, že mechanismy přímé demokracie (kterou vytyčuje v programu) nejsou mediální klam jako u ABL, ale životným způsobem, kterým mohou členové změnit libovolné rozhodnutí orgánů  České pirátské strany.

Proto mi prosím dovolte jemný úvod do organizace České pirátské strany. Základní rozdíl spočívá v tom, že myšlenku přímé demokracie uskutečňujeme, nikoliv mediálně znásilňujeme. Členové České pirátské strany

1. přímo volí a odvolávají všechny orgány České pirátské strany (např. hlasování o odvolání Kamila Horkého z funkce vedoucího technického odboru),
2. mohou sami iniciovat jednání celostátního fóra na návrh pětiny členů (např. svolání celostátního fóra v Albrechticích),
3. sami mimořádně přezkoumávají rozhodnutí libovolného orgánu České pirátské strany.

Právě poslední bod má mimořádnou důležitost, protože se v něm propojují dva na první ohled odlišné světy:

• organizace jako soustava orgánů, které rozhodují o záležitostech ve své působnosti, a
• přímá demokracie jako vyjádření ideje suverenity členů.

V České pirátské straně lze na žádost pětiny členů adresovanou předsedovi strany přezkoumat libovolné rozhodnutí předsednictva (politické akty), republikového výboru (předpisy) či rozhodčí komise (nálezy ve věcech sporů a vyloučení). Chtěl bych vyzvednout organizační model dělby moci, který stojí v protiváze proti jednotě moci reprezentované panovnickou „firmou“ nebo parlamentním absolutismem. Parlamentní absolutismus minulého Parlamentu, jehož poslanci z ODS, TOP09, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a Zelených přijali protiústavní paskvil o zkrácení volebního období, je pouze malým projevem zásadního nechopení doktríny oddělení moci, která zabraňuje jejímu zneužití. Jakkoliv si ústavní soud zbožně přeje vidět v české ústavě oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní, jedná se o přelud, který má za důsledek nekontrolované bujení korupce a vzájemné závislosti orgánů, potažmo úředníků a politiků v České republice.

Politiku lze dělat i jinak: Na vrcholu stojí občan, ne jeho zástupce

Na celostátním fóru v sobotu jsme se přesvědčili, že ačkoliv republikový výbor vykonal mnoho dobrého tím, že stanovil jasná pravidla pro činnost orgánů, potřebuje nad sebou suverénní členskou základnu, která vykonává nejvyšší práva v souladu se stanovami a může rozhodnutí republikového výboru mimořádně přezkoumat. Piráti vyndali hlavu z písku: Ano, každý může udělat chybu, a proto je nezbytné, aby stanovy připravily způsob, jak chybu napravit.

Pokud jsem na něco hrdý, tak to musí být právě ustanovení čl. 8(5)h, podle něhož celostátní fórum „mimořádně přezkoumává rozhodnutí orgánu strany, pokud to pětina členů strany navrhne předsedovi do dvou týdnů od právní moci rozhodnutí“. Tato idea, která není pokud vím obsažena v žádné existující ústavě nebo stanovách (pouze ve vztahu k zákonům ve Švýcarsku), mne napadla 26. září 2009. Tím byla deklarována suverenita členů, kterou stanovy chrání. Vždyť služebník nikdy nemůže být nad pánem.

Druhé ustanovení, na které jsem hrdý, patří do jednacího řádu celostátního fóra a je to možnost celostátního fóra kdykoliv odvolat libovolný orgán strany nebo jeho člena. Není třeba pořádat zasedání, stačí jednání na celostátního fóra na Internetu. Jednací řád rovněž obsahuje vhodnou pojistku pro členy orgánů, kteří přestanou svou funkci vykonávat, protože svěřuje předsedovi strany dočasně jmenovat jejich náměstka do nové volby, která musí proběhnout do měsíce od odvolání.

Stanovy dle mého názoru plní svůj účel, vhodně rozvrhují pravomoci mezi jednotlivé orgány. U každé jejich změny je nutno zkoumat, zda je nezbytná nebo naléhavá, a u nedostatků se ptát, zda je nelze překlenout výkladem rozhodčí komise s ohledem na systematiku stanov, jejich výrazové prostředky a účel v nich vyjevený. Změny by měly respektovat přehlednost, účel jednotlivých institutů a projít dostatečně dlouhou  vnitrostranickou diskusí.

Jsou samozřejmě ustanovení, na která hrdý nejsem, mezi nimi čl. 3(5-6), jejichž slovní vyjádření nepodává zcela srozumitelné vysvětlení, že členství zaniká z důvodu uvedeného v čl. 3(5), a to způsobem uvedeným v čl. 3(6). Musí tedy nastat obě okolnosti v časové následnosti (Podrobnější rozbor na pirátské síti). I bez toho jsou však předpisy České pirátské strany příkladem transparence (všechny jsou zveřejněny na Piratopedii), suverenity členské základny a ochrany práv členů. Podle mého přesvědčení nelze piráta hodit přes palubu jen proto, že je jiný nebo právě nepohodlný; pokud bychom tuto tezi prosazovali, byli bychom v našem státě sami proti sobě.

Zasedání 28.8.2010 v Brně ukázalo, že naše ideály nejsou volební šidítko, kterými ostatní politické strany vzrušují voliče, ale že jsou cílem, který postupně uvádíme v život, jakmile je bezpečně vyzkoušen a ověřen.

Pirátství nezná hranice, a to ani hranice krajů

Piráti musí držet při sobě a mít před očima stále svůj cíl – svobodný přístup k informacím – a teprve s tímto pohledem hledat „nepřátele“ mezi sebou. Nechci ve straně boj piráta proti pirátovi, nýbrž přeji si, aby spolupracovali za podpory těch, kteří se k pirátství, totiž svobodnému přístupu k informacím jako podmínce obyvatelné digitální společnosti, ještě nepřihlásili. Také si přeji, aby se všechny kraje zapojily do práce odborů a komisí a neskuhrali, že žádný jejich člen nebyl zvolen do republikového předsednictva.

Například moravské kraje mají jen zprostředkované zastoupení v předsednictvu, které tvoří moc výkonnou, v Ivošovi Vašíčkovi. Naopak středočeské kraje nemají žádné zastoupení v rozhodčí a kontrolní komisi, které spolu tvoří moc soudní; přesto Středočeši a Pražané nemluví o žádném výprasku. Republikový výbor je obsazen vyrovnaně. Má ale skutečně tento oblastní způsob „zastoupení“ smysl u nejvyšších orgánů politické strany? Pochybuji o tom, protože tyto orgány zastupují stranu jako celek, byly i stranou jako celkem zvoleny a jejich důležitost spočívá v tom, že vůči celostátnímu fóru nesou politickou odpovědnost. Odpovídají za stranu jako celek, nikoliv za kraj, a jejich odpovědnost spočívá v tom, že mohou být kdykoliv odvoláni celostátním fórem nebo zbaveni funkce rozhodčí komisí, pokud vystupují v rozporu s politikou strany.

Hlavní projekt České pirátské strany: Kopírování, které podporuje svobodnou tvorbu

Skutečná práce nevyžaduje zvolení, ale pouze vůli, a její projev začíná být patrný u všech krajů. Členové všech krajů se zapojují do práce v odborech a komisích, jejichž důležitost nespoléhá na pomíjivé a neustále opakované volby, ale na pečlivou práci a rozšiřování informací směrem k veřejnosti. Když jsme začínali s kauzou novely autorského zákona a žádali jsme o informace o jeho přípravě, zdaleka jsme netušili, že se nám je později podaří získat a vytrvalou mediální kampaní je rozšířit. Nakonec jsme nepochybně docílili zastavení jeho přípravy se současným obsahem a veřejného slibu otevřené přípravy zákona. A již jsme se dočkali důkazu, že tento ministrův slib nebyl upřímný; ministerstvo na zákon uvalilo informační embargo a připomínkovací subjekty zákon nesmí šířit. Kopírovací monopol v dnešní podobě patří mezi základní protivy svobodného přístupu k informacím a musíme si uchovat bdělost proti jeho rozšiřování.

Nebudeme již jen vystupovat proti současnému zákonu, který brání svobodnému přístupu k informací, ale sami přejdeme do protiútoku, představíme nový kopírovací zákon, který bude svobodnou tvorbu podporovat, ne jí bránit. Samozřejmě, že se strhne přehrada nevole nahrávacích společností, jejichž zájmy budou dotčeny, budou nás obviňovat z nekompetence a útoku na autory. Těžko však přistoupit na argumentaci vykořisťovatele, který se zaštiťuje dělníkem. Náš cíl výrazného omezení kopírovacího monopolu je bezesporu spravedlivý. Nahrávací společnosti vyhrožují, že způsobí obrovské změny v zábavním průmyslu. Nesmíme se bát odpovědět, že právě těmto změnám rozumíme a že každopádně nebudou na škodu; musíme znovu a znovu vysvětlovat, že změna ze stoletého kopírovacího monopolu na svobodnou tvorbu a kopírování, kde se délka kopírovacího monopolu odvozuje z prokazatelného vlivu na kvalitu a kvantitu produkce tak, aby svoboda veřejnosti nebyla obětována nazmar, neznamená apokalypsu západní kultury, ale svobodnější svět pro každého člověka.
 

Autor: Jakub Michálek