Komunální volby v pojetí Pirátů

V krajských městech vyrážíme sami do volebního boje na pražský, brněnský a ostravský magistrát, dále v Plzni a v Ústí nad Labem. Tyto kandidátní listiny jsou plné a šance na úspěch rozhodně není zanedbatelná. V Plzni je jedna z pirátských bašt, takže k tamním volbám vzhlížíme s optimismem, vznikl tu i zřejmě nejpropracovanější pirátský komunální program. V Ústí nad Labem jsme postavili pravděpodobně nejalternativnější kandidátku těchto voleb vůbec, zároveň má ale na špici opravdové osobnosti, Achab Haidler je místní persona s celostátním přesahem. Ani v Brně a Ostravě rozhodně neprodáme kůži lacino. Dvojka naší brněnské kandidátky je MuDr Jana Budařová, předsedkyně představenstva občanského sdružení Konopí je lék a ostravský lídr výtvarník Jaroslav Němec také není žádná lehká váha.

V Praze ODS s machinacemi nekončí a poradila si i s volebním systémem, když rozparcelovala pražské volební obvody tak, aby hranice volitelnosti stoupla prakticky na dvojnásobek z 5 i na víc než 10%. To je sice značný hendikep i pro některé současné parlamentní strany, ale pirátům to nevadí. Rozdělení obvodů by ale podle nás mělo vypadat takto:



Konkurence 20 dalších uskupení se v Praze nebojíme a pod heslem lepší Olyfka než Blanka vyplouváme do volební vřavy.

Několik kandidátek v menších obcích nás potom utvrdilo v přesvědčení, že nabízíme opravdovou alternativu. V Kynšperku nad Ohří, Hostouni, Stonavě a Štěpánkovicích jsme všude postavili plný počet kandidátů a šance na zvolení je tam tedy velmi vysoká. Dále jsme postavili řadu různě zaplněných kandidátek, úplný výčet je zde. S výjimkou olomouckého piráti kandidují ve všech krajích. Seznamy kandidátů z vyjmenovaných krajských měst jsou k shlédnutí tady.

Nejvíce kontroverze a to jak uvnitř tak vně pirátské strany vzbudily koaliční kandidátky pirátů s dalšími uskupeními (případně kandidatury pirátů na cizích kandidátkách). Vycházeli jsme z těchto dvou premis. V komunálních volbách je naše priorita postavit se mocenskému monopolu ODS (a ČSSD) jejichž napojení na podnikatelskou sféru přesáhlo únosnou mez. Ať už se jedná o milionové příjmy z všemožných dozorčích rad, podezřelé nákupy a pronájmy radnic (především v Praze), nebo třeba outsourcing městských služeb spřáteleným subjektům. Naše druhá priorita potom byla umožnit co největšímu množství voličů volit piráty a to pokud možno tak, aby neměli pocit, že vyhazují hlasy.

Z těchto důvodů jsme se byli ochotni spojit s programově ne zcela kompatibilními sdruženími. Nejvíce společných kandidátek máme se Stranou zelených (především v městských obvodech v Praze a Ostravě). Zelení okopírovali i podstatnou část našeho programu, takže naše spojenectví v komunálních volbách žádnou vlnu nevole nezpůsobilo (pár nespokojenců se samozřejmě našlo, ale snad je v nadcházejících 4 letech zase dostaneme na svou stranu). V Českých Budějovicích jdeme do souboje s kmotry z Hluboké v koalici se Stranou svobodných občanů, byť jsou pro řadu našich příznivců konzervativní Svobodní těžko zkousnutelní je třeba rozlišit celostátní a komunální úroveň politiky. Propojení byznysu s politikou především na radnicích velkých měst už přerostlo všechny meze a program koalice je velmi pirátský.  Nejvíc rozruchu bezpochyby vyvolala slovy aktualne.cz nejbizarnější volební koalice tohoto roku: ČPS, KDU-ČSL a Suverenita - blok Jany Boboškové, která se sešla na Praze 4. Co k ní dodat? Na Praze 4 se o osudu Evropské unie ani potratech rozhodovat nebude a čachry s pozemky zmíněné v tomto článku jsou na čtyřce pravidlem. Jana Bobošíková se bohužel ukázala jako značně neseriózní partner. Nejprve si na nás udělala celostátní PR a posléze podpisem petice DOST naštvala řadu našich sympatizantů. ČPS k tomu vydala následující prohlášení.

Komunální volby jsou pro nás v neposlední řadě i průzkumem veřejného mínění a zároveň i prakticky jediný způsob jak zjistit, která spojenectví našim voličům vyhovují a jaká jim vadí. Nelze se bohužel zavděčit všem, ale snažíme se zachovat si naši pirátskou tvář.

Autor je místopředseda České pirátské strany

  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Mikuláš Ferjenčík