Správní soud v Berlíně: Policie nesmí natáčet pokojné demonstrace

Záznamy představují zásah do práva na informační sebeurčení účastníka shromáždění, které zaručuje Základní zákon (dále jen ZZ). Soudní judikatura tak postupně směřuje k naplňování teze, že zákonodárná a výkonná moc nejsou jednou za pár let zvoleny k tomu, aby vládly jako diktátoři, ale musí svou činností přispívat k nedotknutelnosti základních práv. K tomu patří i postulát, že do základních práv smí státní moc zasahovat pouze na základě zákona a v případech, kdy je to nezbytné pro zajištění bezpečnosti státu a práv a svobod obyvatel.

Policejní pozorování shromáždění prostřednictvím kamer a přenosu obrazu k vedoucímu místu zásahu bez přivolení účastníků shromáždění představuje podle Správního soudu v Berlíně zásah do svobody shromažďovací (čl. 8 odst. 1 ZZ) a do práva na informační sebeurčení (čl. 2 odst. 1 spolu s čl. 1 odst. 1 ZZ), pokud k žádnému ukládání obrazu nedochází. S tímto odůvodněním vyhověl soud žalobě občanské iniciativy a účastníka shromáždění, kteří si na protiprávnost policejního jednání stěžovali.
 

Základní zákon Spolkové republiky Německo

Článek 1

(1) Důstojnost člověka je nedotknutelná. Veškerá státní moc má povinnost ji ctít a chránit.

Článek 2

(1) Každý má právo na svobodný rozvoj své osobnosti, pokud neporušuje právo jiného, ústavní řád nebo mravní zákon.

Článek 8

(1) Všichni občané mají právo na pokojné shromažďování bez zbraní, aniž by musela být ohlášena nebo povolena.

Ve sporném případě uspořádal jeden z žalobců v září 2009 protiatomovou demonstraci od Hlavního nádraží v Berlíně k Brandenburské bráně. Tento pochod byl během svého trvání filmován policií z kamerového vozidla. Tyto obrazy přehrávala policie v takzvaném monitorovacím přímém přenosu na vedoucím místě zásahu. K ukládání dat ale nedocházelo. Policejní prezident zdůvodnil záznam nutností udělat si na vedoucím místě zásahu obraz o situaci na místě, aby případně mohl přijmout vhodná opatření v řízení dopravy. Žalobci naproti tomu tvrdili, že účastníky shromáždění přítomnost kamer zastrašovala a pocit neustálého pozorování také mohl vést některé účastníky k tomu, aby se své účasti vzdali.

Účastník nemůže poznat, zda vedle přímého přenosu obrazu dochází také k ukládání dat

Správní soud v Berlíně uznal argumentaci žalobců. Samotné policejní pozorování a příprava dozorových opatření společně s technickou možností zaměřeného přiblížení jednotlivého účastníka shromáždění může představovat zásah do chráněné oblasti svobody shromažďování. Pro policejní jednání musí existovat právní důvody dané zákonem, které zatím zemské shromažďovací právo platné v Berlíně nepředvídá. Jinak policie zasahuje do práva na informační sebeurčení, nalezl správní soud.



Podle údajů policie proběhlo v uplynulém roce v Berlíně 2910 demonstrací. Jak často byli účastníci filmování, se nepodařilo zjistit. Rozsudek platí pouze pro demonstrace. Připustit lze nahrávání u jiných masových událostí, např. u fanoušku na fotbalovém mistrovství nebo také při hře na stadionu a před stadionem.

Připomeňme, že v Česku byla naposled  úprava shromažďovacího práva předmětem debat, když byl do shromažďovacího zákona přidán § 7 odst. 4, podle něhož „účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci.“
 

Autor: jmi