Archiv

Anglie: Jak DEBil zrušil svobodu Internetu

14. 07. 2010
Sdílet na Facebooku Tweet

V dubnu britští poslanci přijali zákon o digitální ekonomice (Digital Economy Bill, zkratka DEBil). Po twitteru se tehdy rozletěla charakteristika zákona: Navržen nevolenými, projednán ignoranty a odhlasován nepřítomnými.

Parl

Mezi nejkontroverznější aspekty zákona patří možnost odstřihnutí od internetu toho, kdo dlouhodobě sdílí soubory na internetu a umožnění nositelům copyrightu zablokovat přístup na webové stránky, které hostují ilegální obsah.

Celý proces přijetí se zvrhl ve frašku, když se zjistilo (klikněte, stojí to za to!), že ministr digitalizace Stephen Timms si při diskusi o internetovém připojení myslel, že zkratka IP znamená duševní vlastnictví (Intellectual Property).

Na poslední chvíli, v předvečer všeobecných voleb, se podařilo vládě Velké Británie protlačit parlamentem kontroverzní zákon o digitální ekonomice pomocí uplatnění tzv. „wash-up“ principu.

Jedná se o možnost zrychleného legislativního procesu při schvalování zákonů. Zákon prošel v pozdních nočních hodinách při účasti jen minimálního počtu poslanců.

http://4.bp.blogspot.com/_I0L2iMziVjw/S7zuK2pC0FI/AAAAAAAAFAI/x4ne9KcLcWQ/s400/Picture+2.png

Co je to Digitální ekonomický zákon?

Jedná se o široký soubor legislativních opatření mající za cíl přivést Británii do digitálního věku. Vychází z návrhů o digitálních mediích, publikovaných vládou v červnu 2009 v neformálním prohlášení „Digitální Británie“.

Jsou v něm zahrnuty rozličné aspekty, jež pokrývají vše od fungování lokálních televizí a hodnocení počítačových her až po pravomoci Ofcomu (Office of Communications, britský telekomunikační regulátor) a způsob registrace internetových domén ve Spojeném království.

Nyní byl tomuto návrhu zákona udělen královský souhlas, čímž se stal zákonem. Vláda říká, že některá opaření budou zavedena ihned, zatímco ostatní přijdou na řadu do dvou měsíců.

V praxi to znamená, že nový parlament bude moci ty nejkontroverznější aspekty zákona prozkoumat ještě před jejich uplatněním a že zde bude dost času na veřejnou diskusi o problematických bodech.

Co se děje nyní?

Zákon se bude dotýkat mnoha oblastí digitálního života občanů. Nicméně oblast, které se dostalo nejvíce pozornosti, jsou návrhy na zamezení ilegálního sdílení souborů.

V podstatě jde o širokou paletu instrukcí pro Ofcom, který by podle nich měl navrhnout směrnice pro nositele práv (licencí, copyrightu) a poskytovatele připojení k internetu, kterým by tyto pokyny říkaly, jak nakládat se soukromím na internetu.

Bude však trvat nejméně šest měsíců, než regulátor Ofcom vše projedná se zainteresovanými skupinami a dostane povolení z EU.

Konkrétní směrnice pak mají být představeny za rok.

Mezi opatřeními by se mohlo objevit posíláni dopisů lidem, kteří stahují nelegální obsah. V nich by tito byli žádáni, aby toho zanechali a byly by jim navrženy legální alternativy.

Po uplynutí 12 měsíčního období dojde na vyhodnocení výsledků. Pokud procento ilegálního stahování neklesne alespoň nejméně o 70%, bude Ofcom požádán, aby posoudil, zda je nutné zavést opatření technického rázu (omezování rychlosti nebo kapacity individuálních služeb, nebo dočasné zastavení a odpojení osobního účtu od internetu).

Tato opatření by pravděpodobně byla zavedena v roce 2012. Podle vlády bude mít každý, kdo by se dostal do „hledáčku“ těchto směrnic, možnost se odvolat.

Co z toho plyne pro občany Velké Británie?

Pokud nestahujete nebo neposkytujete copyrightem chráněný obsah, teoreticky by se vás tato opatření dotknout neměla. Pokud to však děláte, doufá vláda a kulturní průmysl v to, že vás tato opatření odradí a přiměje používat legální služby.

Je odpojování lidí od internetu jediný kontroverzní aspekt tohoto zákona?

Není. Existují obavy, že směrnice o sdílení souborů by mohla mít vliv na veřejné bezdrátové služby. Konkrétně jsou lidé znepokojeni tím, že vlastník připojení by podle návrhu měl nést odpovědnost za stahování pirátských materiálů v jeho sítí, bez ohledu na to, kdo pirátský obsah stahoval.

Když by, kupříkladu, někdo použil wi-fi připojení v kavárně ke stažení svobodného (!) softwaru, vlastník kavárny by za to nesl odpovědnost. Stejným způsobem jsou znepokojeny univerzity i knihovny.

Kritikové mají také výhrady vůči normám, které by nutili poskytovatele připojení k internetu blokovat stránky hostující copyright-free obsah (tedy svobodné licence, public domain atd.).

Klauzule 18, která se tohoto týká, byla vládou během wash-up periody vypuštěna. Nicméně nový dodatek s podobným obsahem, dávající vládě podobnou moc, byl do zákona implementován na jiné místo.

Původně byla tato klauzule zamýšlena jako legislativní zabezpečení pro budoucnost před případnými jinými metodami krádeže copyrightu, než jaké jsou v zákoně explicitně zmíněny.

Zatímco vlastníkům copyrightu je stále dovoleno vyvíjet tlak na providery, za účelem zablokování přístupu na určité stránky, proces bude nyní podléhat další debatě a bude muset být odsouhlasen před jeho konečným schválením.

 

Proč jsou tato opatření zaváděna?

Podle vlády je to kvůli ochraně britského kulturního průmyslu, který je prý ohrožen pirátstvím.

Je těžké změřit rozsah ilegálního sdílení souborů. Je zaznamenáno, že více než půlka veškerého pohybu na internetu ve Velké Británii je ilegálně sdílený obsah, nicméně podle poskytovatelů služeb to nemůže být změřeno přesně.

Kulturní průmysl odhaduje, že 6 milionů lidí v Británii ilegálně sdílí copyrightový software bez dovolení, což má za následek ztrátu, kterou tento průmysl nemůže kompenzovat.

Lying bastards!

(Zdroj a podrobnosti: Dave J Murphy)

Současné studie těchto firem, provedené ekonomickou firmou TERA Consultants, odhadují, že anglický kulturní průmysl prodělal díky pirátství ztrátu 1,2 miliardy liber za rok 2008.

 

Ale skupiny aktivistů proti těmto údajům protestují a tvrdí, že hudební průmysl se pomalu zadaptoval na internetový věk, a že výše popsaná legislativa byla zavedena jen proto, aby uchlácholila velké společnosti, zatímco penalizuje jednotlivce.

 

Jaké jsou další výhrady?

Poslanci všech stran měli velký zájem na tom, aby se debata o těchto zákonech moc nevedla, což mělo umožnit snazší wash-up proces v parlamentu.

Aktivisté ale tvrdí, že tato legislativa nebude fungovat a bude pouze motorem pro softwarový underground.

Obávají se také, že by nevinní lidé mohli být odsouzeni podle těchto zákonů v případě, že by se na jejich soukromé sítě napíchli piráti.

Společnosti jako Google vyjádřily obavu ohledně plánů na blokování nevhodných webových stránek, což může vést k tomu, že budou blokovány i stránky s legálním obsahem.

Někteří provideři se už dlouho nechávají slyšet, že se nechtějí stát internetovou policií a také upozornili na to, že pouze přivádějí lidi do internetu.

Jak bude ilegální sdílení odhalováno?

Odpovědnost za vystopování počítačových pirátů bude ležet na vlastnících práv obsahu, ačkoliv provideři budou nést část nákladů.

V plánu je monitorování webů s odkazy na copyrightový obsah a následné získání IP adresy počítače, který je online a zrovna s těmito sdílenými daty pracuje.

Provideři se kloní k vlastnímu blokování IP adres, je tedy relativně snadné identifikovat vlastníka účtu, který je svázán s konkrétní IP adresou v konkrétním čase.

Omezí tyto návrhy ilegální sdílení dat?

Hudební průmysl doufá, že ano, aktivisté jsou však skeptičtí.

Potíž je v problému pohyblivého cíle. Více zkušenější uživatelé už začínají používat software na maskování jejich IP adres, když jsou online. Také jimi sdílené soubory bývají různě měněny a kódovány, což už jsou provideři těžko schopni detekovat.

Nicméně, hudební a filmové společnosti se pravděpodobně budou pokoušet zaměřit se na Achillovu patu softwarového sdílení: na teenagery, kteří jsou apatičtí a věří, že se jim nic nemůže stát.

Má se za to, že už jenom hrozba sledování bude dostatečná pro rozhodnutí okamžitě zažít používat legální obsah.

Ale zacílení na tuto skupinu přináší jiný obtížný problém v debatě o dočasném odpojování a blokování účtů „sdílečů,“ a to je společně sdílené internetové připojení. Teenageři jsou hodně napojeni na účty jejich rodičů. V domácnosti tedy může být velký počet nezávislých uživatelů, z nichž třeba jen jeden provádí ilegální sdílení dat.

Jak „problém“ řeší jiné země?

I ostatní státy světa řeší problém, jak se vypořádat s kontrolou internetového soukromí.

V USA byl student Joel Tenebaum, který se přiznal ke stažení 800 písniček, v loni odsouzen k pokutě 675000 dolarů různým nahrávacím studiím poté, co byl shledán vinným ve 31 různých obviněních ze sdílení hudby online.

V květnu 2009 schválil francouzský parlament zákon, který umožňuje nově zřízené státní agentuře posílat výhružné dopisy lidem sdílejícím data. Jestliže někdo tento dopis dostane třikrát, je od internetu odstřižen.

V Austrálii a Novém Zélandu se proti podobným návrhům zákona vznesla vlna protestů.

Evropští politici v odezvě na francouzský zákon rozhodli, že na odpojování lidí od internetu by mohlo být pohlíženo jako na porušování lidských práv.

Zdroj článku: BBC


 

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: z BBC přeložil Martin Tomeš

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.