Musíme povzbuzovat ty aktivní

Jak vznikla pirátská buňka na univerzitě?

M: Rozhodli jsme se někdy minulý rok, vylepili jsme plakáty zvoucí k setkání a sešlo se nás tak pět šest. Probrali jsme hlavní témata; a to zejména ochranu osobních údajů, s níž má univerzita problém. Chtěli jsme k téhle oblasti přitáhnout pozornost a něco zlepšit. Teď jsme se zúčastnili prvních voleb a myslím, že nějaké to křeslo získáme – spíš je otázka, kolik jich bude.

Kdo se tu přidal k pirátům?

M: Pestrá směs lidí – studenti informatiky, germanistiky, medikové, právník... ne jen blázni do počítačů. Ale jsou to všechno počítačoví hračičkové. Například já sám jsem chtěl studovat počítače, ale nešla mi dost dobře matematika.

A politika tě zajímá odkdy?

M: Tak od šestnácti, sedmnácti. V osmnácti jsem začal být aktivnější, hodně jsem o politice mluvil a pak jsem vstoupil do SPD (Sozialdemokratische Partei Deutschlands, německá obdoba české sociální demokracie – pozn. O.R.).

A proč jsi z SPD vystoupil?

M: Protože jsem nesouhlasil s tím, že hlasovala pro zákon o ztížení přístupu k určitým stránkám (Zugangserschwerungsgesetz). Nedalo se o tom ani diskutovat, moje argumenty neposlouchali, zajímalo je jen to, aby o nich Bild (největší německé bulvární noviny) nemohl napsat něco negativního. Nelíbilo se mi, že se strana nechá takhle vláčet bulvárem. Takovouhle politiku jsem dělat nechtěl.

S: Já jsem taky vystoupil, lucemburská LSAP (Lëtzebuergesch Sozialistesch Arbechterpartei) totiž hlasovala pro zákon rozšiřující kamerový dohled nad obyvatelstvem a podporovola zákon o předběžném uchovávání dat (Vorratsdatenspeicherung), pro to dokonce hlasovali i v Evropském parlamentu. To pro mě bylo naprosto nepřijatelné, tak jsem z toho vyvodil důsledky. Piráti pro mě byli logická volba. Angažuju se v Lucembursku a v Sársku a Lucembursko zastupuju v PPI, pirátské zastřešující organizaci.

M: Já jsem si při vnitrostranických diskuzích o těchto zákonech v SPD uvědomil, jak strnulé jsou partajní struktury a že nemám moc možnost něco ovlivnit. Pokoušel jsem se o souvislostech dotýkajících se počítačových her diskutovat s předsedou sárské SPD, který je na špičkového politika velmi mladý, pouhý čtyřicátník. Hned mě odpálkoval, že to je stejně jen o zabíjení, samé střílečky. V SPD jsem neviděl připravenost o těchto tématech diskutovat. A navíc by pro internet měla platit stejná pravidla jako pro hru Baumhaus: kdo tomu nerozumí, ten o tom nemůže rozhodovat. Nebo alespoň musí naslouchat těm, kteří o tom nějaké ponětí mají.

S: To, že piráti v Německu získali přes 2 procenta, přece jen něčím zahýbalo. Vyšetřovací komisi pro internet (Internet-Enquete Komission) by Bundestag jinak určitě nezřídil. Piráti působí jako hrozba a mění postoje lidí. Na nás je, jak tohle využijeme. A to v Německu stejně jako v Čechách. Zelení před pětadvaceti lety také měli jen pár procent. A nás musí zajímat perspektiva deseti let, to, kde budeme za tu dobu. Samozřejmě, spousta našich lidí je z internetové sféry, kde všechno jde hned. Výsledky jsou vidět okamžitě. Skutečná politika v našem světě takhle ale nefunguje. Musíme prostě vydržet a počkat si.

M: Dodal bych, že samotné parlamentní volby lidi namotivovaly, všichni se zapojili a i nerealisticky snili o pěti procentech. Teď jde o to udržet nasazení i v mezičase.

To samé platí pro Čechy. Jak ale udržet motivaci?

M: Udělali jsme po volbách grilování a přišlo dost lidí. Teď zbývá udržet jejich zájem a přitáhnout nové. Samozřejmě, bude potřeba víc se soustředit na teambuilding, teď se lidi opět víc zaměří na školu, rodinu, přátele, na všechno, co šlo kvůli volbám stranou.

S: Hrozně důležité je zapustit kořeny v místních sdruženích, v komunálu. Potřebujeme lidi, kteří se angažují například v sportovních spolcích. Obecně se piráti rekrutují z internetu, potřebujeme ale, aby přijímali zodpovědnost v místech, kde bydlí. Jen tak se staneme skutečně občanskou stranou. Teď máme vypracovanou strukturu až do mezinárodních sfér, zamakat ale musíme na té nejnižší rovině. Nemůžeme čekat pět procent v celorepublikových volbách, když v komunálních dostaneme maximálně jedno, protože se v nich víc nezapojujeme. To je myslím v Čechách podobné.

Jenže v Čechách nemáme dost lidí, kteří by se angažovali...

M: To je všude tak, že aktivních je jen 10 procent lidí. Musíme se snažit rozpohybovat deset až dvacet procent těch zbývajících členů, kteří se sami od sebe nezapojí.

S: Na volby je možné zaktivovat 80 procent členů, na ty dva tři týdny. Ale víc než členský příspěvek po nich člověk z dlouhodobého hlediska nemůže chtít. A těch deset, patnáct procent aktivních je potřeba podporovat, povzbuzovat jak je to jen možné. A umožňovat jim práci na kovomunální úrovni. Ve Švýcarsku už mají piráti městského radního – touhle cestou se musíme vydat. Jinak si budou lidi pořád myslet, že jsme strana prznitelů malých dětí, počítačových nadšenců a mladých kluků. Musí vidět, že naši členové jsou i starší a některým počítače a internet tolik neříkají. A že nemáme problém s tím, když kamery hlídají bankomaty, ale když jsou všude.

M: Navíc díky aktivitě na nižší úrovni o člověku píšou v místních novinách. A takhle se o nás lidi dozvědí, do celostátních novin se dostaneme jen stěží.

Aktivita v obcích jako způsob, jak se dostat do médií, dobrá. Ale jak lidi namotivovat, aby právě na té místní úrovni pracovali?

M: Spousta lidí má plné zuby politiky, toho, jak dneska vypadá. Líbí se jim, že do ní chceme vnést čerstvý vítr. Líbí se jim naše návrhy ohledně přímé demokracie. Jen musíme získat víc zpětné vazby i od lidí, kteří nejsou tolik počítačově gramotní, nepohybují se na internetu.

S: Místní úroveň je možnost, jak brzy vidět výsledky svojí práce. A to je motivace sama o sobě. Ostatně internetová komunita je netrpělivá, nebude pět let čekat na výsledky.

A čeho konkrétního tedy chcete dosáhnout tady na univerzitě?

M: Největší problém je s ochranou osobních dat. Například se sleduje celá plocha, na níž člověk pracuje. Nebo se uchovává, jak dlouho studenti pracovali s určitými soubory, a učitelé je podle toho hodnotí. Je tu čím dál tím víc kamer, učitelé posílají maily i stovkám studentů a uvádí plné adresy namísto slepé kopie, omylem se vyvěšují seznamy výsledků zkoušek s plnými jmény... Je na čem pracovat.

S: Univerzita vydává milióny na vědu a výzkum a další milióny pak jdou na to, aby si ty výsledky někdo přečetl, aby učitelé mohli publikovat. Potřebujeme otevřený přístup. Milióny eur taky stojí software. Zajímavé je například to, že naši univerzitu sice sponzoruje Microsoft a zadarmo si jako studenti můžeme pořídit například Windows, ale Office, který se v reálu nejvíc kupuje, v této nabídce není. Vždyť všechny počítače dneska mají licenci k Windows, ale právě k Officům ne. Za odměnu ale Microsoft dostává data o studentech. V oblasti softwaru je prostor uspořit neuvěřitelné peníze.

M: Na téhle univerzitě je potřeba zainvestovat v řádu 400 miliónů euro, hlavně do budov, a tyhle peníze Sársko nikdy mít nebude. Na všem, co jsme vyjmenovali, se dá ušetřit.

Ale třeba na publikacích pak univerzita zase vydělává.

S: Ne, nic nedostává. Jason Rutter, jeden britský vědec působící v Belgii, ukazuje, že na vědeckých publikacích vydělávají jen nakladatelé, a to se jedná o 19 miliard dolarů (15 mld euro) ročně. Naopak univerzity na celém světě platí na publikace kolem 15 mld eur ročně. Peer review dělají vědci na univerzitách, editaci a korekturu dělají také zaměstnanci univerzit. Vydavatelé – a ještě ne vždy – platí jen grafiku, tisk a rozeslání. S takovými náklady bych ty publikace mohl vydávat za desetinu ceny. Šílené je, že stát nejdřív dává peníze na výzkum a pak na to, abychom si jeho výsledky mohli přečíst. ACTA, INDECT a další iniciativy jsou velký problém, ale otevřený přístup k vědeckým publikacím je něco, o co musíme usilovat právě na univerzitní půdě.

Jenže vědci musí publikovat v impaktovaných časopisech.

S: Impakt faktor se počítá z časopisů, které patří třem velkým vydavatelům. Ti dostávají většinu z těch 15 miliard. A ti určují, jak důležitý je ten který vědec. Proč by stát, který ty časopisy stejně kupuje, nemohl sám vypočítávat impakt faktor?

Snadná námitka je, že všechno, co zajišťuje stát, je míň efektivní než trh.

S: Míň efektivní – ano, ale pořád levnější. Impakt faktor je jeden z důvodů, proč se otevřený přístup nemůže prosadit. Když ho zrušíme, najednou nebude potřeba publikovat v impaktovaných časopisech, ale v jiných časopisech, kde články taky budou procházet posouzením kolegů, oním peer review, a pečlivou korekturou, jen třeba nebudou tištěné. Navíc vydavatelé budou obsah z otevřených zdrojů moci přetiskovat a kdo bude chtít, bude si jejich časopisy moci koupit. Stejně tak ale bude možné si články stáhnout a ty důležité třeba vytisknout a dát do knihovny.

M: Skandinávské země jsou v tomhle směru mnohem dál než my, ale stejně tam navzdory otevřenému přístupu přežívají i komerční vydavatelé. Jinak spíš než stát by publikování měly zajišťovat samy univerzity.

S: Piráti v tomhle tématu mají velkou šanci, aby své členy motivovali. Vždyť každý, nehledě na národnost, může publikovat na internetu. OJS, Open Journal System, podporuje hodně pirátů, kteří působí ve vědě. Potíž je ale v tom, že univerzity své zaměstnance nutí publikovat v určitých časopisech.

M: Vědci si tohle musí ohlídat při podepisování smlouvy.

S: Do karet nám hraje naše mezinárodní uskupení. Třeba australští či novozélandští piráti jsou velmi aktivní.

Takže to není jen evropské hnutí?

S: Z Evropy piráti vyšli a jsou tu nejvíc zastoupení, ale zapojují se lidé všude na světě, i třeba v Latinské Americe. Pár pirátů je dokonce i v Číně. Samozřejmě, například v otázce ACTA se musíme zaměřit na ovlivnění EU, to je naše sféra vlivu. Celosvětově každopádně máme problém s koordinací, je těžké uspořádat virtuální konferenci kvůli časovým rozdílům a sejít se na jednom místě je obtížné z finančních důvodů. Na konferenci v Brazílii by možná přijeli Lucemburčani a Holanďani, ale už ne Francouzové nebo Belgičani. Češi asi ne, co? Ani Švédi nemají peníze.

Hodně jste mluvili o významu lokální angažovanosti, ale vaše témata se dotýkají spíš velké politiky.

M: To není pravda. Ochrana osobních údajů je něco, co je potřeba řešit úplně všude. Například v knihovnách často nejsou údaje dobře chráněny. Prostě je potřeba udělat pořádek před vlastním prahem. A tak bych mohl pokračovat.

Jaká jsou tedy vaše hlavní témata?

S: Jsou to takové čtyři tematické komplexy. Přístup ke vzdělání, ochrana občanských práv, víc demokracie a transparentnost, otevřený přístup – ke všemu dalšímu mimo vzdělání. Samozřejmě, v každé zemi se liší důrazy.

Například v Čechách piráti tolik neřeší vzdělání, ale boj proti korupci.

S: Tedy transparentnost. Ale já četl český program a obsahuje body, které navazují na důraz na přístup ke vzdělání.

M: Ostatně i v Německu tenhle požadavek přibyl až časem.

S: Každý má trochu jinou interpretaci těch čtyř tematických celků, obecně ale pro piráty hrají velkou roli.

Jen požadavek přímé demokracie a ochrany osobních dat je charakteristický pouze pro vaši stranu, ostatní témata řeší i jiní.

M: Od parlamentních voleb si naše témata přivlastnily i jiné strany. Ohánějí se odborníky, ale moc jim nevěřím, že se o ty věci skutečně budou zasazovat. Například německá FDP (pravicová strana trochu podobná TOP 09 – pozn. O. R.) sice něco proklamuje, ale nejedná tak. Před volbami se teď strany už nechtějí zabývat např. odstřihováním od internetu, mají z těchto témat strach. Já se ale bojím, že odstřihování od internetu (Internetsperren) přijde oklikou, z EU, takže všechny strany budou moct říct, že za to může ta zlá Unie.

S: Jádro věci je ale v tom, že to my volíme EU a naše strany jsou v ní zastoupené. A hlasy národních stran zvolených do Evropského parlamentu jsou stejně důležité, jako to, jak poslanci volí doma. Neexistuje, aby FDP v Německu něco tvrdila a v Evropě pak volila jinak. Musíme naše evropské poslance usvědčovat z protimluvů.

K tomu je ale potřeba vzdělat voliče.

S: Přesně tak. Musíme jim vysvětlit, že bruselský parlament volíme my. Vlády přece nemůžou říkat „to rozhodla EU“. EU si sami volíme a posíláme do ní svoje zástupce. Ten pocit, že o ní nerozhodujeme, se musí změnit.

Autor: Olcha