Zobrazování majetku na internetu představuje bezpečnostní riziko

Andreas Mölzer je rakouský novinář a politik, který byl v roce 2004 zvolen do Evropského Parlamentu za Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ - Freiheitliche Partei Österreichs). Středoškolské vzdělání získal na spolkovém reálném gymnáziu v Knittelfeldu, poté studoval práva, historii a etnografii na univerzitě ve Štýrském Hradci. Poté se věnuje novinářské práci, je šéfredaktorem týdeníku „Kärntner Nachrichten", později i týdeníku „Zur Zeit". V současnosti je členem Výboru pro zahraniční věci (AFET), jako náhradník působí ve Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO).

Písemná prohlášení Andrease Mölzera jsou zaostřena na celou škálu problematických oblastí. Za nejpřínosnější by mohlo být považováno písemné prohlášení o videokonferencích při schůzích EU, kde se snaží prosadit alternativu k zasedání ve fyzické přítomnosti s přihlédnutím na skutečnost, že kvůli dubnovému sopečnému prachu bylo narušeno plenární zasedání a jednání o pomoci Řecku. Mezi jeho další přínosné prohlášení patří plánování pro případy nouze a koordinaci záchranných operací. V současné době mohou europoslanci podepsat celkem šest písemných prohlášení Andrease Mölzera, které jsou veřejnosti přístupné na stránkách Evropského parlamentu.

K tomu, aby bylo písemné prohlášení přijato, je zapotřebí získat nadpoloviční počet podpisů všech členů Evropského parlamentu. V Evropském parlamentu je 736 poslanců (Lisabonská smlouva jejich počet rozšiřuje), proto je zapotřebí získat nejméně 369 podpisů. Teprvé poté Evropský parlament vyzve Komisi, aby nad ním převzala iniciativu. Záleží tedy na Komisi, jestli se takové iniciativy chopí, nebo nechá prohlášení zmizet na věčné časy. Do dnešního dne nezískalo ani jedno prohlášení Andrease Mölzera více jak 40 hlasů, a tak se dá usuzovat, že nemá na své kolegy europoslance příliš velký vliv. Na druhou stranu, pokud v názvu prohlášení nevystupuje slovo „dítě" nebo „pedofil," písemná prohlášení obvykle nadpoloviční počet podpisů nezískají.

Písemné prohlášení 43 předložené v souladu s článkem 123 jednacího řádu o Google Street View se opírá o několik bodů týkající se ochrany osobních údajů. V EU je běžnou zvyklostí, aby osoby souhlasily se svým zveřejněním ve sdělovacích prostředcích, což společnost Google nerespektovala. Zobrazila je na internetové síti s výzvou, aby se postižení lidé sami ve Street View lokalizovali, což neposkytuje dostatečnou ochranu soukromí. Jelikož společnost Google exkluzivně navštívila i naší Prahu, o problematice Google Street View a jeho dopadu na soukromí monitorovaných osob pojednával také náš český Úřad na ochranu osobních údajů na XX. Case Handling Workshop v kyperském Limassolu, kterého se zúčastnili zástupci 29 evropských států, Evropské komise a EDPS. To jen naznačuje, jak žhavá témata Google Street View vyvolává - asi tak jako pedofilové zneužívající malé děti.

D. vzhledem k tomu, že zobrazování majetku na internetové síti může odhalit skutečné majetkové poměry osob a místní podmínky a představuje tak bezpečnostní riziko

Je zde další pokus o omezování internetové svobody? Nebo jsme se setkali s další nevhodně formulovanou větou na půdě Evropského parlamentu? Vzpomeňme na nešťastnou Zprávu Marielle Gallové z počátku července, která označila nelegální sdílení dat za přímé ohrožení lidského zdraví a bezpečí, což s největší pravděpodobností posunulo projednávání její zprávy z červnového plenárního zasedání na červencové. Na internetu mezi sebou lidé sdílí desítky fotografií a videí, a ne všechny honosné vily na pozadí snímků patří zrovna jim. Plánuje se snad do budoucnosti hromadné rušení internetových fotoalb? Nebo snaha pokutovat či přímo kriminalizovat běžného uživatele internetu za to, že s přáteli na Facebooku sdílí své fotografie a videa z dovoléné? V dnešní době si nemůže být ničím jistí a proto je nutné, aby europoslanci vyjadřovali své myšlenky přesně tak, jak je opravdu myslí a vyvarovali se těchto zavádějících vět ve svých jinak zcela dobře míněných prohlášeních.

Autor: Ingrid Romancová