Guerilla Open Acces Manifesto: Otevřme přístup sami

Guerilla Open Acces Manifesto: Otevřme přístup sami

Informace jsou moc. Ale ruku v ruce s mocí jdou i ti, kteří ji chtějí mít jen sami pro sebe. Veškeré světové vědecké a kulturní dědictví vydávané po staletí v knihách a vědeckých časopisech je stále častěji digitalizováno a uzamykáno několika soukromými korporacemi. Chcete si přečíst články popisující nejslavnější výsledky vědeckého bádání? Pak budete muset poslat závratné částky vydavatelům jako Reed Elsevier.

Jsou tu tací, kteří usilují o změnu. Hnutí Open Access statečně bojovalo, aby vědci místo převádění svých autorských práv na vydavatele vyžadovali zveřejňování svých děl na Internetu za podmínek, které je zpřístupní každému. Ale i v nejlepším případě to bude mít efekt pouze u děl vydaných v budoucnu. Vše vydané až doteď by bylo ztraceno.

To je příliš vysoká cena. Nutit akademiky, aby platili za četbu děl svých kolegů? Skenovat celé knihovny, ale dovolit jen lidem od Googlu si v nich číst? Nabízet vědecké články lidem z elitních univerzit vyspělého světa, ale ne už dětem v rozvojových zemích? To je skandální a nepřijatelné.

„Souhlasím,“ říkají mnozí, „ale co můžeme dělat? Společnosti vlastí autorská práva, na zpoplatnění přístupu vydělávají ohromné množství peněz a všechno je to naprosto legální – nemůžeme jim v tom nijak zabránit.“ Něco však dělat můžeme, něco, co už někteří dělají: můžeme proti tomu bojovat.

Vy, kdo máte přístup k těmto zdrojům – studenti, knihovníci, vědci – vám bylo uděleno privilegium. Můžete si pochutnat na této hostině vědění, zatímco zbytek světa stojí před zamčenými dveřmi. Jenže si toto privilegium nemusíte – morálně vzato vlastně ani nesmíte – nechat sami pro sebe. Máte povinnost sdílet je se světem. A můžete: vyměňovat si hesla s kolegy, na požádání stahovat pro přátele.

Mezitím vy, jimž byl znemožněn přístup, nestojíte nečinně opodál. Plížíte se dírami a přelézáte ploty, osvobozujete informace uzamčené nakladateli a sdílíte je se svými přáteli.

Ale to vše probíhá ve tmě, v utajení. Je to nazýváno krádeží či pirátstvím, jako by sdílení vědomostního bohatství bylo morálním ekvivalentem vyplenění lodi a povraždění její posádky. Jenže sdílení není nemorální – je to morální imperativ. Jen lidé zaslepení chamtivostí by odmítli dovolit kamarádovi udělat si kopii.

Velké společnosti jsou, samozřejmě, chamtivostí zaslepeny. Zákony, podle nichž fungují, to vyžadují – jejich akcionáři by protestovali, kdyby tomu bylo jinak. A podplacení politici je podporují, schvalují zákony, které jim dávají výhradní moc rozhodovat, kdo smí vytvářet kopie.

Dodržováním nespravedlivých zákonů nelze dosáhnout spravedlnosti. Je čas vystoupit na světlo a v nejlepší tradici občanské neposlušnosti, oznámit náš odpor proti této soukromé krádeži veřejné kultury.

Musíme vzít informace, ať už jsou uložené kdekoli, zkopírovat je a sdílet se světem. Musíme vzít díla nepodléhající kopírovacímu monopolu a přidat je do archivu. Musíme skoupit tajné databáze a dát je na web. Musíme stáhnout vědecké žurnály a nahrát je na sdílecí sítě. Musíme bojovat za Guerilla Open Access.

Bude-li nás po celém světě dost, nevyjádříme tím jen silný odpor proti privatizaci vědomostí – pošleme ji tím do propadliště dějin. Přidáte se k nám?

Aaron Swartz

Červenec 2008, Eremo, Itálie
  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Aaron Swartz, přeložila Markéta Gregorová