Jak opět nalézt důvěru v demokracii?

Dodržování programových zásad a slibů daných voličům by měly být v demokratické společnosti standardem, i tak jsme ale od Sametové revoluce svědky (častokrát v přímém přenosu z veřejnoprávní televize, která stejně jako před rokem 89 dnes funguje jen jako hlásná trouba současného režimu) toho, že to, co čestně a rozumně uvažující člověk považuje za morální standard, je v politice přinejlepším volitelným doplňkem. A protože celá společnost cítí obavy a vztek, mnoho lidí přestává demokracii důvěřovat a uchyluje se k izolaci a názorové i hodnotové rezignovanosti, která pomine pouze v občasných záchvatech rozčilenosti a nadávání na současný politický systém nebo na konkrétní osoby, u kterých se občan domnívá, že jsou zodpovědny za jeho osobní neštěstí. Rozzlobenost ale nepřináší nic hodnotného a po pár odplivnutí si nad stavem politické a ekonomické situace se lidé vrácí ke svým zaběhnutým životním stereotypům - vždyť to stejně nemá cenu, že?

Takový postoj je ovšem naprosto špatný. Politika a politická reprezentace je mizerná a podává mizerné výsledky - proč ale? Není to náhodou kvůli tomu, že lidé se o politiku mizerně zajímají? Že jsou povrchní a se vším rychle hotoví, přesto se drtivá většina z nich nikdy nerozhoupe k tomu něco, co by ke zlepšení poměrů napomohlo, podniknout? To je právě jeden ze zásadních rozdílů mezi Piráty a všemi ostatními politickými stranami v České republice. Piráti chtějí občana vtáhnout do politického života, chtějí, aby se zajímal o své okolí, republiková témata i celoevropské a celosvětové události. Nepožadují od lidí slepou důvěru a poskytnutí hlasu, Piráti se snaží své příznivce - ale i odpůrce - zapojit, propojit a inspirovat. Piráti si nepřejí, aby občané byli poslušnými konzumenty, Piráti chtějí občany transformovat v pochybující participanty. A s tím pochopitelně souvisí i nejsilnější téma Pirátů - boj o nezávislost kyberprostoru.

Odpůrci a zlí jazykové sice stále tvrdí, že Piráti jsou nedospělou stranou jediného tématu, Piráti jsou stále označováni za “zloděje”, “buřiče” a (dle ministra financí Kalouska) “kokoty”. Tyto snahy o diskreditaci pramení jednak z nepochopení či naprosté neznalosti programových tezí a organizační struktury Pirátů, jednak z čiré zloby určitých skupin, které jen těžce a hořce snášejí existenci a fungování svobodného toku informací po Internetu. Vždyť přeci ten, kdo kontroluje informace, má moc. A v tom je právě ten vtip, z toho důvodu je téma Internet pro Piráty tak podstatné - Piráti chtějí, aby díky informacím, které jsou prostřednictvím Internetu nejsnadněji šiřitelné, měli obyčejní lidé moc se správně rozhodnout. Demokracie může fungovat pouze v tom případě, že data, která voliče mohou zajímat, jsou vždy přístupná a transparentně evidovaná. Digitální věk se tak může stát buď obdobím renesance politické kultury a občanské angažovanosti (a to nejen u nás v České republice), anebo další z epoch kontroly a fízlování.

Je pochopitelné, že mocenský aparát (lhostejno jestli v Sýrii, Malajsii, Španělsku, Spojených státech nebo u nás) chce mít internetový obsah pod kontrolou. Internet nám totiž umožňuje rychlou komunikaci a organizaci, řada občanských iniciativ, fondů či jiných projektů určených k hlubšímu zainteresování občana do společenských problematik může díky Internetu snadněji provozovat svou činnost a sdílet s veřejností své výsledky. Podstatnou úlohu Internetu pro aktivisty a dnešní underground netřeba rozsáhle popisovat. Piráti chtějí tento model, tuto podobu Internetu zachovat, jsou přesvědčeni, že právě tato možnost se projevit, spojit se s obdobně smýšlejícími lidmi a společně se postavit ať už proti konkrétnímu návrhu zákona, korupčnímu jednání či čemukoliv jinému, co občan může považovat za narušení jeho osobních svobod, dodá lidem zájem se na politickém dění podílet.

Velká spousta občanů České republiky dnes už prohlédla přetvářku stálic české politiky, vesměs už víme, že Miroslav Kalousek je bezskrupulózní ničema, Bohuslav Sobotka beznadějný populista a Petr Nečas dělá skutečně čest svému jménu. Je ovšem potřeba o těchto věcech nejen vědět a mluvit, je nutné si je pamatovat a politikům dát najevo svou nevoli. Pokud volič nevěří straně, která na základě nedokonalého pravo-levého dělení počítá s tím, že bude zvolena díky myšlenkovým pochodům, které lidem vetřela do hlav vytrvalou mediální masáží z mnoha stran, a přesto podle tohoto klíče volí, můžeme se v příštích (možná předčasných) volbách dočkat opravdu nemilého výsledku. Snadno se totiž může stát, že do poslaneckých lavic zasednou jen poslanci za TOP09, ODS, ČSSD a KSČM. A něco takového představuje vážné (a naneštěstí i nebezpečně reálné) riziko pro demokratickou soutěž v naší zemi.

Přes to všechno je potřeba si zachovat naději, optimismus a konstruktivní přístup v rámci demokratických procesů. V okamžiku, kdy se defétisticky vzdáme (ne my jako Piráti, nýbrž my jako Češi) příležitostí participovat se na moci formou cíleného občanského nátlaku, akceptujeme tak bezděky jakýkoliv diktát, ať už vnitrostátní či celoevropský, který je nám (zpravidla velmi tajnosnubně a bez šancí se k němu vyjádřit, viz dohoda ACTA nebo projekt INDECT, z dob dávnějších třeba proslulý Mnichovský diktát) podsunut. Nenechme demokracii uhnít a zaniknout, pak by nám totiž nezbývalo nic jiného, než poslouchat prasata z toho mafiánského a pseudofeudálního chlívu, která na sebe v tomto státě již dokázala strhnout vpravdě rozsáhlé pravomoce.
  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Adam Skořepa