Archiv

České příhraničí

12. 10. 2012
Sdílet na Facebooku Tweet

Cestou na jih jsem míjela spoutnu bilboardů se spoutnou „tváří“ naší politické smetánky. Smetánka se křečovitě usmívá, rozkládá rukama a slibuje, že nás zbaví korupce a zajistí transparentní hospodaření krajů, aniž vůbec tuší, co ta slova znamenají.

rokdrakanadraka

Smetánka s prošlým datem výroby od roku 1989.

Čím méně obyvatel, tím méně přeslazených bilboardů. Proč taky – vždyť je zbytečné plýtvat tiskovým materiálem, když kandidát na hejtmana v Plzeňském kraji za modrého ptáka, je sám o sobě sladký. Ostatní kandidáti jsou v kategorii zakyslá smetana a někteří raději svůj škleb schovají za nic neříkající hesla zato s obrovských logem strany.

Sušice

Diskuze s několika místními, které ještě nepřešla veškerá chuť se bavit o politice. A několik místních příběhů, které skládají obrázek dnešní doby.

Barmanka místního non-stopu – paní, která žila patnáct let v Německu, mluví plynule třemi světovými jazyky a při konkurzu na prodavačku v Čechách neobstála. Proč?

Místní farmář – muž, který ví, s kým jít na panáka a sám o sobě říká, že je lump. Asi ví, proč.

Místní majitelka hotelu – žena, která je spokojená, že ji klienti vůbec zaplatí a neutečou.

Hotel byl prázdný. Doufám, že mých osmnáct korun za den jako příspěvek za „dýchání čerstvého vzduchu“, které zaplatí každý turista ubytovaný v Sušici, jde na „dobré účely“.

Třeba na podporu podnikání.

Nejznámější podnik – Solo Sušice – majitel přesunul svou výrobu do Indie.

Železná Ruda

Kasina, bordely, penziony, hotely. To známe, že. A co je nové? Jsou prázdné. Nezajímají mě ti, kteří si tady udělali business s nejstarším řemeslem, i když jistě by stálo za zmínku alespoň to, že i počet červených lucerniček tady zaznamenal pokles poptávky a zcela jistě to není zájmem místních politiků...

Zajímají mě ti, kteří sem v devadesátých letech přišli budovat své podnikání. Vzali si úvěry, snažili se každý den a hlavně věřili. Věřili, že trh vyřeší vše. Třeba podporu cestovního ruchu.

I poslední banka tady zrušila pobočku, nevyplatí se jí.

Návrat

Je jeden z nejkrásnějších podzimních dnů a na modrém nebi krouží papíroví draci. Mě zas krouží v mysli otázky. Je vůbec možné, že si to necháme líbit? Že se necháme připravit o ty nejkrásnější dny a roky od parazitů? Zvykli jsme si snad na ně, bereme je jako naši součást života? Máme strach odtrhnout pijavici, protože to bolí? Ano, bolí, ale když zůstane, nakonec to nepřežijeme my.

P.S. Dáte si prohnilou smetánku nebo rok draka?


  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Soňa

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.