Pirátská strana ideologická

Předchozí příspěvky v diskusi:

• Piráti anebo Věci veřejné 2.0 (Pavel Novák)
  • Přirovnání Pirátů k Véčkům kulhá na obě nohy (Mikuláš Ferjenčík)
  • Piráti nejsou Věci veřejné 2.0 (Ondřej Profant)
    • Pirátská strana neideologická (Dušan Radovanovič)

***

Začnu rovnou rozborem Dušanova příspěvku:

Ujištění předních Pirátů o neideologičnosti jejich strany prozrazují, že si neuvědomují, na jakých ideových hodnotách vlastně stojí.

Naše drobná rozprava byla pochopena špatně. My jsme netvrdili, že nemáme ideologii (lépe řečeno myšlenkový proud), pouze jsme tvrdili, že se obtížně zařazuje v levo-pravém schématu naší politické reality. Pro velké rejpaly jsem jí dokonce docela přesně a tradičně umístil.

Naše myšlenkové hnutí má naopak prastaré základy objevující se nalevo i napravo, bojovalo proti mnoha režimům napříč celou historii a opravdu se za ně nemusíme stydět – SVOBODA.

Může to znít jako laciné filmové klišé ze „Země svobody“, ale tak to není. Jsme svědky absolutně bezdůvodného upírání zcela bezkonfliktních svobod v zájmu nadnárodního kapitálu a šmírování občanů. Proti tomu jsme se postavili – jako jediný politický subjekt. S dvěma europoslanci jsme vybojovali bitvu o ACTA. Ale ne jen to! Byli jsme první, kdo dokázal stmelit skutečně mezinárodní komunitu, která bojovala v celé Evropě za zájmy celé Evropy (to se např. ekologickým hnutím nepodařilo a vždy byli patrné národní rozdíly a zájmy).

Mírně matoucí je, že poslední kapkou pro nás byl digitální impuls. Nicméně je třeba pochopit dnešní dobu. Zatímco lze vypotit (špatný) argument proč omezovat kuřáky, tak již nelze vypotit alespoň trochu smysluplný argument proč omezovat někoho ve virtuálním prostoru – to je čistá zlovůle, arogance, neznalost, nevzdělanost a netolerance. My jsme však šli dál. Nebojujeme jen proti tomu, co nás opravdu omezuje (čili především různé formy cenzury Internetu), ale hájíme svobodu jednotlivce celkově – např v otázkách soukromí, nadbytečných zákonů, zbytečných bariér, etc. (a nepleteme si svobodu osoby se svobodou korporací nakládat s lidmi dle svých zájmů).

Zároveň jsme si povšimli, kde se mimo jiné bere toto omezování jednotlivce – v nových technologiích, které jsou zneužívány proti občanům, namísto pokroku. Vlády investují do šmírování (např. Indect) namísto do lepší péče o občany.

Nebyli jsme průkopníci tohoto směru, jak dobře ví Pavel Novák, který tuto diskusi zahájil, průkopníky jsou lidé z hnutí svobodného softwaru, kteří si uvědomili, jak legislativa manipulovaná korporacemi omezuje lidského ducha, tvořivost a tím i rozvoj společnosti. R. Stallman stanovil základní myšlenky, které jsou aplikovatelné vlastně na každou oblast tvořivosti. Hloubku těchto myšlenek ukazuje, že krom oblasti software se rozšiřují dál – např. nyní diskutovaná oblast licencování/patentování modelů pro 3D tisk.

Dovolím si říct, že náš myšlenkový proud (ideologie) je silný, má zázemí a probíhá v něm zdravý evoluční vývoj. Má své osobnosti jakými jsou např. Richard Stallman, Lawrence Lessig, Cory Doctorow a mnoho známých lidí, kteří podpořili naše myšlenky.

***

Střední část článku Piratska strana neideologická vychází z premisy naší bezideologičnosti a tudíž je zákonitě chybná. Nicméně jednu poznámku si k němu neodpustím.

Samozřejmě, je možné hledat nějaké vyvážené, „rozumné“ řešení někde na půl cesty. Jenže jak daleko půjde? Jsou pro nás přijatelná 2 % zneužívačů nebo 10 % potřebných bez podpory?

Zrovna zde jste si horší příklad vybrat nemohl – přímo v daném článku jsem zmínil absolutně nezneužitelný systém (Všeobecný základní příjem). Nicméně o takové handrkování tu nejde. Pirátská stran prostě dávky, či byty nepovažuje za své hlavní téma (to neznamená, že k němu nemá názor či se ním vůbec nezabývá). Je smutné, že vy si to neumíte ani představit. A je ještě více smutné, že strany, která tyto témata považují za svá hlavní, v nich tak zoufale plavou.

Díky reakci na článek Pavla Nováka jsme se například dozvěděli, že šéfa pražských Pirátů Ondřeje Profanta „žádná vyumělkovaná krize“ rozhodně netrápí. Možná si sám skutečně nepřijde jako pravicový nebo neoliberální, možná jen dlouho nevytáhl paty z blahobytné Prahy do míst, kde člověk o práci nezavadí, kde se zavírají továrny, kde na dveře buší exekutor.

Ano, krize je vyumělkovanou šaškárnou neoliberálů, kteří se snaží ukrást z veřejného, co nejvíce. Každý kdo si o ní něco zjistil, ví, že problémem je to, že nenecháme banky zkrachovat (opravdu křiklavé to bylo u Fannie Mae a Freddie Mac). Nechci to zde rozebírat, ale nějaká krize, která nás zasáhla jen mediálně opravdu není příčinou problémů v našem státě. Hezkým příkladem toho je, že Česká spořitelna tahala z problémů celou Erste group (čili zákazníci u nás zafinancovali přežití molocha, který investoval na Islandu). A právě Island nám ukázal jak je třeba s takovou krizí naložit (k čemuž se nepřihlásila levice ani pravice).

***

Tím vším neříkám, že jsme komunisti, socialisti, neoliberálové, anebo další známější proudy – jak jsem řekl, my jsme vlastní proud. Vám a mnohým podobným se to nelíbí – to je ovšem váš problém. I kdyby vám to vyšlo a my se „přiznali k obcování“ s neoliberály, tak co z toho budete mít? Více nepřátel? A to chcete? A kdybychom to udělali obráceně? Prostě bychom se jen připojili k již existujícím hnutím. To jsme kdykoliv mohli. Ale my opravdu nechceme.

Pokud chcete vašemu směru pomoci, tak nejlépe uděláte, když změníte svoje dogmata a otevřete se světu. Namísto hledání nepřátel, popřípadě nucení lidí, aby s vámi bezmezně souhlasili, je lepší rozumná diskuse a hledání konstruktivního řešení. Dogmata nahradit premisami, které je přípustné změnit. Než někoho z něčeho osočíte je dobré si zjistit informace – v našem případě program a činy, které máme za sebou. Vy tomu asi nerozumíte (protože nechcete), ale události jako souboj o budoucnost Wikileaks nebo odmítnutí ACTA mají mnohem dlouhodobější vliv než procentní body u DPH, které jdou jednoduše změnit.

Autor je jedním ze zakladatelů České pirátské strany, nyní předseda KS Praha.

Autor: Ondřej Profant

Štítky: #Ondřej Profant