Nelegální sdílení podkopává severokorejskou propagandu

Když přijde na cenzuru, jen málokterá země světa je tak restriktivní a represivní jako Severní Korea.

Občanům KLDR je běžně odpírán přístup k jakýmkoliv informacím, leda by je vytvořil nebo schválil režim.

Výsledkem je společnost s převážně vymytými mozky, která je krmena alternativní verzí reality, aby ji bylo možné ovládat a manipulovat. Jenže podle nového průzkumu technologický pokrok dává občanům KLDR nový přístup k informacím a náhled do života za hranicemi.

Studie nazvaná A Quiet Opening zpovídala severokorejské uprchlíky a občany, kterým se podařilo vycestovat ze země. Vyplývá z ní, že stále více lidí získává přístup k pirátskému obsahu vzniklému mimo poustevnický stát, což má potenciál přinést výrazné změny.

Přestože přístroje jako běžné televize a rádia jsou vyráběny tak, aby občané (tedy alespoň ti, kteří si je mohou dovolit) mohli poslouchat jen státem provozované rozhlasové stanice, přístroje z dovozu umí přijímat vysílání z Jižní Koreje, Číny a dalších zemí, přestože poslech těchto vysílání je trestný.

Protože přístup k Internetu má jen malý zlomek nejvyšších kruhů, občané Severní Koreje získávají své informace z jiných zdrojů, především pomocí nástrojů sdílení jako jsou DVD, MP3 a MP4 přehrávače a USB disky.

Touto cestou jsou stále více vystavováni upirátěným televizním seriálům a populární hudbě pronikající ze sousední Jižní Koreje. Z těchto souborů pak získávají alternativní náhled na svět, který je v rozporu s propagandou jejich vůdců.

„Jako malému mi říkali, že Jihokorejci jsou velmi chudí, ale jihokorejské filmy prokázaly, že to prostě není pravda,“ vysvětluje 31letý muž, který ze Severní Koreje uprchl v roce 2010.

Přestože Internet je nedostupný, počítače jsou v zemi legální a nezbytné pro přesun dat mezi USB disky a multimediálními přehrávači. Studie ukazuje, že protože počítače jsou stále vzácné, lidé si kupují prázdné přehrávače a využívají své sociální sítě k získání pirátského jihokorejského obsahu od lidí s přístupem k počítači.

„MP4 [přehrávač] byl prázdný, ale filmy a hudbu jsem sehnal od přátel, kteří měli počítač, a pak jsem se na ně díval a poslouchal. Baterie se nabíjela elektřinou a bylo to přenosné, takže se to mladým líbilo,“ říká 23letý bývalý obyvatel Pchjongjangu.

A zdá se, že nelegální sdílení souborů je široce rozšířené, zvláště mezi mládeží.

„Kolem 70-80% lidí s MP3/4 přehrávači jsou mladí lidé,“ oznámil 44letý muž, který z KLDR uprchl v roce 2010. „Když uděláte zátah na MP3/4 přehrávače mezi středoškoláky a vysokoškoláky, tak zjistíte, že 100% z nich má jihokorejskou hudbu.“

V Severní Koreji je držení neschválených televizních seriálů a hudby velmi nebezpečná záležitost. V závislosti na tom, jak je na prohřešek pohlíženo, se může trest pohybovat od 3 měsíců neplacené práce po 5 let ve vězeňském táboře, pokud obsah pochází z Jižní Koreje.

Ale mládež v KLDR je podle všeho přes obrovské riziko stejně připravena vzepřít se režimu sledováním neschváleného obsahu, což mají společné s americkou mládeží, která sdílí soubory navzdory zákonnému odškodnému ve výši 150 000 dolarů.

Jak jsme si přečetli včera, ve Švédsku zavádění stále tvrdších zákonů k boji proti šíření pirátského materiálu také nedokázalo přinést kýžený efekt, protože se dostaly do střetu se společenskými normami.

Jistě, situace v Severní Koreji daleko překračuje cokoliv, co můžete zažít v USA nebo v Evropě, ale bitvy se bojují o stejnou věc — svobodný tok informací. Přístup k informacím Severokorejce nakonec osvobodí, a jestli toho lze dosáhnout sdílením souborů, bude to největším úspěchem této činnosti v historii.

Studii můžete stáhnout zde (PDF)

Původní zdroj: TorrentFreak Illegal File-Sharing Chips Away At North Korean Propaganda

Autor: překlad Martin Doucha