Proč nepodporuji Holešovskou výzvu

Celkově by se obsah Holešovské výzvy dal shrnout do podoby klasického tříbodového plánu:

1. Demise vlády a prezidenta
2. ???
3. Blahobyt!

Můj nesouhlas s výzvou jako celkem pramení právě z (absence) toho klíčového druhého bodu. V pátečním Hyde Parku jsem se od mluvčího celé akce v podstatě dozvěděl, že bude stačit líp vybírat politiky. Podle mě to nebude stačit nikdy. Je úplně jedno, kteří vepři u koryt zrovna jsou. Stejně se dřív nebo později vyválejí ve špíně (a ti zásadovější budou vyváleni). Otázka není jestli, ale kdy. Proto výměna politiků sama o sobě nic neřeší. Jako jediná možnost dlouhodobého zlepšení české politické scény mě napadá jen důsledný a trpělivý dohled občanů nad tím, co politici ve svěřeném úřadu provádějí.

K tomu je potřeba i možnost prohřešky hlavně u ministrů co nejdřív trestat. A teď nemluvím jen o vyloženě trestných činech, ale i o prostém neplnění volebního programu a přisvojování si pravomoci rozhodovat o významných záležitostech, které nebyly tématem předvolební kampaně. Jako nejjednodušší se nabízí prosté odvolání ministra z funkce (případně celonárodní vyslovení nedůvěry vládě). Čekat celé 4 roky na další volby a doufat, že se příslušného politika podaří nezvolit, bohužel nestačí, protože voliči jednak mají krátkou paměť, a jednak je volební systém nastavený tak, že funkcionáři velkých stran se možnosti nezvolení vůbec bát nemusí.

A jak tedy na to? Nejjednodušší by bylo každý rok uspořádat jedno celostátní hlasování navíc. Pokud by se ten rok konaly nějaké volby, hlasování bude spojené s volbami. Hlasovalo by se pak celkem o 3 věcech:

1. Nedůvěře jednotlivým členům vlády. Každý volič bude mít možnost na hlasovacím lístku označit členy vlády, kterým dá svou nedůvěru. Pokud některý ministr dostane nedůvěru na víc než 50% všech platných hlasovacích lístků, automaticky ve funkci končí. Pokud stejným způsobem nedůvěru dostane sám premiér, padá celá vláda. V obou případech by se nabízela i možnost diskvalifikace daného politika pro jakoukoliv vládní funkci i v dalším volebním období.
2. Osobě nového premiéra pro případ vyslovení nedůvěry celé vládě. Každá parlamentní strana do hlasování nominuje jednoho kandidáta na budoucího premiéra. Pokud pak padne vláda, prezident bude muset jako nového premiéra jmenovat pouze politika, který v tomto hlasování dostal alespoň 34% hlasů (tedy výběr z nějvýše dvou možností), a pokud této hranice nedosáhne nikdo, tak bude muset vybrat toho, kdo dostal nejvíce hlasů celkem. Volič bude moct o novém premiérovi hlasovat bez ohledu na to, jestli tomu současnému dal nedůvěru nebo ne.
3. Dodatečném mandátu pro vládu k rozhodování o věcech, které nebyly tématem předvolební kampaně. Seznam témat dodá vláda spolu s hrubým návrhem, jak chce v kterém případě postupovat. Tady by volič u každého tématu mohl dát hlas jak hlas pro, tak proti. Pokud se sejde 25% hlasů proti, vláda mandát nemůže získat (blokující menšina). V opačném případě pokud se sejde 50% hlasů pro, pak vláda může začít s realizací příslušného plánu.

Pokud nechápete smysl hlasování o dodatečném mandátu pro vládu, pak si možná v definici pojmu „demokracie“ pletete druhý a třetí pád, stejně jako Václav Klaus. „Demokracie“ znamená „vláda lidu“. Ovšem je to vláda koho, ne čemu. Volební lístek není bianko šek. Politici ve volbách dostávají mandát realizovat pouze to, co slibovali v předvolební kampani, ne cokoliv si zrovna zamanou. Pokud je potřeba řešit nějakou novou významnou otázku, musejí k tomu dostat mandát zvlášť.

Autor: Martin Doucha