Jak přesvědčit hejno o své vizi

Ale ještě než se pustíme do propagace, zamysleme se na chvíli nad podstatou hejna.

V předchozí kapitole^* jsme hodně mluvili o formálních strukturách hejna. Udržujte velikost pracovních skupin kolem sedmi lidí, rozdělujte neformální skupiny blížící se k počtu 150 lidí na dvě. To nejspíš překvapí ty z vás, kteří věří a možná i trvají na tom, že hejno musí být bez vůdce a zcela spontánní.

*) Toto je úryvek z připravované knihy Swarmwise. Ta „předchozí kapitola“ ještě nebyla zveřejněna.

Já na organizace bez vůdců nevěřím. Kolem sebe můžeme pozorovat, že změny přicházejí vždy, když je lidem umožněno navzájem se inspirovat k velkoleposti. To je vůdcovství. To je přímo učebnicová ukázka vůdcovství.

Oproti tomu když máte obří shromáždění lidí, kteří jsou nuceni shodnout se na každém kroku, včetně významu pojmu shoda a postupů pro její dosažení, pak něčeho dosáhnete jen těžko.

Proto když budujete hejno, je nezbytně nutné, aby všichni měli pravomoc konat v hejnu jen na základě vlastního přesvědčení, že to podle nich pomůže naplnit jeho cíl — ale nikomu nesmí být dovoleno udělit si pravomoc omezovat ostatní, ať už na vlastní pěst nebo početní převahou.

Tento koncept — že lidem je dovoleno, doporučeno a očekává se od nich, že na sebe vezmou pravomoc mluvit a jednat jménem hejna, ale v žádném případě pravomoc omezovat to samé právo ostatních — je pro spoustu lidí těžko pochopitelný. Byli jsme tak důsledně trénováni vnímat moc jako moc, nehledě na to, zda nad naším vlastním jednáním nebo nad jednáním ostatních, že je tento zásadní rozdíl třeba aktivně vysvětlovat. Těmto mechanizmům se ještě budeme podrobněji věnovat v páté kapitole, kde budeme probírat, jak vytvořit pocit začlenění a zabránit vzniku obav při formování základní motivace hejna.

Důsledkem toho pokud někdo věří, že hejno by v zájmu naplnění svých cílů mělo provést určitý krok, pak stačí, aby se do toho sám pustil. Když ostatní budou souhlasit, že tento krok je přínosný, přidají se k dané činnosti.

Jsou dva klíčové důvody, proč by hejno nemělo být bez vůdce. Určitě jste si všimli, že se stále odvolávám na „jeho cíle“. Ty pocházejí od vás, zakladatele hejna. Kdybyste hejnu dovolili začít diskutovat o smyslu vlastní existence, okamžitě by ztratilo schopnost lákat nové lidi — kteří jsou přece přitahováni k hejnu, aby dosáhli určitého cíle, a ne z nějakého obecného pocitu společenské soudržnosti.

Druhým důvodem jsou přímo tyto mechanizmy, kultura hejna dovolující lidem jednat. Tyto hodnoty budou pro úspěch hejna klíčové a jsou zvoleny a ustanoveny vámi jako jeho zakladatelem. Když hejno začne diskutovat o svých postupech pro řešení sporů, což vlastně znamená, že už ani neexistuje postup, jak se shodnout na dosažení dohody, aktivismus nezbytný pro hlavní cíl uvízne na mrtvém bodě.

Proto věřím, že hejna bez vůdců ve finále nejsou schopná dosáhnout hmatatelné změny světa. Kostra, kultura a cíle hejna musejí vycházet ze zakladatele. Ve firemním prostředí bychom tomu říkali „poslání a hodnoty“.

Ale stejně tak věřím i v konkurenci mezi mnoha prolínajícími se hejny, takže aktivisté mohou volně vplouvat a odplouvat z organizací, které nejlépe vyhovují změně, kterou by ve světě chtěli vidět. Jedno hejno bojující za daný cíl nijak nebrání ostatním dělat to samé, byť třeba s trochu jinou sadou parametrů.

Takže závěrem tohoto malého introspektivního zamyšlení je, že vize konečných cílů hejna pochází, a musí pocházet, od vás — jeho zakladatele. Jenže jak ještě uvidíte, to vůbec neznamená, že byste mohli ovládat poselství předávané každému jednotlivci nebo že byste se o to dokonce měli snažit. Naopak byste měli podporovat pravý opak.

Vy dodejte vizi. Mluvit bude hejno.

Tradiční marketing tvrdí, že aby poselství proniklo, musí zůstat konstantní. Moje zkušenost říká, že to jsou totální žvásty.

Je dost dobře možné, že rutinní vzorce nákupů nebo rutinní volební vzorce lze ovlivnit pomocí slaboduchých zpráv typu jedna velikost pro všechny. Ale když chcete aktivisty, lidi, kteří pro dobrou věc nelitují námahy, tak hrajete úplně jinou hru.

Když hledáte aktivisty, tak vás nezajímají rutinní vzorce. Chcete lidi překypující energií, kteří se cítí jako vládci světa a nemohou se dočkat, až vlastníma holýma rukama něčeho dosáhnou.

Zkuste toho dosáhnout pomocí reklamy v televizi. To nejde. Ať za to utratíte kolik milionů chcete, není to možné. (Nehledě na fakt, že hejna se v první řadě formují v prostředích trpících nedostatkem peněz.)

„Člověk se nenechá zabít pro půl pence denně nebo bezvýznamné vyznamenání. Abyste ho uchvátili, musíte mluvit k jeho duši.“ — Napoleon Bonaparte

Náš jazyk je společenským odznakem. Záleží na naší volbě slov, stejně jako na drobných detailech ve výslovnosti a načasování. Náš jazyk je odznakem příslušnosti ke skupině, a co je důležitější, i vyloučení ze skupiny.

Když za vámi někdo přijde a řekne vám faktické tvrzení jazykem, který máte přiřazený ke skupině, kterou nemáte rádi, s vysokou pravděpodobností to tvrzení odmítnete jako nepravdivé, přestože skutečně může být pravdivé. Naopak když vám faktické tvrzení řekne někdo, kdo se obléká, mluví a chová v souladu s vašimi společenskými názory, s velkou pravděpodobností to tvrzení přijmete jako věrohodné a možná ho blíže přezkoumáte později.

Zní to samozřejmě. Přesto to před nástupem hejn na scénu nikdo pro propagaci myšlenek nepoužíval.

Postup je až směšně jednoduchý: vysvětlete svoji vizi všem a nechte tisíce aktivistů přeložit vaši vizi do slov, která se hodí do jejich specifického společenského prostředí. Nevytvářejte zprávu typu jedna velikost pro všechny, kterou se všichni budou muset naučit. Ta jedna velikost nebude sedět nikomu.

Dám vám konkrétní příklad. Když přednáším o příležitostech spojených se zastaralostí kopírovacího průmyslu, dokážu mluvit v mnoha různých jazycích. Kdybych měl přednášet davu liberálních podnikatelů, říkal bych něco takového:

„Existuje tu obrovská příležitost v podobě zkrácení hodnotového řetězce. Prostředníci kopírovacího průmyslu už do koncových produktů a služeb nepřidávají žádnou hodnotu, a tak na fungujícím trhu sami od sebe vymřou. Jenže je tu problém, protože jejich monopol tomu brání. Proto musíme tomuto zkrácení pomoct, protože odstranění této režie umožní růst celkového trhu, budoucí příležitosti pro umělce-podnikatele a nahrazení zastaralých pracovních míst novými.“

Jenže kdybych přednášel temně rudým komunistickým skupinám, které oslavují Frakci Rudé armády jako hrdiny, zvolil bych jiný jazyk:

„Podle mě je fantastické, že kulturní dělníci konečně převzali kontrolu nad svými výrobními prostředky a že konečně mají možnost svrhnout překupnické kapitalistické parazity, kteří na jejich tvrdé práci desítky let profitovali. Měli bychom pomoct našim bratrům a sestrám tuto změnu uskutečnit a vytvořit z ukořistěných zisků překupníků nová pracovní místa pro naši kulturu.“

Z faktického hlediska jsou oba výroky zcela identické. Říkám v nich naprosto tu samou věc. Jenže každá z těch formulací by na opačnou skupinu nefungovala; vyrazili by vás ze dveří a zájem o vaše hejno by byl nadobro ztracen.

Pravda, tato dvě prostředí jsou extrémní protiklady, aby byla podstata jasná. Ale i nepatrný náznak nečlenství může způsobit, že vaše myšlenka a vize bude v diskuzi zavržena.

Proto potřebujete aktivisty — tisíce — aby vaši vizi přeložili do tolika různých společenských prostředí, kolik máte aktivistů. Jen tak budete moci svou vizí uchvátit jejich přátele, až ta vize bude obalena jazykem příslušného společenského prostředí.

Nemyslete si, že pro každé prostředí to zvládnete sami. Nemůžete ovládat všechny detaily jazyka a společenských norem. To nikdo neumí. Já sice umím zhruba přizpůsobit jazyk díky dlouholetému tréninku v různých prostředích, ale nemohu snadno změnit svůj vzhled. Když na prezentaci dorazím v obleku a najdu tam ležérní hipíky, tak jsem skončil. Ať potom řeknu cokoliv, jejich dojem už to nezmění.

Také je důležité a nezbytné, aby vašim aktivistům bylo doporučováno nejen vaši vizi překládat, ale také ji podrobně rozvíjet a uplatňovat na konkrétní scénáře. V politickém hejnu to například znamená, že potřebují umět za pochodu překládat obecné principy do konkrétní politiky a vyjadřovat ji v jazyce vhodném pro dané prostředí — vždy bez nutnosti žádat o dovolení. Můžete tu uplatnit pravidlo tří aktivistů, nebo můžete rovnou všechny zmocnit jen tak. Když to začne fungovat bez jakéhokoliv centrálního plánování a kontroly, hejno začne doopravdy létat.

Samozřejmě se v hejnu objeví lidé, kteří budou mít námitky proti tomu, jak ostatní interpretují vizi a obecné principy. To nás přivádí zpět k rozdílu mezi zmocněním samotných aktivistů a mocí plést se do práce ostatním. Nabízí se zlaté pravidlo sítě: „Když vidíte něco, co se vám nelíbí, přispějte něčím, co se vám líbí.“

Toto pravidlo je naprosto zásadní a vy ho musíte vymáhat.

Jedna z nejhorších věcí, které se mohou stát hejnu, je vznik kultury řízení ze zadní sedačky, kde ti, kteří jednají, jsou za to trestáni — a vaší zodpovědností je zajistit, aby lidé, kteří jednají, za to byli odměňování, dokonce — zvláště — dokonce i když si myslíte, že neudělali úplně správnou věc.

Jinak vznikne kultura řízení ze zadní sedačky, která trestá ty, kteří podstupují riziko a dělají věci, ve které věří, což je kriticky důležité pro inspirování zbytku hejna. Když se to neděje, protože lidé se bojí cokoliv dělat, hejno vymře.

Původní zdroj: Rick Falkvinge Selling Your Vision With A Swarm.

Autor: překlad Martin Doucha