Odborně

Jak bojovat proti hybridním hrozbám a dezinformacím: Návrhy nelegislativních a legislativních opatření

08. 07. 2022
Sdílet na Facebooku Tweet

Ve veřejném prostoru sílí poptávka veřejnosti, aby stát zakročil proti hybridnímu působení, jehož práci můžeme sledovat doslova v přímém přenosu zejména na internetu. Veřejná poptávka navazuje na již dlouho akcentovanou poptávku bezpečnostních složek státu. Stát pod vedením premiéra Fialy, v jehož kabinetu mají gesčně hybridní hrozby na starosti ministryně Černochová a ministr Rakušan, vyvíjí určité kroky, které k zvyšování obranyschopnosti vedou.

putin dezinfo

Tak například vznikla funkce státního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací, kterou obsadil Michal Klíma. Pod jeho vedením vzniká tým strategické komunikace státu, který však podle dostupných informací nebude mít dostačující kapacity. Dalším otazníkem je, zdali bude tým rovnou komunikovat, či připravovat komunikaci pro politiky v čelech resortů. Ministerstvo vnitra zejména prostřednictvím svého Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) připravuje zákon, který by zakotvil právní možnost znemožnit přístup na dezinformační webové stránky. Stalo se tak v návaznosti na spolupráci poskytovatele webových domén a kontrarozvědky, která byla přirozeně právně napadena

Když to tedy shrneme, tak stát bojuje proti dezinformacím prostřednictvím vznikajícího komunikačního týmu a zákonem, který v krajním případě zamezí návštěvnosti vybraných stránek na internetu. Stačí to ale?

Proto si dovoluji vstoupit do veřejné diskuze s tímto seznamem opatření, která vycházejí z návrhů občanské, akademické, i státní sféry:

Nelegislativní opatření (s nutným průběžným vyhodnocováním)

Premisou nelegislativních opatření je, že nejlepší obranou vůči hybridním hrozbám je vzdělání. Zároveň jde však o dlouhodobý přístup, kdy se výsledky neprojeví ze dne na den. Uvedené přístupy jsou vhodnější a efektivní v širším spektru případů než použití donucovací moci státu. 

1) zvyšování odolnosti IZS a AČR proti hybridním hrozbám 

IZS a AČR jsou klíčové složky státu, které naplňují jeho základní úlohu při službě občanům. Je tedy kriticky nutné, aby byly odolné vůči pokusům o jejich rozvrácení. 

Cílem je zamezit případům, kdy se mezi příslušníky začne šířit panika kvůli falešné zprávě (např. propouštění, snižování ohodnocení, reorganizace aj.), jejíž ambicí je oslabit morálku nebo počty příslušníků. 

Realizace by proběhla formou pravidelných školení nejen o dohledávání relevantních informací a ověřování z vícero zdrojů, ale i o historii a vývoji metod snižování morálky nepřátelským subjektem. 

Provést mohou edukační subjekty PČR ve spolupráci s MV (CTHH), subjekty AČR ve spolupráci s MO (VZČR).

2) zvyšování odolnosti proti kyberútokům u státní administrativy a kritické infrastruktury státu

Cílem je rozšíření současného systému školení k posílení odolnosti proti vlivu cizí moci na pokud možno povinné školení pro úředníky státu, samospráv, zdravotnických zařízení, elektráren, přehrad, vlakových dopravců aj., včetně vytvoření e-learningové platformy a školení školitelů.

Jedná se zejména o ochranu vůči phisingu, kdy se vzdálený hacker může dostat k utajovaným informacím a citlivým datům. Provést může NÚKIB.

3) reforma vzdělávání na základních a středních školách

Školství by nemělo jít cestou zavádění nových školních předmětů zejména kvůli náročnosti případné implementace. Vhodné je naopak reformovat obsah již současných základních předmětů dle vzoru pobaltských zemí. 

V češtině se žáci dozví o tom, jak si lze v psaném textu pohrávat se slovy, aby bylo výsledné vyznění pozitivní či negativní. Zaměřeno na konotace slov a ověřování na reálných článcích různých mediálních značek (např. stejná zpráva v podání veřejnoprávní a komerční televize). 

V matematice se žáci dozví, jak se dá zneužít statistika, tabulky a grafy k tomu, aby vyzdvihly pozitivní či negativní informaci (typicky tabulky a grafy, které jsou vytržené z kontextu a jsou zneužívané např. politickými aktéry). 

Ve výtvarné výchově se žáci dozví, jak vypadá dnešní obrazová propaganda (memy, koláže, údajné citáty osobností, razící písmo, výstražné barvy, Photoshop, vytrhávání fotografií z kontextu, ořezy aj.) a kde má kořeny (letmá historie 20. století od karikatur v masovém tisku až po komunistické letáky).

V občanské výchově se žáci dozví, jak fungují argumentační fauly a jak se proti nim bránit. Nauka o výrokové logice. 

V dějepise se žáci dozví, jak světové mocnosti využívají propagandu k dosažení strategických zájmů (bolševici, prohibice a kriminalizace alkoholu či návykových látek v USA, nacistická propaganda, “oficiální” a undergroundová kultura za železnou oponou aj.)

V informatice se žáci dozví, jaké nástroje využívat k ověřování původu audiovizuálního obsahu, jak dohledávat zdroje a informace, jak fungují algoritmy sociálních sítí, jak fungují kyberútoky přes uživatele a jak chránit svá data nejen softwarově, ale i hardwarově.

4) podpora občanského sektoru

Pracujeme s premisou, že “vše nemusí dělat stát a je to tak dobře”. Již dnes existuje celá řada organizací, které se zabývají školením občanů, jehož cílem je posílit kritické myšlení a předat informace o taktikách a zbraních hybridního působení. 

Stát může těmto organizacím pomoci například tak, že jejich seznam včetně kontaktů a anotací rozešle do státních a vzdělávacích institucí (včetně univerzit 3. věku) s nabídkou doplnění jejich vlastních aktivit. 

Kromě propagace může stát pomoci i finančně, ale na jeho příspěvcích fungování organizací nesmí záviset kvůli zachování nezávislosti..

5) podpora veřejnoprávních médií

Radiožurnál již dnes produkuje pořad Ověřovna!, který je příkladem dobré praxe. Podobné pořady by měly alternovat i další veřejnoprávní média. Stát může přispět formou grantů MK či MŠMT.

6) strategická komunikace státu

V současnosti je komunikace státu během krizí (covid, Ukrajina) roztříštěná, místy chaotická a po hříchu je obětí politického marketingu. Politický marketing má prostor k prezentování politik jednotlivých stran a hnutí, nikoliv v krizové komunikaci. 

V Portugalsku si jako hlavního komunikátora covidu vybrali armádního víceadmirála, protože jim z průzkumů vyšlo, že právě armáda má nejlepší povést a důvěru. 

Politici mají vždy tábor podporovatelů a tábor odpůrců, který z principu krizové komunikace ústy politika nedůvěřuje nebo není ochotný jí naslouchat.

Česká republika by se měla během krizových situací vydat stejným směrem a svěřit komunikace detašovanému pracovišti (StratKom – strategická komunikace). 

StratKom by měl spadat pod Úřad vlády. Koordinoval by ověřování informací (ve spolupráci s příslušnými resorty) a zároveň by komunikoval státní opatření během krizí formou apolitického řečníka. 

Cílem StratKomu je omezit dezinterpretace, centralizovat informační servis během krizí (tedy zamezit duplikovaným, dlouhým, informačně nahuštěným a nestravitelným tiskovým konferencím jednotlivých resortů, které neumějí komunikovat “lidským jazykem”), předcházet radikalizaci obyvatelstva a rozbíjet poplašné zprávy.

V širší verzi by se dal StratKom rozšířit o pracoviště “rychlého kontaktu”, kde by seděli operátoři odpovídající na telefonické žádosti o informace (infolinka) - služba se dá případně i outsourcovat. 

StratKom pracuje rovněž s veřejným fact-checkingovým sektorem a občanskou společností v doplňování a aktualizaci databáze vyvrácených falešných zpráv. 

7) spolupráce s poskytovateli internetových služeb

Odborníci z Tchaj-Wanu sdílejí dobré zkušenosti s “tlačítkem na ověření spamu”. Jedná se o multiplatformový příkaz, který obdrženou zprávu zašle databázovému softwaru a ten vyhodnotí, zdali zprávu už dříve nevyvrátila nezávislá fact-checkingová organizace. 

Evropská unie nedávno schválila Digital market act, jehož součástí je právě povinnost pro provozovatele komunikačních platforem, aby zajistili, že se bude dát posílat zpráva napříč aplikacemi (např. poslat zprávu z Messengeru na Signal, z Whatsappu na Gmail apod.). Jedná se o skvělý podvozek pro aplikaci “tlačítka na ověření spamu” v našem prostředí. 

České zastoupení v EU by mělo přesvědčit naše unijní partnery, aby společně poskytovatele internetových služeb přiměli k zavedení podobné služby na úrovni členských států (např. v České republice už něco podobného funguje na facebooku, pro který ověřuje agentura AFP informace a uživatelé se dostávají k souhrnné zprávě s argumenty a zdroji – přístup k této zprávě by v ideálním případě měli i uživatelé dalších platforem jako je e-mail, nejenom facebooku).   
 

Legislativní opatření

Státní kroky v boji proti dezinformacím by měly respektovat rámec demokratického právního státu. To znamená, že např. vypínání dezinformačních serverů musí probíhat na základě a v mezích zákonné pravomoci. Omezování projevů neformální dohodou mezi státem a soukromými provozovateli infrastruktury je nepřijatelným precedentem. Unáhlené “vypínání” takzvaných dezinformačních webů je pak často kontraproduktivní, protože se obsah přesune jen na jinou adresu, a navíc pro sebe před svými odběrateli získává status “disidenta”, který má být “umlčen pomocí cenzury”. Trestní právo již dnes zná prohřešky, které může trestat. Problémem tak zůstává pouze jejich vymáhání v digitálním prostoru, stejně jako bleskové šíření nenávistného, či lživého obsahu.

Boj s producenty dezinformací:

Stát by neměl usilovat o perzekuci běžných občanů, kteří kvůli nedostatku informací šíří dezinformace. Stát je garantem bezpečnosti a jako takový se musí zaměřit na producenty dezinformací, kterými jsou buďto autoři textů na webových stránkách, provozovatelé webových stránek, či jednotlivci produkující obsah na sociálních sítích, kteří prostřednictvím své publikační činnosti vydělávají peníze ať už formou reklamy, tak formou darů od přispěvatelů. Opatření mají a mohou být škálovatelná a eskalačně navazující. U takového postupu méně hrozí ‘mučednický’ status provozovatele vypnutého serveru nebo přechod uživatelů na neregulovatelné platformy s vysokým radikalizačním potenciálem jako např. skupinové chaty v ruské aplikaci Telegram. Volba vhodného nástroje by se měla řídit kritériem účinnosti (vhodnosti) pro daný případ a potřebnosti (šetrnosti vůči právům). Mezi tyto případné legislativní nástroje patří:

  • povinné zveřejňování infoboxů (například u zahraniční státní propagandy), 
  • právo na odpověď, na omluvu, na náhradu škody či uniklého zisku,
  • výzva autorovi k úpravě formou předběžného opatření, 
  • odstranění jednotlivého článku  formou předběžného opatření, 
  • odstřižení daného serveru od veřejných rozpočtů na reklamu,

“Vypnutí” webu je přípustné jen jako poslední možnost, a to v případě, kdy i přes opakované výzvy web produkuje či sdílí dezinformační obsah, nebo ignoruje předběžná opatření a opatření soudu. Ruku v ruce s vypnutím webu musí dojít k okamžitém zahájení trestního stíhání producenta a zákaz činnosti, aby nedocházelo k přesunu na jiné domény. To vše ale pouze za předpokladu, že se producent dopouští:

  • šíření poplašné zprávy, 
  • vyvolává nenávist k určité skupině obyvatel na základě rasy, původu, sexuální orientace či náboženství, 
  • zveřejňování citlivých a soukromých informací (typicky nechvalně známé seznamy domnělých “vlastizrádců” včetně adres pobytu, telefonního čísla aj.),
  • vydírání,
  • výzvy k násilí,
  • šíření či produkce teroristického obsahu (návody na výbušniny, propagační videa státem označených teroristických subjektů aj.),
  • šíření či produkce dětské pornografie,
  • produkce falešných informací vedoucích k radikalizaci společnosti (typicky smyšlené citáty politiků, fotomontáže, vytrhávání fotografií z kontextu, ořezy aj.)
  • je produkován osobami z národních a unijních sankčních seznamů, či jsou jejich prodlouženou rukou (tzv. opisují). 

Dalo by se rovněž uvažovat nad zavedením registrace webů a podávání účetních závěrky jako v jakémkoli jiném podnikání, ale tento text si neklade ambici vyjmenovat taxativně všechny návrhy. Ve veřejném prostoru je dnes řada nejen politických aktérů, kteří vynakládají podstatné personální kapacity k analýze dezinformací. Bojiště ale máme zmapované už dostatečně. Nyní je zapotřebí rozšířit kapacity a pustit se do akce.

Autor Daniel Galuszka je gestor pro obranu a hybridní působení

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Daniel Galuszka

Štítky: #Daniel Galuszka #dezinformace #média

Související články

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.