5 argumentů zastánců ACTA a proč neplatí

V tomto textu vycházím z textu smlouvy ACTA na webu ministerstva průmyslu a obchodu.

„Obchodní dohody se takhle vyjednávají standardně, všechno bylo transparentní a český text ACTA je na webu.“—Ministerstvo průmyslu a obchodu

Předně, smlouva ACTA není jen obchodní dohoda, protože obsahuje také trestněprávní ustanovení. Český text dohody není na webu kvůli tomu, že by ho tam ministerstvo samo dalo, ale kvůli tomu, že si ho vyžádala Pirátská strana na základě zákona o svobodném přístupu k informacím a že tento zákon ukládá informaci, jakmile byla zveřejněna, umístit i na web. Dohodu iniciovaly v roce 2006 USA, Japonsko a jejich obchodní partneři. Na dohodě se velkou měrou podílel přes úřad USTR mediální průmysl. ACTA byla v EU utajována, pak byla nečekaně podepsána na setkání zemědělců a rybářů a o jejím podpise jsme se dozvěděli z tiskové zprávy japonského ministerstva zahraničí. Pokud ministerstvo průmyslu a obchodu tohle považuje za standardní, tak je něco špatně.

„Je třeba chránit duševní vlastnictví, takže podporuji ACTA“ — filmový producent Jan Svěrák

Věcná otázka, před kterou stojíme, nezní, zda chránit duševní vlastnictví. Toho se ACTA vůbec netýká (čl. 3 odst. 2). ACTA se týká toho, jaké prostředky vynucování mají být podle ní zavedeny na celém světě. A ty je třeba zvolit jako přiměřené, nikoliv extrémní, jak to dělá ACTA.

„V České legislativě se nic nezmění.“ —Ministerstvo průmyslu a obchodu

Normálního člověka vůbec nezajímá, jestli se česká legislativa změní nebo ne, ale chce vědět, jaký by měla ACTA praktický dopad. Praktický dopad ACTA je jednak v hrozbě posílení vládního vlivu na Internet a absenci jeho kontroly, změně legislativy cizích států, která může výrazně zpřísnit hraniční kontroly. Vágnost smlouvy umožňuje téměř libovolný výklad a smlouva obsahuje minimum záruk proti zneužití. V tom, zda je ACTA v souladu s evropským právem nemají jasno ani největší experti.

Legislativa znamená zákony, zatímco ACTA počítá s vlastními mimozákonnými mechanismy. Například počítá s postupem, že si Evropská komise nebo vláda pozvou na kobereček velkého poskytovatele a domluví se s ním, aby poskytovatel začne dělat něco, co se nám uživatelům nelíbí. Třeba nám může zabránit ve vyhledávání souborů torrent, kterými se sdílí např. svobodný software. Nebo počítá s mezinárodním výborem ACTA, který bude vydávat „dobrou praxi“ států ACTA. A při našem Hujerství a produkci novel v poslanecké sněmovně je dost pravděpodobné, že negativní změny přijdou, ačkoliv ve smlouvě jsou definovány jako dobrovolné. To je cesta, kterou nechceme nastoupit, a proto jsme proti ACTA.

„Ustanovení o prohlídkách počítačů, mobilů a notebooků nejsou povinné, takže se nemusíme ničeho bát.“

ACTA vznikala tak, že se původně velice přísné a konkrétní zákazy nahrazovaly a) vágními formulacemi a b) povinnosti byly přepsány na možnosti. Oba body jsou problém sám pro sebe.

a) ACTA zřizuje zvláštní výbor, který bude vágní termíny smlouvy vykládat a bude tedy vyvíjen tlak na zákonodárce, aby přejímali úpravu nikým nevoleného orgánu velice pravděpodobně pod velkým vlivem mediálního průmyslu. (Ostatně znáte někoho někoho jiného, kdo by platil copyrightovým právníkům?)

b) „Proč tedy tyto možnosti v textu smlouvy vůbec jsou, když nemají význam?“ zeptali se během vyjednávání nejvýznamnější akademici. Evropská komise jim odvětila, že tato ustanovení sice nejsou právně závazná, ale vyjednávající státy je chápou jako příklad dobré praxe. Už to samotné by stačilo, aby člověk proti smlouvě protestoval.

Zeptejme se jinak: Chceme, aby náš Parlament schválil smlouvu, že Česká republika může zavést celní kontrolu dat v počítačích, na mobilech a přehrávačích, tedy kontrolu zjevně nepřiměřenou a nejspíš i protiústavní? A smlouva ACTA je ještě přísnější, protože tuto kontrolu předpokládá a stát od ní musí upustit (opt-in/opt-out). Anebo ještě jinak: Chceme uzavřít smlouvu s USA, která zakotví možnost kontrolovat notebooky, porušovat tak právo na soukromí a obtěžovat cestující? Američané si samozřejmě mohou dělat na svém území, co chtějí, ale to není argument, proč by takové invazivní opatření mělo být stanoveno mezinárodním standardem jako legitimní nástroj.

ACTA má potenciál změnit naše právo

Ukažme si závěrem jeden z dílčích problémů ACTA (takových nejasností je ACTA kvůli nedůsledné terminologii plná):
Na druhou stranu náš „autorský“ zákon stanoví v § 43

Pokud tedy někdo komerčně vyrábí program dekódující DRM, porušuje podle českého autorského zákona autorské právo a podle ACTA musí Česká republika přijmout trestněprávní úpravu, kterou dosud nemá, protože § 270 trestního zákoníku se týká pouze autorských práv k dílu, nikoliv autorského práva jako právního odvětví:

Toto ustanovení se bude patrně muset změnit.

  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Piráti