Odborně

Izolace Německa z důvodu nezodpovědné zahraniční a bezpečnostní politiky

06. 09. 2021
Sdílet na Facebooku Tweet

Cílem zahraniční a bezpečnostní politiky Německa by měla být v první řade podpora spolupráce v Evropě a prosazování společných evropských bezpečnostních zájmů. Součástí těchto cílů by měl být ohled na Německé partnery v EU. SPD (němečtí Sociální demokraté, pozn. překl.) a jimi vedené ministerstvo zahraničí navenek sice plně podporují takovouto společnou evropskou zahraniční politiku, ve skutečnosti se však chovají zcela opačně. V zahraniční a bezpečností police, podobně jako je tomu i v dalších oblastech vyžadujících odolnost[1], například při zvládání přírodních katastrof nebo připravenosti na pandemii, se od státu očekává, že včas rozpozná hrozící nebezpečí, jedná prozíravě a koordinuje svá protiopatření se svými partnery.
 

Nord stream 2

Aktivní rozkol v EU

Vzorovým příkladem takovéto aktivní německé spolupráce na vytváření možností k vydírání a rozkolu namísto společné evropské zahraniční politiky je projekt plynovodu Nord Stream. Takovéto tvrzení vyžaduje zodpovědět následující otázky:

  • Jak je možné o tomto projektu, tolik vychvalovaném, propagovaném a oslavovaném jako projekt „mostu“ a míru, a to zejména ze strany ministrů SPD, vládami spolkových zemí vedenými SPD (a bývalými ministry a premiéry SPD), tvrdit, že má “vyděračský potenciál“?
  • Proč se tento plynovod staví v Baltském moři jako přímé spojení mezi Ruskem a Německem (už od r. 2004)?
  • Proč nelze místo toho tento „most“ postavit napříč státy východní a střední Evropy?
  • Pokud je další plynovod skutečně třeba, proč raději nevyužít stávající trasy (existující již od 70. let 20. století) a rozšířit jejich kapacity?
  • Proč se Kreml již 20 let tak vehementně zajímá o realizaci tohoto projektu a dělá vše proto, aby se uskutečnil, a dokonce zapojuje do tohoto projektu i bývalého spolkového kancléře a jeho stranického aparátu?

 

Na následujících řádcích budou tyto otázky blíže zodpovězeny. Kontrola nad dopravními cestami, plynovody, dokonce i elektrickým vedením byla vždy způsobem, jak uplatnit politický vliv v duchu staré strategie uplatňované i v nynější geopolitice: divide et impera (lat. rozděl a panuj). Otázkou je, co s tím má nyní společného tento plynovod? To vyjde ihned najevo, jakmile vezmeme v potaz závislost na dodávkách plynu z Ruska a všimneme si přitom, že se Nord Stream 2 (NS2) doslova vyhýbá našim východoevropským a středoevropským partnerům v EU. Tento plynovod tak dává Rusku možnost dodávat velmi velké objemy plynu přímo do Německa. Toto spojení nemusí mít sice význam z dlouhodobého hlediska, přesto je si však třeba uvědomit, že plyn je v Německu plánován jako překlenovací zdroj energie, který má nahradit energii z uhlí do roku 2037 a z jádra do konce roku 2022.

 

Jednostranná závislost na takovém propojení a jeho případná uzavírka, ať už z kterékoli strany, by nutně přivedly Německo do potíží. Tato situace nabízí Rusku možnost v případě konfliktu vytvářet v EU rozkol tím, že bude zásobovat výhradně Německo, nikoli však jeho východoevropské sousedy. Toto ještě nabírá na významu vzhledem k momentálně téměř prázdným skladům plynu v jižním Německu a sousedním Rakousku (které jsou mimochodem intenzivně nakupované společností Gazprom a dalšími ruskými hráči nebo ovládané většinovými podíly). V krátké době tak může být zapotřebí většího množství plynu a to v situaci, kdy úroveň naplnění podzemních zásobníků zemního plynu v Německu a Rakousku je nižší než kdykoli předtím[2]. Těžko od této situace očekávat něco dobrého obzvláště ve světle toho, že Rusko na další měsíce nenakoupilo žádné další kapacity potrubí přes Ukrajinu a Bělorusko/Polsko.

 

Geopolitická krátkozrakost a lanové lodě

Po předběžném plánování zahájila projekt NS2 společnost Nord Stream AG v roce 2014. Následovala masivní podpora tohoto projektu jak tehdejším ministrem hospodářství Sigmar Gabriel (SPD; nyní vedoucí v Atlantikbrücke), tak jeho nástupkyní Brigitte Zypries. Stejně jako v případě prvního projektu Nord Stream i Nord Stream 2 byl od začátku propagován jako čistě ekonomický projekt. V sousedních zemích však byl tento projekt vnímán mnohem kritičtěji. Na několika úrovních a různými způsoby byly učiněny pokusy zahájit rozhovory s Německem s cílem poukázat na geopolitické a monopolní důsledky tohoto projektu. Ministerstvo zahraničních věcí, stejně jako ministerstvu hospodářství, toto nevnímali, a to ne nutně z důvodu nedostatku analytických možností[3].

 

Musela zde tedy zcela jistě být vydán pokyn k mlčenlivosti přímo z nejvyšších řad SPD – zpočátku zde byl Steinmeier, později Gabriel a nyní Maas. Nezdá se, že by zde bylo jiné vysvětlení pro takovéto nepochopení souvislostí mezi ekonomickým projektem a geopolitickou „zbraní“ využívající dominanci na trhu, která masivně poškozuje bezpečnostní zájmy EU.

 

Dvě německá ministerstva v letech 2015 až 2018 úzce spolupracovala na rychlém prosazení tohoto projektu na federální úrovni, a to pod vedením Steinmeiera, Gabriela, Zypries a později také Maase. Tato ministerstva zároveň také stanovovala jasný směr pro energetickou transformaci směrem k závislosti na zemním plynu jako „překlenovací technologii“ (dlouhodobě propagovaném Nord Streamem AG) a tím tedy i na dodávkách NS2. 

 

Ze strany společnosti Nord Stream AG byl tento projekt lobbován, propagován a koordinován bývalým německým kancléřem Gerhardem Schröderem (kterého podle jeho vlastního vyjádření pojí silné přátelství s ruským prezidentem) působícím od roku 2006 v pozici předsedy výboru akcionářů společnosti Nord Stream AG (a od roku 2016 také v pozici předsedy představenstva společnosti Nord Stream 2 AG). Partneři Německa v EU, např. Polsko, od počátku vyjadřovali obavy a usilovali o dialog (od konce roku 2015). Německo tyto obavy nechtělo slyšet a odkazovalo na údajně čistě ekonomickou povahu projektu. Tím tak byla naprosto zmařena jakákoliv možnost omezit nebo dokonce odstranit geopolitická rizika tohoto projektu.

Německo navíc také bránilo polskému projektu rozšíření stávajícího potrubí mezi Německem a Polskem a tím i napojení Polska na NS2. Polsku zbyla pouze možnost zahájit antimonopolní řízení a podání žaloby k ESD. Německo toto řízení jasně prohrálo a 15. července 2021 ESD také zamítl odvolání podané ze strany Německa[4]: „Zákonnost všech aktů orgánů Unie v oblasti energetické politiky Unie musí být posouzena s ohledem na princip energetické solidarity.“(Výňatek z tiskové zprávy Soudního dvora Evropské unie č. 129/21 ze dne 15. července 2021). Tato tvrdohlavost kroků německé vlády proti bezpečnostním zájmům EU (potvrzená usnesením Evropského parlamentu) hraničí s pokrytectvím. Na jedné straně německá vláda předstírá, že je proevropskou, na druhé straně ale pěstuje vztahy staré školy, jedná očividně krátkozrakým způsobem a odmítá vést jakýkoliv dialog s partnery a sousedy v EU.

 

Válka je mír s SPD

V tomto kontextu je obzvláště zajímavé vidět ono horlivé opěvování NS2 jako mírového projektu [5] ze strany politiků SPD, jako například od bývalého ministerského předseda Braniborska Matthias Platzeck, současné premiérky Meklenburska a Předního Pomořanska Manuely Schwesig, dále také od jejího předchůdce v čele vlády Meklenburska-Předního Pomořanska Erwina Selleringa a také od současného, vysoce váženého, spolkového prezidenta Frank-Waltera Steinmeiera (jenž byl v době rozhodování o NS2 ministrem zahraničí). Bližší pohled na fakta nám však ukáže, že se opravdu o mírový projekt nejedná. Východní partneři v EU upozorňovali na všech možných úrovních, že se tohoto projektu obávají jako geopolitické zbraně se záměrem vytvářet rozkol v Evropě. Pokusy o zklidnění této situace, ať již diplomaticky či prostřednictvím další výstavby vedoucích k zajištění bezpečnosti dodávek východoevropským partnerům, zablokovala ministerstva vedená SPD. Takto to alespoň vypadá z pohledu partnerů v pobaltských státech, Polsku, České republice a dalších spojeneckých zemí. Také z tohoto úhlu pohledu se tedy tento mírový projekt jeví spíše jako analogie románu 1984, ve kterém poprvé zazněla fráze „válka je mír“.  

 

Rusku jeho postup nelze však úplně vyčítat. Zjevně totiž celou dobu sází na mocenskou geopolitiku a v tradici Carla Schmitta [6] využívá každou příležitost, která se mu nabízí k rozšíření a upevnění své sféry vlivu [7] . Bez ohledu na to, zda německý postup byla jen nešikovnost či záměr, NS2 má nyní značný potenciál (dále) rozdělit EU a zabránit Německu v zasahování do konfliktů v oblastech, kde má Rusko hegemonické nároky vůči EU. Rusko tímto tedy získalo potenciál účinně neutralizovat Německo jako partnera EU a NATO. S blížící se zimou se Německo stane samo sobě nejbližším spojencem. Proč by se přeci mělo starat o země ve východní a střední Evropě, když může získat plyn přes mírový most Nord Stream 2 a sedět si spojeně ve své vytopené komůrce? Tato situace se však samozřejmě dá snadno využít z ruské strany, a to zejména v kombinaci s již zmíněnými téměř prázdnými zásobníky zemního plynu.    

 

Zajímavé je si také uvědomit načasování začátku války na Ukrajině v roce 2014 a oficiálního zahájení projektu NS2 v roce 2015. Jak se říká, „příležitost dělá zloděje“. Proč by se však SPD starala o stabilitu Evropy nebo důvěryhodnost Německa, když soudruhovi jsou přeci důležitější ekonomické zájmy. Za normálních okolností by právě v takovéto chvíli mělo být Německo pro naše východoevropské sousedy nejspolehlivějším partnerem[8], už jen kvůli naší historii. Ruský záměr měl být popravdě všem stranám jasný již v roce 2000, kdy tehdejší generální ředitel Gazpromu Rem Vyakhirev pronesl : „Dokončím potrubí obcházející Ukrajinu, ještě za mého života“ (tím měl na mysli celý projekt - Nord Stream a Nord Stream 2)[9].     

 

Aktuální situace

Jeden směr potrubí NS2 byl dokončen v června 2021. Druhý by měl být hotový v září, poslední kilometry potrubí jsou právě pokládány do Baltského moře. Projekt je tedy téměř dokončen a Putin již v červnu začal vyhrožovat Ukrajině na Petrohradském ekonomickém fóru, a to za aktivní účasti osobností německého byznysu a politiky. Kreml navíc nyní otevřeně vyhrožuje i ostatním, dovolává se sjednocení Ruska s Ukrajinou (tj. její anexe)[10] a připravuje armádu a obyvatelstvo na možný vojenský konflikt. Zdá se, že jeho cíl revize rozpadu Sovětského svazu a rozšíření ruských hranic nebo alespoň jeho hegemonického vlivu zpět ke „starým“ hranicím ruské říše je hluboce zakořeněn v plánech Kremlu. Je možné, že v tomto sehrálo svou roli i ruského uvědomění si, že se dokáže vyrovnat se vznikajícími výzvami, které do hry vnáší Čína, pouze za pomoci zdrojů z Ukrajiny jako i dalších zemí. Samozřejmě by také chtěli (opětovně) zřídit svojí geopolitickou nárazníkovou zónu vůči Západu. Proto je pochopitelné, že na straně Kremlu je již delší dobu vůči Německu budován strategický potenciál k vydírání. Tento potenciál má být využit k politickému tlaku proti Německu a současně k oslabení západních sousedů Ruska za účelem prosazení svých zájmů. To se stane zřejmým, jakmile si uvědomíme, že v důsledku této situace bude možné záměrně vyloučit z dodávek plynu naše východní sousedy v Polsku, České republice, pobaltských státech, ale také na Ukrajině, zatímco Německo bude možné nadále zásobovat. V minulosti sedělo Německo s ostatními na stejné lodi a v případě nouze bylo tedy nuceno ale také ochotno společně s ostatními postiženými zeměmi vyvinout na Rusko tlak. Jako důsledek NS2 se nyní Německo bude v případě varování z Moskvy opatrně držet stranou. V kombinaci s kontrolou nad zařízeními pro skladování plynu by si tak Rusko mohlo vybudovat velice výrazný potenciál k vydírání. Od kavkazské války v roce 2008 a tím spíše od krymské anexe v roce 2014 je zřejmé, že je Kreml ochotný a připravený použít veškeré prostředky k prosazování svých geopolitických zájmů, a to konzistentním a cíleným způsobem. Členové vlády a oficiální zástupci Moskvy ve svých vyjádřeních nenechávají o svých cílech pochyb. Zásobníky plynu budou prázdné, plynovody se odstaví, zima se bude blížit a obyvatelstvo nebude moci topit nebo dokonce vzít zavděk studenou sprchou. Německá spolková vláda by jistě byla velmi opatrná, pokud by se v Německu mělo přijít o teplou sprchu. Na druhou stranu má možnost dát od celé záležitosti ruce pryč, protože toto přece nemohl nikdo předvídat! V současné době si však Gazprom nezajistil na 4. čtvrtletí 2021 a první tři čtvrtletí roku 2022 (!!) žádné přepravní kapacity pro tranzit zemního plynu plynovody vedenými přes Bělorusko/Polsko a Ukrajinu. Je čas se tedy připravit na problémy, které jsou již na obzoru. Mimochodem, až tyto problémy přijdou, současná německá vláda už tou dobou nebude ve funkci.

 

Pokud si tedy Rusko skutečně hodlá vynutit anexi Ukrajiny či jejích částí [10] a přiblížit se tak k cíli obnovení Ruska ve starých hranicích Sovětského svazu a tím ke kontrole této oblasti, tak skutečně není z jeho strany nepravděpodobné, že přistoupí k vyhrožování nebo dokonce ke skutečnému využití výše zmíněných mocenských nástrojů k tomuto cíli.

 

Partnerství v Evropě

Partneři Německa a jeho sousedé ve východní a střední Evropě se nemohou vyhnout obavám. Jejich geografické a historické vnímání je formováno skutečností, že byli opakovaně rozdrceni, rozděleni a rozprodání Německem, Rakouskem či Pruskem na jedné straně a Ruskem na straně druhé. Důvěře vůči Německu rozhodně toto „budování mostů“ nepřispívá obzvláště když je doplněno sice váhavou ale přesto neustále se rozvíjející a Kremlu vyhovující politikou appeasementu vůči Ruské agresi vzhledem k našim sousedům (ale také lidem v Rusku). Tím spíše, když minimálně v případě NS2 (a dodávek energie) Berlín na jedné straně opakovaně usiluje o dialog s Ruskem a na druhé straně důsledně odmítá vést dialog s našimi přímými sousedy a partnery nebo se je snaží pouze uklidňovat přátelskými gesty. Ať už jde o úmysl nebo jen o neschopnost a hrubou nedbalost, toto vše silně přispívá k současnému hlubokému propadu pověsti německé zahraniční a bezpečnostní politiky ve východní Evropě. Nemělo by proto být žádným překvapením, pokud v zahraničí panují obavy ze záměrné spolupráce mezi zúčastněnými ministry SPD a Kremlem. Tato nedůvěra pochází od stran jak nalevo, tak i napravo.

 

Při pohledu na sled událostí v zahraničí nemohou jinak než přemýšlet o korupci, mafiánských strukturách a starých praktikách z dob NDR. Pocit, že byli prodání, se u našich východních sousedů musel ještě prohloubit po zasedání ministrů zahraničí Rady Evropy v Helsinkách 17. května 2019. Na tomto zasedání bylo totiž rozhodnuto o navrácení hlasovacího práva Rusku v PACE (Parlamentní Shromáždění Rady Evropy). Tento krok byl iniciován ze strany Německa a výrazně lobováno ministrem zahraničí Maasem a to navzdory hlasům východních sousedů Německa a dalších států [11] . Rada Evropy v roce 2014 Rusku odebrala hlasovací právo v reakci na anexi Krymu a podporu separatistů na východě Ukrajiny. Vrácením hlasovacího práva v PACE tak Německo a jeho spojenci Rusku naznačili, že se s anexí Krymu a válkou na Donbasu přinejmenším v Berlíně de facto smířili.

 

K tomuto rozpoložení se dále přidává situace kolem současné dohody NS2 mezi Německem a USA, která byla údajně vyjednaná s cílem zohlednit bezpečnostní zájmy Ukrajiny. Zatímco v Německu byla tato dohoda oslavována jako úspěch německé zahraniční politiky, němečtí spojenci ji naopak považují za vítězství Ruska. Do tohoto jednání nebyla zahrnuta ani Ukrajina, ani naši východní sousedé. Berlín je opět záměrně vynechal. Ukrajina byla dokonce varována před jakoukoli kritikou této dohody s jasným náznakem, že by to ohrozilo záruky a spolupráci dohodnuté pro Ukrajinu v oblasti technologií pro změnu klimatu a integraci Ukrajiny do evropských energetických sítí. Spojené státy dokonce musely Německo donutit k ústupkům Ukrajině, jinak by k této dohodě vůbec nemuselo dojít. Tato dohoda navíc není ani mezinárodně závaznou smlouvou. Ukrajině nebyly poskytnuty žádné jistoty, které lze skutečně vymáhat. Je tak vůbec otázkou, zda by Německo dohodnuté ústupky Ukrajině v případě eskalace konfliktu s Ruskem dodrželo. Věta „... proto možná budeme, v kontextu „Green Dealu “, potřebovat více plynu z jiných zemí, jako je Sovětský svaz,“ již pronesl Dr. Altmeier jako ministr hospodářství a energetiky na tiskové konferenci 7. července 2020, zní téměř prorocky. I když se zjevně jen přeřekl, poukazuje to na to, co mu jeho předchůdci z SPD při nástupu do funkce v roce 2018 zanechali co se energetické politiky a NS2 týče.

 

Situace kolem NS2 jen zvýrazňuje obecné a systematické selhání posledních tří vlád kancléřky Merkelové a to zejména na ministerstvech zahraničí, hospodářství, energetiky a financí a to především v oblastech energetické transformace, ochrany klimatu, evropské spolupráce, bezpečnosti a stability v Evropě, lidských práv a zahraniční a bezpečnostní politiky. Hlavními viníci tohoto selhání však pocházejí z SPD nebo jejího bezprostředního okolí. Kancléřka Merkelová toto ovšem vědomě snášela. Velvyslanec Wolfgang Ischinger 22. července 2021 poznamenal, že je velmi znepokojen ztrátou důvěry mezi partnery a sousedy, a že toto představuje úpadek v německé politice vůči východu jaký od roku 1990 nemá obdoby[12].  

 

My Piráti jsme naopak jasně proti takovýmto machinacím a stojíme při našich východoevropských sousedech. Podporujeme naše kolegy např. v České pirátské straně, protože bezpečnostní zájem České republiky, Polska jako i dalších partnerů je také bezpečnostním zájmem Německé pirátské strany. Jsme první stranou s celoevropským volebním programem a žijeme Evropou.

 

Mimochodem, podle mého názoru by SPD vůbec neměla obsazovat žádná místa související se zahraniční a bezpečnostní politikou. I 5 % je příliš pro stranu, která takto systematicky podkopala a zradila evropské bezpečnostní zájmy a hodnoty. Německo zvenčí takto vypadá jako nějaká zkorumpovaná banánová republika. Pokud se někdo zamyslí nad mocenskými strukturami Ruska ukázanými ve videu pana Nawalného bude mu patrné, že můžeme na německé straně najít docela dost podobností a propojení. Zcela jistě se ukáže, že tato propojení vedou i k Nord Stream 2 vzhledem k tomu, že protagonisté jsou v obou případech stejní.

 

 

[1] https://aussenpolitik.piratenpartei.de/2020/07/08/resilienz-in-deutschland-und-europa/

[2] https://www.saurugg.net/2021/blog/krisenvorsorge/die-naechste-krise-bahnt-sich-an-gasversorgung-in-europa

[3] https://www.piratenpartei-nrw.de/2021/02/07/wegfall-von-sozialwissenschaften-schraenkt-interdisziplinaeres-denken-ein-kein-go-fuer-operation-leichtes-spiel/

[4] https://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2021-07/cp210129de.pdf

[5] https://www.cicero.de/aussenpolitik/interview-bundespraesident-steinmeier-nord-stream-2-ukraine/plus

[6] https://www.deutschlandfunk.de/macht-und-recht-versuch-ueber-das-denken-carl-schmitts.1184.de.html?dram:article_id=439014

[7] https://aussenpolitik.piratenpartei.de/2020/07/14/nach-volksabstimmung-in-russland-ein-paar-karat-schwerer-und-schaerfer-der-lupenreine-demokrat/

[8] https://aussenpolitik.piratenpartei.de/2021/04/12/warum-deutschland-und-die-eu-es-sich-nicht-leisten-koennen-im-ukraine-konflikt-neutral-zu-bleiben/

[9] https://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/der-handelsstreit/schon-die-sowjetunion-lieferte-zuverlaessig-gas-15693414.html

[10] https://www.fr.de/politik/putin-droht-kiew-per-aufsatz-90859088.html

[11] https://www.auswaertiges-amt.de/de/aussenpolitik/internationale-organisationen/europarat/russland-europarat-maas/2177470

[12] https://twitter.com/ischinger/status/1418149011312291843

 

Alex Kohler, Německá pirátská strana

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Alex Kohler

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.