Komentáře

Karel Raška zachránil miliony lidí, místo vděku ho doma čekal tvrdý postih a zapomnění

02. 06. 2021 | 12 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Pan profesor Karel Raška byl výjimečný člověk, který ve svém oboru dosáhl jedinečných celosvětových úspěchů a bylo tomu především jeho zásluhou, že se Československo stalo ve druhé polovině 20. století epidemiologickou velmocí a také u nás došlo k výraznému zlepšení a stabilizaci epidemiologické situace. Ve světě je známý především pro své obrovské úsilí v boji s jedním z nejnebezpečnějších onemocnění, s nímž se kdy lidstvo setkalo. Daroval tak světu nejvíc, co člověk může dát, a to záchranu lidských životů, která se v tomto případě počítá v řádu milionů. Je ostudné, že mu v České republice nebylo uděleno žádné státní vyznamenání a je naší morální povinností to napravit.
 

karel raska

Byl spoluautorem světového programu na vymýcení pravých neštovic, představující vysoce nakažlivou nemoc způsobenou viry. Jako ředitel Divize infekčních nemocí ve Světové zdravotnické organizaci (WHO) vypracoval novou koncepci celosvětové eradikace (úplného vymýcení) pravých neštovic. Nutno podotknout, že v té době už nevěřil v úspěch eradikace téměř nikdo z WHO a to včetně generálního ředitele, který však věřil ve schopnosti profesora Rašky.

V první polovině 60. let 20. století byla totiž probíhající kampaň WHO ve vymýcení pravých neštovic, založená na tzv. plošném očkování (vakcinaci), doprovázena neúspěchem. Pravými neštovicemi tehdy onemocnělo ročně v průměru 10 milionů osob, z toho 2 miliony nakažených osob této nemoci podlehlo a vysoké procento přeživších si odneslo vážné následky, nezřídka i slepotu.

Prof. Raška se zaměřil na získávání informací o výskytu a sledování všech faktorů, které výskyt ovlivňují, a to s důrazem na neštovičná ohniska. Prosazení této koncepce se však potýkalo s řadou problémů jak uvnitř WHO, tak celosvětově. Boj s neštovicemi tak vyžadoval nejen nesmírné odborné nasazení, ale také vynikající vyjednávací a diplomatické schopnosti. Dalším důležitým faktorem bylo samozřejmě i získání finančních prostředků.

Svět byl politicky rozdělen, přičemž Spojené státy v té době nepovažovaly WHO za rovnocenného partnera a často si boj s infekcemi organizovaly samy za americké peníze. V té době se jednalo o boj Američanů se spalničkami v zemích frankofonní Afriky. Profesor Raška geniálně zaimprovizoval a došlo nejen ke spojení spalničkové kampaně s kampaní neštovičnou, ale i k rozšíření kampaně na nefrankofonní země. Politicky nedocenitelnou skutečností bylo, že to vše se mělo dít ne pod hlavičkou USA, ale pod hlavičkou WHO. Jeho osobní autorita u vedoucích sovětských odborníků nakonec přispěla k tomu, že i Sovětský svaz začal podporovat novou koncepci eradikace neštovic a přispěl kvalitní vakcínou. Tato skutečnost napomohla překonat počáteční nevůli tehdejšího Sovětského svazu a jednotný výcvik odborníků pro boj s neštovicemi mohl být výlučně svěřen Centru pro kontrolu nemocí v Atlantě v USA.

Z pověření generálního ředitele WHO odletěl prof. Raška v létě 1965 do USA a podařilo se mu přesvědčit poradce prezidenta Lyndona Johnsona a pracovníky Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) o schůdnosti eradikace dle nové koncepce. Ve svém projevu o „Stavu unie“ na začátku r. 1966 prezident Johnson přislíbil podporu eradikaci neštovic prováděné podle Rašky částkou 65 milionů dolarů.

Zintenzivnění boje s neštovicemi dle Raškovy koncepce bylo schváleno Světovým zdravotnickým shromážděním WHO v r. 1966. Členské země se zavázaly novou eradikační kampaň podporovat. Tato podpora byla zvláště důležitá v případě zemí, ve kterých byly pravé neštovice zakořeněny (endemické země). Nová eradikační kampaň se podle Rašky rozběhla 1. ledna 1967 s cílem vymýtit neštovice z povrchu Země do 10 let a stala se prioritním programem WHO. Profesor Raška, který byl za úspěšně probíhající novou eradikační kampaň zodpovědný po dobu bezmála čtyř let, se vrátil do vlasti na podzim 1970. Zanechal za sebou úspěšně probíhající zintenzifikovanou eradikační kampaň, která byla zajištěna organizačně, operativně, finančně, personálně i materiálně. Oficiálně byly pravé neštovice prohlášeny za vymýcené 8. května 1980.

Vymýcení pravých neštovic je bez jakýchkoliv pochybností největším historickým úspěchem WHO a jedním z velkých úspěchů lidstva. Je samozřejmé, že eradikace neštovic byla týmovou prací, na níž se podílely stovky odborníků z celého světa, včetně 20 spolupracovníků a žáků prof. Rašky, jakož i desetitisíce pracovníků ze zemí, v nichž byly pravé neštovice endemické. Ale bez zásadního přispění Krátce zmíním například jeho pomocnou akci na konci 2. světové války v Terezíně, kde se podařilo zlikvidovat jednu z největších epidemií skvrnitého tyfu v Evropě a zachránit život tisícům vězňům z koncentračního tábora. Na základě studijního pobytu v Anglii v r. 1947 založil naši Národní transfuzní službu podle britského vzoru prověřeného válečnými zkušenostmi. V 50. letech zorganizoval československou protiepidemickou službu, standardizoval mikrobiologické vyšetřovací metody pro práci v terénu, zavedl jednotný výcvik pracovníků, zajistil úzkou spolupráci mezi terénními pracovníky a pracovníky centrální epidemiologicko-mikrobiologické služby, která byla neustále připravena okamžitě zasáhnout v ohnisku vypuknutí epidemie. Po svém návratu z WHO odhalil pravé příčiny rozsáhlé, tragické a ututlané epidemie z kontaminovaného Sunaru postihující kojence (výroba Sunaru spadala pod Ministerstvo zemědělství) za což byl normalizačním režimem dále pronásledován.

V této souvislosti je nutné zmínit i další celosvětový úspěch profesora Rašky. Metoda sledování tzv. surveillance, kterou využil pro boj s neštovicemi, byla v roce 1968 schválena WHO jako základní metodický pilíř veřejného zdravotnictví a je ve světě dle Raškovy koncepce používána dodnes. Vedle prof. Rašky se o surveillance zasloužil prof. Alexander Langmuir z USA, přítel prof. Rašky. Surveillance pak mimo jiné posloužila v USA k identifikaci nové nemoci AIDS v 80. letech 20. století a našla cestu i mimo oblast infekčních nemocí a je dnes globálně používána i v oblasti nemocí neinfekčních, jako jsou např. nemoci kardiovaskulární či nádory.

Tím ale výčet úspěchů nekončí. Kromě obrovských úspěchů v medicíně byl pan Raška statečným člověkem s pevným charakterem, který byl za 2. světové války aktivním účastníkem odboje a nepodvolil se ani zlovůli komunistického režimu. V roce 1968 se postavil proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy, a i přes všechny úspěchy doma i ve světě byl na počátku 70. let nucen tzv. odejít do penze a bez nároku na starobní důchod. A i přesto nepřestával pomáhat a kritizovat normalizační režim, jak tomu bylo s kauzou kontaminovaného Sunaru.

Místo vděku byl označen za prodlouženou ruku západních zpravodajských centrál a jeho jméno bylo zařazeno do seznamu nepřátel státu. Zmínky o prof. Raškovi zmizely z učebnic a učebních textů. Komunistický režim se tak vůči panu Raškovi dopustil obrovské nespravedlnosti a možná, že i ochudil celý svět o další úspěchy na poli epidemiologie a mikrobiologie. Bohužel je velmi smutné, že ani v posledních skoro 32 letech našeho demokratického zřízení nebyla tato křivda alespoň částečně napravena.

Přitom o státní vyznamenání pro profesora Rašku dlouhodobě usiluje výbor Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, který své úsilí započal v roce 2008, kdy byl odeslán dopis tehdejšímu prezidentovi Václavu Klausovi spolu s podpůrnými materiály. Dopis stejného znění se stejnými materiály byl pak odeslán ještě třikrát prezidentovi Miloši Zemanovi v roce 2013, 2017 a 2018. Bohužel ani jeden z návrhů nebyl vyslyšen. Po konzultaci s předsedkyní výboru doktorkou Pavlou Křížovou se nám podařilo dát dohromady materiály potřebné k vypracování návrhu na propůjčení státního vyznamenání navrhovaného Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky.

Domnívám se, že je velmi důležité, abychom pana Rašku náležitě a s poctami ocenili a alespoň částečně splatili dluh, který vůči němu jako společnost máme. A to zvláště v dnešní době, kdy bychom si epidemiologa jeho formátu přáli a zoufale potřebovali. Proto je mi ctí navrhnout jej na státní vyznamenání Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.

Ing. Lukáš Černohorský, poslanec PČR

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Lukáš Černohorský

Štítky: #Lukáš Černohorský #vyznamenání

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.