Komentář Miroslava Váchy: Ze záchranky

Je nevyhnutelné se tomu postavit čelem a systém záchranných služeb začít přizpůsobovat realitě. Realita je taková, že většinu péče zajišťují posádky bez doktora a někdy i v klíčových oblastí infrastruktury jako je třeba dálnice D1. Když je lékař potřeba, může být vzdálený i mnoho desítek minut. Rozmístění posádek s lékaři řídne a mění se tak struktura jejich dostupnosti. I přes celkovou a nepříznivou situaci je běžně lékař vyblokovaný zcela neakutními výjezdy, například vyvrtnutým kotníkem, teplotou, nebo bolestí zad. Je tedy k zamyšlení jakým způsobem se dnes záchranná služba širokou veřejností využívá a proč.

Účel využití záchranné služby je definován zákonem. Jednoduše řečeno jde o péči pro lidi v akutních stavech ohrožujících život a zdraví. Hlavní složka výjezdové péče stojí dnes na nelékařských posádkách a ty jsou páteří celého systému. Celkový počet výjezdů během 10 - 15 let významně vzrostl. Při nárůstu výjezdů, úbytku lékařů a nezměněné legislativy a vzdělání se mění i dostupnost a celkové pokrytí. K tomu aby mohla být zachovaná i kvalita, musíme změnit i přístup legislativy k záchranným službám. A to tak aby studium a kompetence nelékařských pracovníků lépe sloužilo k zajištění akutních stavů nebo zmírnit nároky na lékaře, kteří mnohdy nesplňují zbytečně přísné legislativní požadavky na vzdělání a někdy i proto nemohou sloužit. Musíme tedy reagovat pružně na reálné situace ze života úpravou systému tak aby byl stále funkční a akceschopný. Je tedy potřeba propojovat zkušenost s legislativou. Propojovat svět obyčejných životů s politikou, která mu vytváří mantinely. A když se je nastavíme špatně, můžeme zbytečně narazit.

Autor: Redakce

Štítky: #Kraj Vysočina #Miroslav Vácha #Záchranná služba