Odborně

Petra Mačková: Psychologické aspekty nepodmíněného základního příjmu

09. 02. 2021 | 21 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Upozornění: Text je výstupem zájmové pracovní skupiny, neodráží oficiální stanoviska strany ani její aktuální volební program. Idea nepodmíněného základního příjmu v sobě nese potenciál paradigmatické změny. V tomto textu bych se chtěla blíže zaměřit na její psychologické aspekty. V současnosti se jako společnost stále nacházíme v zajetí ekonomiky růstu, jakkoli hlasy po nerůstových možnostech nastavení národního i nadnárodního hospodářství sílí. Ekonomika růstu je bezprostředně spjata s psychologií nedostatku, v jehož podhoubí se skrývá imperativ vyrábět a spotřebovávat stále víc a víc, protože zatím není dost. Realita je však jiná. Náš současný život se odehrává v ekonomice nadbytku. Jak srovnat toto vychýlení v psychologickém nastavení lidstva? To je jedna ze zásadních otázek, která bude definovat budoucnost a předznamenává jeden z nejdůležitějších kroků na cestě lidského vývoje. 

nepodmineny prijem

Pocit nedostatku s sebou nese strach, závist, egoismus, vnímání druhého jako konkurence, kterou je třeba porazit, existenční nejistotu. Jistě, dalo by se namítnout, že je to dobrá startovní čára pro probuzení vlastních schopností a „nakopnutí“ člověka. Ne vždy však existenční tlak působí blahodárně. Přijetí a zpracování faktu, že žijeme v době nadbytku, by naopak mohlo přinést osvobození od existenční nejistoty, pozitivní vliv na psychické i fyzické zdraví lidí, podpořit solidaritu, paradoxně umožnit střídmost. A také dodat odvahu riskovat v podnikání, soustředit se na smysl a dopad činnosti, namísto hromadění.  

To, že většina společností zatím stále mentálně setrvává v psychologii nedostatku, vidíme například na kritériích, která používáme pro hodnocení vyspělosti společnosti. Opravdu má ukazatel HDP potenciál hovořit o kvalitě života? Není na čase změnit optiku, kterou se díváme na to, co znamená kvalitní život? Zavést se vší vážností kritéria jako míra volného času, míra zapojení občanek a občanů do rozhodování na komunální i státní úrovni, míra vzniklého odpadu a způsob nakládání s ním, míra genderově podmíněného násilí ve společnosti či například spotřeba tlumících látek a léků? Rozjímání, meditace, kontemplativní způsob života, tak ceněný v některých starověkých civilizacích, na jejichž základech stojíme, tedy slovy dnešního žargonu „(ne)produktivní nicnedělání“, tomu už nejsme většinou vůbec schopni porozumět.  

Zažitá tradice, často podpořená emocemi, se bohužel mění pomalu. Posun paradigmatu v náhledu na práci jako na činnost, kterou definuje trh skrze smluvní odměnu, k práci jako smysluplné činnosti pro druhé, pro přírodu, zvířata či sebe, jejíž podmínkou, ne důsledkem, je příjem, však pomalu nastává. Tento paradigmatický posun je spjatý s revizí ekonomie růstu, se stále rostoucí potřebou vnímat jako relevantní ekologická témata, práva menšin, zvířat, přírody. 

Nečinnost je nepřirozená, nepříjemná a neuspokojující
Častou námitkou vůči NZP je obava, zda lidé s vidinou zajištění existence neztratí motivaci pracovat. Ano, pokud – viděnou optikou psychologie nedostatku – by jedinou pobídkou k práci mělo být zajištění materiální existence, pak je tato námitka jistě na místě. Ale je zdravé pracovat v současné době především proto, že bychom jinak umřeli hlady? Není zdravější pracovat proto, že chci realizovat přirozenou potřebu činnosti a sebeuskutečňovat se skrze činnost? Není na čase začít přemýšlet v současných podmínkách o práci jinak a definovat její roli tak, aby odpovídala ekonomické situaci 21. století? Z dnešního pohledu to může vypadat tak, že prvotní reakcí by bylo pro řadu lidí přestat pracovat. Což by byla logická reakce na přepracovanost nebo práci v zaměstnání, ke kterému nemáme vztah, nevidíme ho jako smysluplné nebo nám nezabezpečuje prostředky ani na základní přežití. Ale je prokázáno, že z dlouhodobého hlediska je nečinnost nepřirozená, nepříjemná a neuspokojující. Pokud by člověk nemusel pracovat především kvůli zabezpečení základního přežití, otevírá se v mnohem větší míře prostor pro jiné motivace k práci jako je tvorba, výzkum, péče, seberealizace, prospěch druhým, touha po uznání.  Kromě toho NZP by měl být nastaven v takové výši, která bude motivovat k výdělečné činnosti i z materiálního hlediska. Výrazný dopad takto pojaté práce lze předpokládat také na psychické a fyzické zdraví lidí (o čemž svědčí např. výsledky z nedokončeného finského experimentu či seriózní úvahy o zavedení NZP jako řešení současné zdravotní krize v řadě států). 

Společnost postavená na ekonomice růstu přímo souvisí s konzumem. Rosteme tím, že máme možnost více konzumovat. Pokud nám však mají přinést naplnění konzumní statky, které se vyznačují tím, že je spotřebujeme, automaticky jejich spotřeba vytváří potřebu nového uspokojení prázdného místa, které po nich zůstane. Vnitřní prázdnota člověka se nejsnadněji zaplňuje hektickou prací, nakupováním, další konzumací. Vnitřní klid a rovnováha naopak vyžadují volný čas, jenž nám umožní na nich pracovat. 

Ekonomika růstu má jistě i svá pozitiva. Je přínosná pro vývoj a pokrok společnosti, pokud se ovšem podaří udržet ji v určitých mezích. To se bohužel v současných podmínkách ukazuje jako nerealizovatelné. Neboť i tento krok vyžaduje odlišný pohled a změnu filozofie uvažování.  

Je proto na čase restartovat systém a postoupit na další úroveň, obzvláště přijmeme-li premisu, že úkolem státu je vytvořit pro všechny své občany a občanky podmínky, v nichž by mohli důstojně a zdravě žít. 

Autorka Petra Mačková je překladatelkou a lektorkou německého jazyka. Působí jako Pirátka v Olomouckém kraji a zabývá se především sociálním systémem a otázkou všeobecného základního příjmu.

 

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Petra Mačková, Aleš Jakl

Štítky: #ekonomika #Petra Mačková #základní příjem

Související články

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.