Kauzy

Osvojení dcer stejnopohlavním rodičům soud neuznal aneb Nejlepší zájem dítěte ve světle konzervativní právní úpravy

13. 01. 2021 | 6 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

“Příslušníci většiny jsou totiž zpravidla schopni si své zájmy prosadit skrze běžné demokratické procesy. Pro členy různých menšin (v této věci homosexuálně orientované jedince, kteří uzavřeli partnerství v zahraničí) jsou však lidská práva mocným nástrojem, kdy jejich základní potřeby a Pl. ÚS 6/20 10 zájmy jsou formulovány jako nárok. Bez zakotvení lidských práv by demokracie mohla zdegenerovat do útlaku svých menšin, když by si to většina přála a v demokratickém hlasování to přijala.”

gay parents

Tak zní úvodní slova odlišného stanoviska ústavní soudkyně Šimáčkové a jejích kolegů Šámala a Šimíčka, v němž nesouhlasí se stanoviskem v nálezu Ústavního soudu, který se postavil proti uznávání osvojení homosexuálů, ke kterému došlo v zahraničí. Tohoto se u českých soudů domáhal homosexuální pár, občan České republiky a občan Trinidadu a Tobaga, kteří rozhodnutím amerického soudu v New Jersey osvojili dvě dcery. Kamenem úrazu se jim se jim stal zákon o mezinárodním právu soukromém, který stanovuje, že osvojení by bylo přípustné i u nás, jen pokud by bylo v souladu s českým právem. Čeští poslanci ovšem stejnopohlavním párům osvojení dosud neumožnili, což se pro rozhodnutí soudu stalo klíčovým.

Středem pozornosti při posuzování této otázky se v očích ústavního soudu  stala otázka, zda rozhodnutí soudu v zahraničí, resp. zahraniční právní úprava, má mít při rozhodování českých soudů přednost před vůlí českého zákonodárce. Otázku ryze lidskoprávní, tedy zda má právo na ochranu rodinného života a nejlepší zájem dítěte, větší váhu než současné české zákony, které upřednostňují tradiční manželství, v podstatě opominuli. Děje se tak i přesto, že vůle většiny Čechů je, aby homosexuální a heterosexuální svazky byly postaveny na stejnou úroveň. Pokud by “manželství pro všechny” bylo přijato, narovnala by se tak i řada práv dotýkajících se dětí ze stejnopohlavních rodin.

Nerovnost v právech mezi tradičními páry a páry stejnopohlavními, z nichž se však oba dva typy podílejí na výchově a rozvoji dětí, plodí v České republice řadu nerovností, na kterou Piráti pravidelně upozorňují v debatách o zrovnoprávnění manželství, a které dopadají na samotné nevinné děti daleko více, než na jejich rodiče. Nepřiznání rovných práv stejnopohlavním párům způsobuje totiž řadu komplikací třeba při zranění nebo onemocnění jejich dětí. Při hospitalizaci těchto dětí nemají jejich osvojitelé právo na informace, stejně jako by si nemohli v nemocničním zařízení nárokovat nepřetržitou přítomnost u svých dětí či by za ně nemohli přijímat důležitá rozhodnutí. Ideologické a kulturní války, které zamezují přijetí praktické právní úpravy, v níž bychom si všichni byli skutečně rovni v důstojnosti a v právech tak, jak nám garantuje Listina základních práv a svobod, tak mají nečekané oběti. 

Ústavnímu soudu jistě nelze vyčítat názor, že taková změna zákona by měla vycházet z rozhodnutí Poslanecké sněmovny spíše, než samotného soudu, nicméně je třeba podotknout, že i kdyby dnes Ústavní soud vyhověl návrhu na zrušení výše zmíněné části zákona, dveře k automatickému uznávání osvojování dětí stejnopohlavními páry by tímto neotevřel. Jak tři oponující ústavní soudci totiž rovněž podotýkají, v českém právním řádu figuruje korektiv “veřejného pořádku”, který se dnes vykládá poměrně široce, a na jehož základě by k uznání osvojování nemuselo docházet, pakliže by tomuto “ideálnímu stavu společnosti, který se vyznačuje řádem, bezpečností a klidem” osvojení odporovalo. Zároveň by tak bylo umožněno posuzovat každý případ osvojení homosexuály, nadto s mezinárodním prvkem, individuálně. Současně je třeba mít na paměti, že nejlepší zájem dítěte by v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva měl mít v obdobných otázkách vždy přednost při výkladu i aplikaci práva.

Ústavní soud  rozhodl, že existující, funkční a milující rodina, kde se mají děti dobře, v očích státu plnohodnotnou rodinou není. Myslím, že tato absurdita mezi stavem faktickým a stavem právním, který dnes nebyl Ústavním soudem narovnán, více než kdy předtím ukazuje, že časům, v nichž byla rodina vnímána jen jako společenství muže, ženy a jejich dětí, odzvonilo, a je třeba, aby na to zákonodárci urychleně reagovali, pokud soudy toto rozhodnutí nechtějí nebo nemohou sami udělat.

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Kateřina Stojanová

Štítky: #děti #sociální politika #ústavní soud

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.