Proč odmítáme dohodu ACTA

ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) je mezinárodní protipirátská dohoda. Ačkoli z názvu dohody by se zdálo, že jejím hlavním cílem je vymýtit padělání obchodních známek u zboží, ACTA se věnuje vynucování všech forem duševního vlastnictví. Samotnému padělání se věnuje pouze okrajově a za padělky často označuje kopie nikoli napodobeniny.

ACTA začala vznikat v říjnu 2007 a až do dubna 2010 probíhalo celé vyjednávání utajeně. Hlavním iniciátorem vyjednáváni a prosazování dohody ACTA jsou Spojené státy americké. Vynucování duševního vlastnictví je pro USA diplomatická priorita minimálně od roku 1994, kdy začala vznikat smlouva TRIPS. ACTA je pokračováním této politiky.

Po třech letech vyjednávání (většinu času v utajení), které probíhalo na jedenácti summitech od Japonska po Mexiko, je protipirátská dohoda ACTA hotová. Původně drakonická opatření povinných kontrol počítačů na hranicích už zůstaly jenom jako možnost. Lidé se teď oprávněně ptají, jaký přínos bude mít globální dohoda pro nás. V tomto článku shrnujeme, proč by podle našeho názoru Česká republika neměla ACTA ratifikovat.

1. Dohoda vychází z nereálného předpokladu, že přísnější vynucování duševního vlastnictví povede ve všech ekonomických oblastech k prosperitě. Pro tento předpoklad chybí věrohodné podklady, naopak země jako Čína ukazují, že samotný hospodářský růst je možný i bez přísného vynucování duševního vlastnictví. Upevnění stávajících monopolů omezuje inovace.
    
2. Dohoda byla vyjednána utajeně pod velkým vlivem nahrávacích a filmových korporací. K dohodě neměli dlouhou dobu přístup ani poslanci jednajících zemí, ani významné organizace zastupující spotřebitele. České ministerstvo průmyslu a obchodu odmítlo text poskytnout s tím, že se jedná o utajované informace. Tajné vyjednávání zásadních mezinárodních smluv bez zástupců veřejnosti postrádá demokratickou legitimitu.
    
3. ACTA je jednostranná a celé tažení proti pirátství se opírá o studie, které si objednaly protipirátské organizace. Výsledkem je silnější postavení majitelů monopolů, povinnosti pro uživatele a neurčité pojistky proti zneužití. Evropská komise i příslušná ministerstva nereflektují názory akademiků, informují o obsahu dohody jednostranně a uvádějí zavádějící informace (nebezpečí kopií pro spotřebitele atd.).
    
4. Dohoda implementuje zostřený boj za „duševní vlastnictví“ mimo rámec Světové obchodní organizace (WTO), aby vyspělým zemím přinesla komparativní výhodu. Globální uplatňování „duševního vlastnictví“ znamená, že rozvojové země platí rozvinutým zemím za monopoly na technologie a ztrácejí šanci vymanit se z chudoby. Systém vynucování monopolů staví rozvojové země zpět do pozice kolonií
    
5. Nepovinná opatření ACTA sice neukládají státům povinnosti, ale jsou považována za doporučení a příklady „dobré praxe“ ACTA podkopává principy svobodné společnosti. Povoluje inspekce počítačů na hranicích, odpojování od Internetu a jiná opatření v rozporu s lidskými právy a považuje je za standardní.
    
6. Dohoda konzervuje přísné vynucování „duševního vlastnictví“ v době, kdy je evidentní, že celá politika kopírování vyžaduje přehodnocení ve světle digitálních technologií. Dnešní ratifikace by znamenala, že do budoucna bude těžší současný systém jakkoliv reformovat. Řadu opatření (fiktivní škody, DRM), které poškozují spotřebitele, bude ještě těžší změnit.
    
7. ACTA se snaží vynutit politiku kopírovacího monopolu novými represemi. ACTA požaduje odstrašující sankce za porušování „duševního vlastnictví“. Zahrnuje globální tresty za kopírování a požaduje zničení zboží, které by jinak mohly využívat neziskové organizace
    
8. ACTA není slučitelná se standardem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv EU. Podle studie vypracované pro politickou skupinu Greens/EFA v Evropském parlamentu ACTA nepřiměřeně zasahuje do základních lidských práv a vyžaduje nebo povoluje postupy rozhodování, které zvýhodňují držitele monopolů.
    
9. ACTA je první smlouvou, která má regulovat Internet. Vyžaduje po státech zavedení „urychlených nápravných opatření“, která by zabránila porušování „duševního vlastnictví“, a opatření, která mají „odrazující účinek vůči dalšímu porušení“. Tyto požadavky nabádají k zavedení systému, který blokuje přístup k internetovým stránkám a odpojuje uživatele od Internetu (praxe některých zemí vyjednávajících ACTA).
    
10. ACTA předvídá vlastní neformální mechanismy, kterými bude působit na autoregulaci internetových providerů a které nebudou předmětem soudního přezkumu. Stát tím obchází svoje závazky ze smluv o ochraně základních lidských práv (zákaz cenzury, svobodný přístup k informacím atd.). Náklady vynucování navíc přenáší z držitelů monopolu na jiné podnikatele.

Na závěr je na místě zamyslet se nad tím, z jakých pohnutek vlastně ACTA vznikla. ACTA vznikla především proto, že deklarace v její preambuli

„účinné prosazování práv k duševnímu vlastnictví je klíčové pro udržení hospodářského růstu ve všech odvětvích a celosvětově.“

neplatí. Praxe totiž ukazuje, že v řadě odvětví „duševní vlastnictví“ vůbec není potřeba (zemědělství, stravování). Čína navíc ukazuje, že i státy, které mají k duševnímu vlastnictví diametrálně odlišný přístup mohou zažívat prudký hospodářský růst. Kdyby platila teze, že prosazování duševního vlastnictví vede k hospodářskému růstu, rozvojové státy by ho vynucovaly dobrovolně bez nutnosti mezinárodních smluv.

Ve skutečnosti je tedy ACTA vyjednávána z jiného důvodu. „Duševní vlastnictví“ je zřejmě poslední oblast, ve které USA a do jisté míry i Evropská unie generují přebytek zahraničního obchodu. ACTA se tedy snaží pomocí narůstajících represí udržet převahu euroatlantické ekonomiky nad zbytkem světa. Krátkodobě to může být finančně výhodné (především pro majitele práv), ale dlouhodobě jde o neudržitelnou strategii.

Narůstající byrokracie spotřebovává zdroje, které by se daly využít produktivněji, patentové války stojí více peněz, než kolik činí výnosy z patentů, místo rozdávání zabaveného oblečení bezdomovcům se ho chystáme pálit a pro vynucení kopírovacího monopolu v digitálním prostředí se má zavádět orwellovský stát.

Protipirátská dohoda ACTA je dalším krokem na cestě, která povede buď k nesvobodě, nebo k úplnému, chaotickému zhroucení celého systému informačních monopolů. Zhoršení vztahů mezi „vyspělým“ a „třetím“ světem je potom další nutná konsekvence dohody.

Otázkou zůstává, proč se snažíme zakonzervovat minulost, místo toho, abychom se pokusili využít příležitosti, které otevírá informační věk, ve svůj prospěch. Jako cesta, kterou bychom se na diplomatickém poli měli vydat, se nabízí například vyjednání mezinárodní smlouvy o síťové neutralitě, anonymitě na síti a právu na přístup na Internet.

Odkazy:

• ACTA
• Kompletní analýza dohody

Autor: Jakub Michálek a Mikuláš Ferjenčík