Novoroční projev: Klaus varoval před těmi, kdo vybočují z řady

Vážení a milí spoluovčané,

dovolte mi, abych Vás v první den roku 2012 co nejsrdečněji pozdravil s přáním, aby byl tento rok pro nás všechny šťastný a bohatý.

Ohlédnutí se za uplynulými dvanácti měsíci nemohu začít jinak než připomenutím smutné události předchozího roku, smrti Václava Havla, který se celým svým životem i svými 13 lety ve funkci prezidenta republiky významným způsobem zasloužil o naši svobodu a demokracii. Uzavřel se jeden lidský život, k jehož významu se jistě budeme vracet. Na jeho počest Parlament projedná zákon se stručným zněním, “Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.” Mlask.

Na prezidentství Václava Havla jsme zdařile navázali. Poprvé v historii se mi podařilo Českou republiku reprezentovat na mezinárodní scéně.  Na všech televizních stanicích po celém světě byl totiž přenášen slavnostní okamžik podpisu mezinárodních smluv v Peru, kde se mi totiž podařilo se zmocnit se zlaté propisky s polodrahokamy, kterou jsem nenápadně ukryl do svého saka. Jsem přesvědčen, že Parlament ocení i další moje zásluhy například v prodávání milostí a na moji počest přijme zákon „Václav Klaus se zasloužil o privatizaci.“

Vloni touto dobou jsem vyjádřil přání, aby byl rok 2011 „rokem klidnějším a nadějnějším než roky minulé“. Částečně se to splnilo. Žádné velké politické zvraty nenastaly, ale téměř nepřetržitě se odehrávaly ostré politické a mediální souboje, které klidu na práci nepřidávaly. Vedle politických stran a mojí oblíbené polofašistické formace DOST se jich zúčastňovaly i různé nátlakové skupiny, které stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor zavedených korporací a že ústupky v jejich prospěch nelze uskutečnit za cenu zcela jiného společenského uspořádání, které by prezident rozhodně podpořit nemohl.

Daleko méně se ke slovu dostávali ti méně hlasití, na které sice dnešní ekonomická situace doléhá nejvíce, ale kteří své názory a požadavky nejsou schopni mediálně prezentovat. Ke slovu se nedostali kvůli tomu, že mediální prostor mají hlavně mnou podporovaní odpovědní politici a já, protože jsem prezident a vy mě musíte poslouchat. Mlask.

Věřil jsem také, že rok 2011 „bude rokem ekonomického růstu“. Vycházel jsem přitom z kvalifikovaných předpovědí Miroslava Kalouska, kterému jeho vlastní firma udělila titul nejlepší ministr financí. Důsledky vnějšího neklidu, zejména dluhové krize a chabého růstu v Evropě, byly ovšem větší, než jsme očekávali. Řešení obřích dluhů některých evropských států se stále jen odsouvá do nedohledna.

Není bohužel vyloučeno, že se v nejbližších měsících problémy některých zemí ještě dále prohloubí a že se Evropa vrátí do recese. To by zasáhlo i nás. Byl bych rád, kdybych se v tomto svém dnešním, poněkud pesimistickém odhadu mýlil podobně, jak jsem mýlil v rozdělení země v roce 1992 a privatizaci veřejného majetku. Dvanáctý rok dvacátého prvního století patrně k nejlehčím patřit nebude, protože lidé mají ještě spoustu majetku, který se nepodařilo převést na bezpečná zahraniční konta.

Ztrácet klid, elán a odhodlání však nesmíme. Žijeme v zemi, kde státní úřady systematicky utajují zvláštní odměny nejvýše postavených politiků a úředníků a kdy průměrná doba soudního řízení pro získání informací dosahuje čtyř let. Žijeme v zemi, kde se státní dluh systematicky zvyšuje, demonstrantům jsme zakázali používat v demonstracích masky, obchodníci spořádaně platí výpalné OSA a Intergram a přistěhovalci žijí v koncentračních táborech a bojí se, že je policejní a justiční mafie rozprodá na orgány. Žijeme v době, kdy bankovní sektor vykazuje čistý zisk z finančních transakcí a bankovních poplatků ve výši desítek miliard korun. Naše republika je politicky i ekonomicky stabilní kleptokracie.

Naše míra nezaměstnanosti je pod průměrem zemí Evropské unie. Lidé sice vykonávají převážně zbytečné práce, které by bylo možné zautomatizovat, ale oficiální ukazatel zaměstnanosti je důležitější než ztráta času na rodinu, přátele, občanskou angažovanost a vlastní zájmy. I když nemalé problémy u nás existují a já je nepodceňuji, jsou menší než ve většině sousedních zemí. Například v Německu teď sílí jakási Pirátská strana, která vyhrožuje, že skončí s vyjednáváním tajných smluv a odstraní demokratický deficit.

Je potřeba v těchto otázkách spolupracovat s našimi Evropskými přáteli. Před necelým měsícem jsem se sešel se svým ruským protějškem prezidentem Medvěděvem, prezidentem země, kde včera znamená zítra. Ukradl jsem jednu propisku, podepsali jsme několik průmyslových smluv a společně jsme odsoudili snahy o demokratické a svobodné volby v Rusku.

Mlask.

Horší je, že dále prohlubujeme nedobrou společenskou atmosféru. Vytváříme si vysoký stupeň vzájemné nedůvěry, mluvíme o jakémsi imaginárním problému korupce a z prestižně politických důvodů si navzájem blokujeme i ty věci, o kterých vědí všichni, že se udělat musí. Neumíme si nacházet politické lídry. Každého, kdo trochu vyčnívá z řady, radši přibrzdíme, než podpoříme. Proto jsem vás již varoval před různými Pirátskými stranami a jinými pokusy nikým nevolené občanské společnosti. Vím, že neříkám věci nové a originální, ale kopírování není krádež.

Náš úspěch či neúspěch stojí a padá především s výkonem každého z nás, a také s fungováním či nefungováním našeho politického, ekonomického a sociálního systému jako celku. Je potřeba, aby každý z nás pracoval usilovněji a déle, aby bankovní, farmaceutický a hudební průmysl mohly dosahovat vyšších zisků, aniž by využívaly nové technologie.

Změnit se proto musí nejenom detaily toho či onoho zákona o zdravotnictví, školství, penzijním či sociálním systému, ale celý náš přístup. Nejen v Evropě, ale bohužel i u nás, se přijímá jako samozřejmost, že se nároky lidí zvyšují bez jakékoli souvislosti s tím, jak se vyvíjí ekonomika a zda na tyto mzdové a sociální nároky máme.

Je sice pravda, že roste efektivita práce, že spoustu dřívější práce je možné zautomatizovat, že se zvyšuje životní úroveň. Ruku v ruce s tím musí jít zhoršení služeb veřejného sektoru, protože jinak by si nemohla ani firma střední velikosti prolobbovat v Parlamentu vlastní zákon, který jí přinese další zisky. I když to lidé slyší neradi, politici musí občany o nezbytnosti opustit tento pohodlný, ale ničivý typ myšlení co nejrychleji přesvědčit. Všechno další se od toho odvíjí.

Nároky bývají posilovány nezodpovědnými přísliby, vyslovovanými ve volebních kampaních. Když chudí volí politickou stranu, která jim vyhovuje, říká se tomu „populismus“. Když bohatí volí politickou stranu, která jim vyhovuje, říká se tomu „odpovědnost“.

Letos nás čekají volby do krajských zastupitelstev a do Senátu. Nedopusťme, aby vyvolaly další předhánění se v lehkomyslných slibech. Předvolební kampaně budou v každém případě významnou informací a pomohou ukázat, kdo a s jakými programy a s jakým stylem politického jednání k voličům přistupuje. Prosím vás, abyste tyto programy nespouštěli, abyste je nekopírovali a abyste je pokud možno neanalyzovaly. Nezapomínejte, že autorský zákon vám tyto činnosti zakazuje a je to jistě z dobrých důvodů.

Mlask

Není fráze říci, že v naší zemi žije spousta pilných, pracovitých, nadaných a nikým nevolených lidí. Jsou bezejmenní a širšímu okolí neznámí, protože média o nich nepíší. Ani já jsem se jimi nezabýval a zabývat se jimi nehodlám.

Autor: Václav Klaun