Ze studentky botaniky přebornicí v šití roušek. Rozhovor s Pirátkou Janou Skopalíkovou

Jaký byl prvotní impuls pro to, že jsi začala šít roušky? 
Když se začaly objevovat první případy koronaviru v České republice, prezentovalo se v médiích, že jsme připraveni a že je ochranných pomůcek dostatek. Avšak krátce po vyhlášení nouzového stavu se na Facebooku začaly objevovat výzvy, že ani nemocnice nemají dostatek roušek, natož respirátorů, aby pokryly svoji potřebu, a tudíž prosí o pomoc ve formě bavlněných opakovatelně použitých roušek. A tak vznikly různé šicí iniciativy, skupiny ke sdílení nápadů a pro pomoc s řešením problémů, a i já jsem zasedla k šicímu stroji a pustila se do první várky. Různé ruční práce mě bavily vždycky, ušila jsem několik historických kostýmů jak v ruce, tak na stroji a v poslední době se věnovala jako odreagování šití a rozdávání látkových nebo záclonových pytlíčků na bezobalové nakupování. Proto pro mě nebyl zase tak velký problém se přeorientovat na šití roušek, materiálu jsem pro začátek měla dostatek a s šicím strojem také už nějaké zkušenosti.

Kolik roušek už jsi ušila? Desítky, stovky, ještě víc?
Za dva týdny – začala jsem šít v neděli 15. 3., jsem jich ušila celkem 500 ks. Pak jsem si dala chvíli oddychovou pauzu a teď pokračuji dál. Jako takovou pěknou cílovou hranici jsem si stanovila 1 000 ks, což by mi při současném tempu mělo trvat dalších zhruba 14 dní, ale uvidíme, jak to bude s časem a materiálem – ten už mi pomalu začíná docházet, tak musím hledat další zdroje. :) Zatím ale poptávka stále je – jak od nemocnic a domovů pro seniory, tak např. v Praze pro pokrytí všech starších osob, by potřebovali získat zhruba 100 000 ks látkových roušek. To si myslím, že ještě nějakou dobu potrvá, než se dá dobrovolnicky dohromady.

Kam všechny šly? Dodáváš je jedné instituci nebo vícero?
Vlastně tak po různu… Kdo mi napsal, že potřebuje, tomu jsem je buď předala osobně nebo poslala poštou. Co si tak vzpomenu, tak 100 ks šlo do Benešova na městský úřad, 70 ks do Příbrami, necelých 50 ks pro Farní charitu ve Slaném. Dále se dostaly moje roušky do Vojenské nemocnice v Olomouci, do Hospicu na Svatém Kopečku nebo na olomouckou charitu. Také jsem posílala roušky pro policii do Brna, kamarádům do Prahy, Českých Budějovic a tak podobně. Relativně velké množství se distribuovalo právě i mezi mými známými, kamarády a rodinou.

Pomáhá ti někdo? Jak je distribuuješ? 
Šití a stříhání dělám sama, dostala jsem nějaký materiál, ať už co se týká látek, tak šňůrek na zavazování, za což jsem vděčná. Protože kromě toho, že jsou v podstatě stále vykoupené galanterie a často i jejich e-shopy, materiál na tolik kusů roušek už relativně "leze do peněz", a to jsem toho zatím nekupovala mnoho. :D Co se týká té distribuce, tak tu nedělám sama, pomáhá mi s ní částečně kamarád, případně Piráti, kterým posílám ony balíky s rouškami.

Jakou dostáváš zpětnou vazbu? 
Zpětná vazba je velmi pozitivní, všichni moc děkují, případně si chodí pro další. Když člověk moc nechodí ven, stačí mu tak ty 2 kusy, ale i u nás doma jich máme více a je to lepší kvůli tomu, že je člověk nemusí prát a žehlit každý večer, aby je měl čisté na další den. Hodně si vyrobené roušky fotím a dávám je na svůj profil na Facebooku, kde píšu, kolik jsem jich ten den ušila a kolik je to dohromady. Tam se mi dostávalo asi nejvíc pozitivní zpětné vazby, což mě motivovalo a stále motivuje šít dál. Pochvalné komentáře typu "Jana je hrdina, buď jako Jana" jsou pro mě neocenitelné a přichází jich nemálo.

Kolik času ti to zabere? Přeci jen nejsi profesionální švadlenou…
Můj časový rekord je ušití 10 ks roušek za 40 minut. Ale odvíjí se to od více faktorů, např. materiálu – některý se šije lépe, některý hůře, také jednoduché a dvojité roušky (kvůli síle látky) zaberou různě dlouho a podobně. Když se k tomu přidá ještě stříhání a další příprava, viděla bych asi tak průměrně na 1,5 hodiny na 10 ks roušek s tím, že denně jich zvládnu zhruba 30 – 40, můj rekord byl 50 ks za den. Takže mi to vychází kolem 6 hodin denně, a to do toho nepočítám domluvu, předávání, posílání poštou, vyzvedávání materiálu a podobně.

Jak vidíš svou práci dál? Případně kam bys to chtěla posunout?
Dál bych chtěla šít, dokud to bude potřeba. Jak už jsem psala výše, ráda bych dosáhla těch 1 000 ks, ale uvidíme, jak to půjde. Šití a celkově i další ruční práce mám ráda, je to pro mě takový relax po práci hlavou, kterou dělám, a o to víc mě těší, že to má smysl a pomáhá to ostatním lidem. Jsem neskutečně vděčná, že se zde zvedla taková vlna solidarity a šije celá země, a kdo nešije, ten aspoň tiskne na 3D tiskárně ochranné štíty nebo nosí nákupy seniorům. O to víc mě pak mrzí, že k tomu muselo dojít a že stát nezabezpečil dostatek ochranných pomůcek alespoň tam, kde je to nejvíce potřeba, a to ani tři týdny po vyhlášení nouzového stavu. V rámci Pirátů Středočeského kraje bychom chtěli svou pomoc také začít lépe koordinovat - některé potřebné instituce, jako nemocnice, domovy pro seniory nebo policie a hasiči, již jsou zásobeni dostatečně, nicméně mohlo se stát, že jiná místa z této, ať už občanské nebo státní, pomoci "vypadla" a stále nemají ani základní množství roušek, a to bychom rádi změnili. 

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kdo se v této nelehké situaci jakkoliv zapojují. Opravdu díky, vím, jak náročné to je!  Všude okolo sebe vidím, kolik roušek se rozdalo a dezinfekce nebo 3D štítů rozvezlo… Má to smysl a společně to zvládneme!

Autor: Romana Klimešová/Redakce

Štítky: #koronavirus #rozhovor #Středočeský kraj

Související články

• Pirátské divadlo hlásí premiéru aneb o Manželském pokru s Romanou Klimešovou

• Report Romany Klimešové: Život za plotem

• Pirátská karanténní matematika online s Líbou Vévodovou? Tablet, scanner a webkamera