Rozhádaná společnost vyhovuje těm, kteří ji chtějí ovládnout, říká v rozhovoru pirátský poslanec za Vysočinu Jan Pošvář

Už dva roky pracuješ v Poslanecké sněmovně a jsi tak v polovině svého mandátu. Jak bys své poslanecké působení zatím zhodnotil?

Začátky nebyly jednoduché. Chvíli nám všem trvalo než jsme se adaptovali na sněmovní cyklus a styl práce ve Sněmovně. Nakonec jsme se všichni zorientovali a začali jsme pracovat na plnění našeho programu, se kterým jsme byli zvoleni. Pravda, v opozici je plnění programu obtížnější, ale není to zhola nemožné, což potvrzujeme svými úspěchy např. se zrušením výjimek z registru smluv. 

Jsem také členem Zemědělského výboru, kde se zabývám zejména problémy českého zemědělství a životním prostředím. Ve výboru jsme společně s Radkem Holomčíkem, se kterým si tuto obsáhlou agendu dělíme - já řeším témata spojená s dostupností půdy nebo pozemkovými úpravami, problémy související se spolky myslivců, rybářů, včelařů, chovatelů a zahrádkářů a v neposlední řadě i potravinářství a krmiva. 

Jeden z mých dalších úkolů, který jsem si vytyčil (a průběžně plním), je zvýšení informovanosti veřejnosti. Pořádám různé semináře, setkání a workshopy zaměřené např. na legislativní proces, podporu lokálních potravin nebo problematiku hlubinného úložiště jaderného odpadu. Jsem velice rád, že veřejnost má o tyto akce zájem a já je s nimi můžu diskutovat osobně.

Nejenom jako člen zemědělského výboru teď určitě sleduješ nárůst mediálního zájmu o tuto dříve možná ne tolik atraktivní oblast, za kterým stojí především sucho a kůrovcová kalamita. Jak se tato témata na půdě zemědělského výboru řeší?

Zemědělský výbor tyto problémy probírá na svých schůzích dlouhodobě, ale nenavrhuje až na výjimky dobrá řešení. V zásadě doporučuje vládě, aby podporovala zmírnění následků a nenabádá k řešení příčiny. Výbor se chová příliš konzervativně a navrhuje zachovávat status quo, případně reaguje až na základě mediálního tlaku stejně jako ministerstvo zemědělství. A i když se nám to nelíbí a připravujeme vlastní, koncepčnější návrhy řešení, jsme zde bohužel v (opoziční) menšině, kterou nikdo příliš neposlouchá.   

V této souvislosti se často skloňuje zodpovědné nebo udržitelné nakládání s půdou, nicméně v situaci, kdy na většině zemědělské půdy v ČR hospodaří velké agropodniky, je asi těžké dosáhnout výrazných a hlavně rychlých změn. Je to tak? A jak je to aktuálně s dostupností půdy v ČR?

Na druhé straně se tu objevují hrozby například v podobě návrhu na různé formy předkupního práva pro zemědělce. K této problematice jsem pořádal kulatý stůl v Poslanecké sněmovně a následně, když návrh nebyl naštěstí nakonec předložen, i konferenci o dostupnosti půdy (nejen) pro mladé zemědělce. Obě akce poukázaly na základní problémy, kterými jsou nedokončené pozemkové úpravy, nevhodné členění pozemků a ztrácející se vztah vlastníka k půdě. Ta znehodnocená půda, která ještě navíc bývá z velké části odvodňována, je tak často našich rodin. Zajímejme se o ni a nebojme se klást požadavky těm, kteří na naší půdě hospodaří.

Co pro to dělají Piráti?

Hledáme legislativní možnosti a vyvíjíme tlak na současnou vládu, aby se tento neuspokojivý stav změnil a české zemědělství se mohlo přirozeně rozvíjet.

Rok 2019 bude dost možná rokem ve znamení velkých lesních katastrof po celém světě. Co bude s těmi českými a jaké by si měli vzít lesníci ponaučení z aktuální situace?

Je to tak. Dlouhodobá změna klimatu a zejména sucho dopadá i na české lesy, to už nikdo nepopírá. Lesníci by se měli ponaučit a přejít k udržitelnějším typům hospodaření, stejně tak to musí reflektovat ministerstvo zemědělství a v lesním zákoně jim rozvázat ruce tak, jak to navrhuje odborná veřejnost. Monokulturním plantážím již odzvonilo.

I přes všechny katastrofy zažívá Česká republika období hospodářské prosperity s rekordně nízkou nezaměstnaností daleko od válek a konfliktů. A přesto se zdá, že v naší společnosti panuje jakési napětí…hádáme se o politice, politicích, klimatické změně, dostupnosti bydlení. Čím to je? Je to generační konflikt nebo je zatím něco víc?

Rozhádaná společnost vyhovuje těm, kteří ji chtějí ovládnout. Z politiky se vytrácí věcnost a nahrazují ji emoce. Chce někdo rozhodovat o své přítomnosti a budoucnosti bez ověřených faktů? Myslím, že nikdo, a přesto se to děje. Zkusme tedy všichni nepodléhat emocím a u toho, co se děje, přemýšlet, ověřovat si informace a nepodléhat klamům.

Autor: Hanka Hajnová/Piráti Vysočina

Štítky: #Jan Pošvář #Krajské sdružení Vysočina #rozhovor #Vysočina