Stažení videí chrání papaláše, ne občany

Co vlastně řekl ÚOOÚ?
Mluvčí úřadu na dotaz magistrátu odpověděla, že potíž je ve zveřejňování osobních údajů občanů přítomných na zasedání. Současně ale uvedla, že „zákon rozlišuje mezi zveřejněním a zpřístupněním. Záznamy nelze vystavit veřejně pro neomezený počet osob. Je ale možné zpřístupnit je oprávněným osobám, například občanům.“ To znamená, že na přímou žádost vám je rozhodně vydat mají. Zamítavá odpověď magistrátu jde proti názoru ÚOOÚ. Pouhý názor však byl i důvodem pro smazání archivu: „Úřad nevydal žádné závazné rozhodnutí, pouze rozesílá svůj názor, který nemá oporu v zákoně,“ uvedl k tomu tehdy Oldřich Kužílek z projektu Otevřené společnosti.

Současná právní úprava zveřejňování umožňuje, byť s úpravami
Zasedání zastupitelstva jsou veřejná a kdo na nich vystupuje, počítá s tím, že se nejedná o nějaký soukromý večírek. Tudíž se na ně nevztahují ustanovení občanského zákoníku zaměřená na právo na soukromí, ta „poskytují ochranu jen těm projevům fyzických osob, jež mají osobní povahu. Osobní povahu proto – jak z logiky věci plyne – zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti,“ říká rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 5. 2005, na který ve svém rozboru upozorňuje sdružení Oživení. Rozhodně je tudíž možné záznamy pořizovat, větší oříšek už je s jejich zveřejňováním. Může totiž dojít k tomu, že jsou zveřejněny údaje třetích osob: např. záběry osob, které byly v sále, ale nevystupovaly (pospávající návštěvník), nebo – a to je podstatnější – např. adresy a rodná čísla žadatelů o sociální bydlení. Takové údaje je třeba ze záznamu vymazat („vypípnout“).

Proč magistrát videa neprodleně smazal?
Magistrátu nehrozila žádná pokuta. Mohl uvolnit jednu či dvě úřednické síly a zadat jim, aby příští měsíc či dva vypípávaly záznamy. Jenže „z reakce magistrátu na žádost o vydání videí vyplývá, že cílem stažení videí z webu nebyla ochrana osobních údajů občanů, ale snaha videa jednoduše smazat. ÚOOÚ vedený bývalým primátorem hlavního města a občanským demokratem Igorem Němcem může být sotva nezávislou institucí. Doporučení týkající se zveřejňování videí stejně jako některá předchozí rozhodnutí tohoto úřadu napovídá, že může existovat propojení institucí s velkými pravomocemi a politické moci, “ konstatuje členka sdružení Pražské fórum Kristýna Opletalová. Martin Veselý z iniciativy PragueWatch k tomu dodává: „Rychlost, s níž magistrát odstranil veškeré audiovizuální záznamy ze svých webových stránek, ostře kontrastuje s mnohaměsíčním martyriem, které museli zástupci občanské veřejnosti podstoupit, než je jim podařilo prosadit, aby některé informace o činnosti volených orgánů města zveřejňovány byly. Příkladem mohou být informace o tom, jak hlasovali jednotliví zastupitelé o konkrétních návrzích.“

V Karlových Varech to přitom jde
Čím se liší Vary od Prahy, že tam veřejně přístupné záznamy mají? Především stranou, která je v čele města. „Karlovarské občanské alternativě“ nečiní problém „vypípaná“ videa zveřejňovat. Tamní primátor Petr Kulhánek se však na své místo musel dostat v důsledku obrovské nespokojenosti občanů s předchozí samosprávou, Vary prosluly skartovacím zařízením, jež stálo před magistrátem, když se střídaly „garnitury“.

Na Praze 10 nikoli
Radnice Prahy 10 se naopak magistrátem inspirovala a ve vší tichosti stáhla své videozáznamy ze zasedání zastupitelstva. Magistrátní videa však na starém webu viset zůstala a zveřejněna byla na PirateLeaks (zatím pouze na interním webu, na www.pirateleaks.cz v sekci Praha se videa objeví 10. 11. dopoledne). Jedinou šancí pro občany těch pražských městských částí, kde záznamy byly staženy a nezůstaly nikde dostupné ani nedbalostí radnice, tedy je o záznamy z minulých zasedání žádat pomocí zákona 106/1999 Sb. Přitom by stačilo pouze vypípat osobní údaje občanů, jako to dělají ve výše zmíněných Karlových Varech. Radnice Prahy 10 ale o ničem takovém neuvažuje, její mluvčí J. Charvát v rozhovoru pro PN uvedl, že „dostatečný je živý přenos a stenozáznamy,“ upravování videozáznamů by považoval za „plýtvání zdroji“. Pokud tedy občané chtějí být svědky atmosféry, jež na zastupitelstvu panuje, a přitom musí být ve škole či v práci, mohou sledovat pouze přímé přenosy v době zasedání. (Otázku, jak jde sledování streamovaného videa dohromady s prací či výukou, si samospráva patrně neklade.)

„Po pořízení zápisu z jednání Zastupitelstva je obrazový a zvukový záznam z jednání Zastupitelstva skartován“
Touto odpovědí ing. Martin Trnka, ředitel pražského magistrátu, dokázal, že nezná archivní zákon. Tento totiž v § 2 uvádí: „Pro účely tohoto zákona se rozumí dokumentem každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, ať již v podobě analogové či digitální, který vznikl z činnosti původce,“ přičemž takový dokument musí být označen spisovými a skartačními znaky a skartačními lhůtami podle spisového a skartačního plánu (§ 65 ArchZ) a vyřazen smí být pouze ve skartačním řízení. To probíhá v kalendářním roce následujícím po uplynutí skartační lhůty dokumentu (§ 8/1 ArchZ). Pro nás z toho vyplývá, že záznamy musí být uchovávány a prostřednictvím informačních žádostí poskytovány občanům. Pokud tomu tak není, je porušován zákon.

Staneme se občanskými kameramany?
„Stažení videí chrání zastupitele a ne občany,“ komentuje situaci Kristýna Opletalová z Pražského fóra. Je přitom třeba zdůraznit, že samotné pořizování audiovizuálního záznamu ze zasedání zastupitelstva skutečně není právním řádem České republiky zakázáno, i kdyby to někteří zastupitelé natisíckrát neradi slyšeli. Dokonce je možné – do určité míry – videa též sestřihávat a upravovat: „Všichni, kdo dobrovolně vstoupili do politického života, musejí snášet mnohem vyšší míru kritizovatelnosti, a to včetně určité míry ironizování, zesměšňování a podobně,“ zdůrazňuje text iniciativy Otevřete podrobně rozebírající problematiku zveřejňování záznamů z veřejných jednání. Z jednání zastupitelstva tedy občan má právo odejít s kamerou či foťákem bohatšími o záznam, přičemž při případném zveřejňování je třeba dát pozor především na data třetích osob, jak bylo rozebráno výše. Policii by ale na občanské kameramany nikdo volat neměl.

  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Olcha Richterová