Reportáže

O Sametové revoluci se studentským vůdcem a zakladatelem Pirátské strany Jiřím Kadeřávkem

20. 11. 2019 | 4 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

jirka_kaderavek_main

Jak tě ovlivnilo studium v Brně?

Já jsem se v Brně narodil a také jsem zde absolvoval všechny školy, včetně VUT. Při Sametové revoluci to byla výhoda i nevýhoda. Jako aktivní student jsem znal dobře prostředí města, měl i jisté kontakty a také samozřejmě výborné zázemí v místě. Na druhou stranu se nikoliv nepodstatná část studentského života odehrává na kolejích, na těch jsem ale, z části mohu říci bohužel, nebydlel.

Na kolejích jsem docházel do studentských klubů, nejintenzivnější vzpomínky mám na klub Topas na Kounicových kolejích. Kounicovy koleje mají ostatně v Brně své zvláštní místo. Pořádaly se tam již za komunismu exkurze ze ZŠ, protože jsou neslavně spojeny s událostmi 2. světové války.

Kounicovy koleje mají své genius loci (za druhé světové války a poté během poválečného odsunu Němců sloužily jako vězení a k popravám vězněných osob), jak to na tebe působilo?

17. listopadu 1939 byly koleje přepadeny příslušníky gestapa a jednotkami SS a byly ze svatostánku vědění přeměněny na věznici a popraviště. Od té doby uplyne právě 80 let. Z dětství si pamatuji z exkurzí ZŠ na zazděná kovová oka, ke kterým byli připoutáni vězni před popravou, ta oka tam nyní již nejsou. Okolo toho místa jsem častokrát šel a pobýval na něm a má svou zvláštní tesknou listopadovou atmosféru.

Jak se ti vlastně žilo v době normalizace jako dítěti a později studentovi? Byl v tom nějaký rozdíl oproti dnešku?

Těžko říci, jak se žije dnešním dětem a studentům, ale já myslím, že dobře.

My jsme žili hodně bezstarostně, byli jsme zásobováni propracovanou budovatelskou propagandou a měli jsme vše, co si dnes dokážete představit k životu. Možná to některé překvapí, ale popisuji to v perspektivě toho, co generace před námi neznaly. Sice jsme vzhlíželi k západnímu Německu a Tuzexům (obchody se západním zbožím), ale to byl jakýsi luxus, bez kterého se život dal dobře žít. Jezdili jsme na lyžáky, na školy v přírodě, branné tábory, zájezdy s odborovými organizacemi, to bylo prostě něco, co poválečné generace nezažily.

Postupem času jsem si ale začal uvědomovat limity té doby. Byl jsem zapálený do vědy a techniky, postupně přicházela elektronika, digitálky, programovatelné kalkulačky, první počítače, u mne to byl Sinclair ZX Spectrum. Mám tátu, který u mne rozpoznal jistý talent s tou technikou zacházet a pořídil mi nakonec Atari ST 1024, tuším okolo roku 1987/1988. Myslím, že tento počítač jsme měli v Brně dva. Sehrál také svou roli v Sametové revoluci.

Všechno to ale bylo spojeno s oběťmi, spoustou peněz, s omezeními danými různými embargy a nedostupností té techniky u nás. A ta propast se zvětšovala. Ostatně si myslím, že plánované hospodářství zkolabovalo právě na příchodu počítačů. Křečovité pokusy o jejich produkci v zemích RVHP nestačily odvrátit zjevné zaostávání. Koneckonců počítač, který jsem měl na stole, se nesměl ze západní Evropy vyvážet. Obsahoval procesor Motorola 68k, a ten byl schopný řídit let balistických raket.

Takže jsem si začal uvědomovat, že pokud se něco nezmění, skončí mé nadšení pro výpočetní techniku jako oběť soudružskému “Čest práci”. A to mne začalo značně znepokojovat. Nebyl jsem sám, v posledních letech se člověk stále častěji setkával s čím dál méně skrytým odbojem a disentem.

Když to shrnu, ten systém byl velmi pohodlný, poskytoval spoustu jistot, ale kreativním lidem bral náladu do života. Většinou se jednalo o generace v produktivním věku počínaje studenty, a ti byli hybnou silou společenské změny. Zároveň platí, že ta změna hodně dopadla na bezbranné lidi, děti, slabší sociální skupiny, důchodce.

Sametová revoluce přišla do Brna sice o den později, přesto Brněnské události sehrály nemalou roli. Ty jsi sám byl jakýmsi studentskými vůdcem, co jsi všechno zařizoval?

V sobotu ráno 18. listopadu jsme měli první informace, o víkendu jsme šli na fakultu zjišťovat co se děje, zapálili svíčky za zmlácené studenty, přišlo nám to šílené, že někdo mlátí studenty zrovna 17. listopadu.

V pondělí ráno se konal první sraz studentstva VŠ v Brně, a to na nádvoří filosofické fakulty. Postupně se hlásili lidé a sdělovala místa a časy prvních srazů stávkových výborů na jednotlivých fakultách. Já ohlásil stávkový výbor na elektrotechnické fakultě, protože ze starších kolegů se k tomu nikdo neměl. Byl jsem zrovna ve třetím semestru.

Sešli jsme se na něm hned v pondělí odpoledne a zvolili si stávkový výbor. Nebyl jsem v jeho čele, protože jsem byl podezřele proaktivní a museli jsme být velmi opatrní. Nevěděli jsme, jak celé hnutí dopadne, mohli jsme skončit v poutech a ve vězení.

Nicméně jsem zajel domů, poprosil tátu, naložili jsme Atari, tiskárnu, spacák a zařídili jsme na fakultě publikační pracoviště. Tiskli matrice pro ormig a chrlili 2 tisíce vět, Několik slov a jiné materiály. Když jsme měli várku připravenou, naskládali jsme věci do batohů a vyběhli do města. S tramvajáky byla taková nepsaná dohoda, že nás nechají proběhnout na červené šalinou a my rozdali na sedadla protistátní tiskoviny. Takhle to šlo týden nebo dva a během té doby jsme spali na fakultě, aby ji StB neobsadila a nezamkla.

Táta dělal tenkrát v Interhotelu Voroněž, takže nám vozil ve várnicích guláš a my měli co jíst. Ve Voroněži jsem pak také vystoupil jako zástupce studentstva a přesvědčil místní odbory, že se mají přidat ke studentské 12 bodové verzi politických požadavků. Existovala totiž diverze a snaha schvalovat různé podoby těchto požadavků, ale my jsme je jako studenti odmítli, potřebovali jsme jednu verzi, která byla následně podpořena generální stávkou a demonstrací na Letenské pláni.

Jaká je tvoje nejživější vzpomínka na tu dobu?

Okupační stávka skončila někdy na přelomu listopadu a prosince. Ve městech už měla revoluce silné zázemí, ale věděli jsme, že podpora venkova je vlažná. Z brněnského revolučního štábu na Mečové ulici jsme tak rozváželi propagační materiály po moravském a českém venkově. Někdy okolo 20. prosince jsme se vraceli z demonstrace v Praze a v jedné vsi na Vysočině jsme poté, co jsme podarovali paní učitelku s dětmi plakáty Václava Havla, havarovali s vozem, který jsem měl zapůjčený od svého dědy. Vůz řídil kamarád, také student s 2 dny starým ŘP. Podařilo se mu dostat starého žigulíka na střechu. Naštěstí jsme všichni vyvázli živí a zdraví a nedopadli podobně jako jiní, kteří za cestování mezi Prahou, Brnem a Bratislavou zaplatili životem, v čele s Alexandrem Dubčekem. Doba byla tenkrát opravdu, jak se říká, těhotná na události.

Zůstal jsi politicky aktivní i po revoluci?

Politická změna nás zastihla nepřipravené, bez prostředků. Ty držely bývalé kádry, které rychle převlékly kabát. Vůdcové studentů byli rychle odklizeni (Pánek, Pajerová aj.) a nahrazeni prominentními disidenty a bývalými komunisty. Začal se budovat kapitalismus, Havlovy sliby se ukázaly jako chyby. Karel Kryl se stal opět disidentem. V roce 1998 se konala série demonstrací Děkujeme, odejděte proti opoziční dohodě Klause se Zemanem, která nám připomínala bývalou národní frontu. Těch jsem se účastnil.

Moje politická aktivita se proměnila na aktivitu v hnutí open-source, kde stále přežívaly myšlenky svobody, rovnoprávnosti, otevřenosti, transparence. Tenkrát někdy na přelomu tisíciletí se konaly i demonstrace proti SPT Telecom, pohrobkovi socialistického Telecomu, který stejně jako strana blokoval další rozvoj sítí. Na těch jsem také vystupoval jako řečník. Mou hlavní diskusní platformou bylo nejprve Netem.cz Ladislava Zajíčka a posléze ABCLinuxu. Tam jsme se scházeli všichni, co užívali a podporovali open-source, Linux zejména.

Ostatně ABCLinux a zázemí a jméno, které jsem si na něm vytvořil, bylo nakonec klíčovým momentem v založení strany.

Při zpětném pohledu, jak tě ovlivnila zkušenost ze Sametové revoluce?

Odpovím asi netradičně, nepoliticky. Myslím, že tě tyhle věci posouvají za hranice komfortní zóny. Postupně si zvykáš na to, co je možné, učíš se, získáváš zkušenosti, jistotu, zdroje, máš čas přemýšlet o tom co se stalo a mohlo se udělat jinak. Je to prostě sběr a zpracování informací a zdokonalování umu, jak s nimi pracovat a jak je použít. Není to nic mimořádného, je to něco, čím procházíme každý z nás.

Já jsem ve svém životě často pocítil epický rozměr a emoci svobody a zkušenost z komunismu mi dala dobré senzory pro detekci hrozeb. A ty senzory přeply spolu s mou připraveností na červený alert 19. dubna 2009, kdy jsem vyzval komunitu na Ábíčku k založení nové politické strany.

Uvědomil jsem si, že máme-li dostát slibům, které jsme lidem v roce 1989 dali a vrátit smysl tomu cinkání klíči, pak zde musí vzniknout nová strana, budovaná odzdola lidmi, taková, kterou se díky infiltraci a elitářství prominentů a disidentů nikdy nestalo občanské fórum. A že to bude liberální strana je naprosto jasné. Sametová revoluce byla přece liberální revoluce. Takže pro mne Pirátská strana přímo odkazuje na naše tehdejší myšlenky. Když to řeknu jinak, studenti z roku 1989 dospěli a vybaveni životními zkušenostmi si říkají o politické vedení země i tímto způsobem.

Jak si myslíš, že bychom dnes žili, nebýt revolučního dění roku 1989?

Žili bychom podobně jako Severokorejci, inteligence by byla v trapu, země by byla zbídačená, společnost zmrzačená. Podle mne se ale v našem případě jedná o čistou, nereálnou, fikci. Kdyby nepřišly změny a vládl by zde snad tyran jako Ceaușescu v Rumunsku, přišla by krveřež a občanská válka, stejně jako v Rumunsku (Ceaușescu byl i s manželkou popraven).

Co přeješ České a Slovenské republice do dalších let?

Oběma našim zemím přeji, aby konečně překonaly komunistické dědictví, upevnily demokracii jako politické zřízení a nabídly svým obyvatelům dostatek šancí na plnohodnotný, kreativní a zdravý život. Věřím, že v takovém případě bude svět na Čechy a Slováky hledět s respektem a brát si z nás vzor pokojného přechodu od totality k demokracii a jako měřítko tolerance a vzájemné úcty národů k právu na sebeurčení.

 

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Redakce

Štítky: #celostátní #Jiří Kadeřávek

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.