Reportáže

Piráti jsou názorově ukotvení a shodnu se s nimi, říká Tomáš Kapler. Muž který před lety ukázal na Babiše

12. 09. 2019 | 2 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Jsou tomu čtyři roky, co v září 2015 Tomáš Kapler jako první podal trestní oznámení na Andreje Babiše v kauze Čapího hnízda. Letos v létě se rozhodl spojit síly s Českou pirátskou stranou a zažádal o členství. Piráti totiž jako jediná strana prokazují vůli bojovat proti korupčnímu systému usídlenému v nejvyšších patrech tuzemské politiky. A protože se jedná o zajímavou osobnost, rozhodli jsme se s Tomášem přinést obsáhlý rozhovor v Pirátských listech.

tomas kapler-main

Veřejnost si může pamatovat, že Tvé jméno je spojeno s podáním trestního oznámení kvůli čerpání dotací na výstavbu farmy Čapí hnízdo. Proč ses k takovému kroku rozhodl a jaké jsou výsledky podání?
Před lety jsem zjistil, že to, že se nějaké porušení zákona diskutuje v médiích neznamená, že jej někdo oficiálně šetří. Média, která zločin zjistí, nechtějí podávat oznámení a být v očích svých čtenářů v konfliktu zájmů. A u policie neexistuje nikdo, kdo by proaktivně ve stovkách médií v ČR zjišťoval nějaký potenciální trestný čin a to, jestli už jej někdo šetří. Přesně to byl i případ Čapího hnízda, kde se několik měsíců v médiích probírala porušení zákonů ze strany (tehdejšího) ministra financí Babiše, ale nikde nebyla ani zmínka o tom, že by se tím někdo z policie zabýval. Přeposlal jsem tedy články e-mailem na podatelnu policie a oficiálně tak v září 2015 podal první trestní oznámení v této kauze.

Kdy ses poprvé dozvěděl o Pirátech a co tě na nás zaujalo?
Pirátů jsem si všiml hned při jejich založení, ale tehdy mě nijak zvlášť nezaujali - snaha zrušit autorská práva a patenty mi přišla nedomyšlená (byť souzním s potřebou jejich změny), legalizace měkkých drog pro mě nebyla a není zásadní téma a vlastně nic jiného nerezonovalo.

Časem ale Piráti nabývali s věkem i zkušeností. Začali jste se jasněji profilovat, váš program začal mít konkrétní uvěřitelnou podobu a začali se k vám přidávat lidé z mého širšího okolí, kterým důvěřuji. A uvědomil jsem si, že jestli chci, aby svět kolem mě byl lepší, musím se i já sám zapojit. Lajky a komentáře na sociálních sítích či v hospodách ještě nikdy nic pozitivního nepřinesly.

Poslední dobou vnímám především vaši věcnost, otevřenost, snahu věci usnadňovat a měnit k lepšímu pomocí moderních postupů a technologií, ale se sociálním cítěním a bez tupě pravolevého vidění. A také vaší schopnost reflektovat své chyby a poučit se z nich.

Co je pro tebe na politice Pirátů nejdůležitější, co bylo motivem pro žádost o členství?
Záležitost členství v politické straně je pro nás, co zažili komunismus, velmi osobní a zásadní rozhodnutí. U nových stran, které mi byly v minulosti sympatické, jsem měl problém důvěřovat v jejich dlouhodobé směřování.

Piráti se ukázali dlouhodobě názorově ukotvení a ve výrazné většinové shodě s mými názory, a proto jsem chtěl původně vstoupit již před 2 lety. Odložil jsem to ale, abych nepůsobil jako oportunista co reaguje na váš volební úspěch. Nyní se zapojuji do aktivit svého domovského místního sdružení na Praze 11 a věřím, že se v dohledné době stanu plnohodnotným členem. Přihlášku jsem podával letos v červnu a aktuálně tak s Piráty spolupracuji asi 4 měsíce. Vstup k Pirátům není tak jednoduchý a rychlý, od každého zájemce je očekáváno osobní zapojení. 

Vždy jsem tíhnul k liberálnímu směru se sociálním přesahem. Označil bych to jako severský model. Na Pirátech zároveň oceňuji tlak na efektivitu s využitím dnešních technologií – co může dělat stroj, ať dělá stroj - je nejen levný a rychlý, ale také nestranný. Obecně nesdílím přístup, kdy stát nechá lidi na holičkách. Je v zájmu sociálního smíru, aby i chudí mohli žít důstojně.

Jaké jsou tvoje politické ambice? Zajímáš se kandidaturu na politické funkce?
Nemám politické ambice, ale budou-li v mé domovské buňce chtít doplnit za pár let kandidátku do voleb, rád jim pomůžu. Nefandím politickým rychlokvaškám a ostatně krajské volby se Prahy ani netýkají.

V jednom ze starších rozhovorů jsi uvedl, že jsi trestních oznámení podal již několik. O které případy se jednalo, případně kterých politiků se týkala?
Můj první “zářez” byl (tehdejší) náměstek pražského primátora z ČSSD pan Březina, kde se jeho porušení zákona potvrdilo, a byl i odsouzen. Celkem těch oznámení byly jednotky, ne všechny se týkaly politiků. V jednom případě to bylo řešeno jiným způsobem, další nebyly shledány jako trestný čin k řešení. Nechci žádná oznámení zbytečně medializovat, obvinit může kdokoliv kohokoliv z čehokoliv a informace v médiích jsou často zkreslené. Proto až případné šetření policií, následná kontrola žalobcem a podání obžaloby jsou momentem hodným zveřejnění. To je důvodem, proč jsem ani svá podání nikdy nemedializoval, média se z nich dozvěděla až z trestních spisů. 

Setkal ses s tlakem na svou osobu, která by mohla souviset s uvedenými občanskými aktivitami?
Po zveřejnění mého jména a rozhovorů se mnou jsem dostal samozřejmě spoustu různých nenávistných zpráv na Facebook či do e-mailu. Nadávali mi do Pavlíků Morozovů a podobně. Když jsem se jich zeptal, jestli by chtěli, aby někdo policii nahlásil, když se dozví, že jim vykradli byt nebo znásilnili dceru, tak najednou nereagují, pár z nich se mi pak dokonce i omluvilo. Někteří lidé vnímají policii jako negativní represivní složku státu, přitom v demokratické společnosti (kam nás stále díky bohu řadím) policie pomáhá a chrání. Ale právě k tomu potřebuje i aktivní občany, policista sám se málokdy stane svědkem nějakého činu.

U jednoho svého zaměstnavatele jsem zaznamenal obavu z možných nepříjemných konsekvencí vůči němu ze strany Ministerstva financí a nepříjemně mnoho mých známých vyjadřovalo obavy o můj život. Obojí je dost děsivou ukázkou vnímání chování současného premiéra a je pro mě signálem, že můj krok byl potřebný a správný, jakkoliv je možné oznámení podat i anonymně.

Zaznamenal jsem i “úžasný” pamflet na jednom dezinformačním serveru, který se snaží z mého životopisu vyvodit neuvěřitelnými konstrukcemi různé podivné konspirace. Například jsem se dozvěděl,  že za mým oznámením na Babiše stál Seznam, i když jsem do něj nastoupil několik měsíců poté, co jsem ono oznámení podal (a navíc do zcela nesouvisejícího oddělení) a odešel jsem několik měsíců předtím, než se o tom dozvěděla veřejnost. Nebo si utahuje z mého nedokončeného vysokoškolského vzdělání, jako by snad mohl zlodějiny hlásit policii jen někdo s titulem. Očekávám, že podobné konspirace se objeví i k mému členství u vás, i když o něj žádám o 4 roky později.

Potěšilo mě ale několik reakcí lidí, kteří mi buď poděkovali, nebo se i třeba ptali na postup, jaký jsem zvolil a následovali mě pak v kauzách, o kterých se sami dozvěděli. 

V souvislost s politikou se stále častěji objevují tzv. fake-news, hoaxy či přímo vyloženě lži. Co si o demagogických metodách myslíš, lze se tomu bránit? 
Lež není argument a nezaslouží si žádnou ochranu, svoboda projevu není svobodou uvádět ostatní v omyl. Stát by se měl starat o vnitřní i vnější bezpečnost a pakliže šíření lží tuto bezpečnost narušuje, pak by měl takovou věc adekvátně řešit.

Náš stát nechápe možnosti a hrozby, které na síti jsou, ignoruje fakt, že jsme v informační válce a nebrání se efektivně. Pokud nepřátelský tank působí teror, je to jasné, ale když třeba nepřátelská strana způsobí stejný teror šířením dezinformací, tak se to neřeší. Například v Pobaltí to chápou a řeší mnohem razantněji.

Řešení vidím ve dvou opatřeních. Především v povinném transparentním fungování všech médií, to se sebou totiž přináší i odpovědnost. Provozovatelé a autoři dezinformací jsou dohledatelní a případně i trestně postižitelní. To samé by se mělo využívat i pro ty, kteří dezinformace přeposílají např. pomocí e-mailů. Média pak mohou být při opakovaných vědomých lžích zablokována.

Druhým klíčem je zaměření se na financování - dnešní reklamní sítě, ze kterých jsou tato média živena, nemohou jen tak někoho blokovat. Je třeba aby např. Ministerstvo vnitra vydávalo oficiální seznam dezinformačních médií a aby tak firmy jako Seznam, Google, AdForm a další mohly zasáhnout a nebýt samy obviňovány z cenzury.

ČR ale stále patří ke chvostu Evropy v digitalizaci státní správy. V čem vidíš příčinu tohoto problému?
Největší problém ČR jsou data a mobilní sítě. Nemožnost být neustále online omezuje celou řadu návazných věcí, jako např. e-learning.

Druhou nutnou věcí je zásadní zjednodušení administrativy a vytvoření snadné autentizace lidí pro vstup do systému, jako funguje v Estonsku. Tam je hrozba vlivu sousedního Ruska mnohem vyšší než u nás a přesto je tam možné už asi 15 let elektronicky komentovat a doplňovat návrhy zákonů a dokonce i hlasovat ve volbách, díky velmi propracovanému systému.

Bezpečnost je přitom v takových systémech klíčová, nicméně neměli bychom kvůli ní elektronizaci zavrhovat. Ve skutečnosti je mnohem snadnější vlézt do kartotéky vaší doktorky či účetní, než se nabourat do profesionálně vedených systémů velký zdravotních pojišťoven, bank či úřadů. Ale hrozbou mohou být už i jen masivní DDOS útoky na infrastrukturu. Vím o jednom takovém z období parlamentních voleb na veřejnoprávní média, a to ze serverů umístěných na ruském území.

Aktuálně Piráti spustili projekt Otevřená sněmovna, který umožní veřejnosti sledovat tvorbu legislativy. Neměl ale pravdu Bismarck, když řekl “Se zákony je to podobné jako s párky. Je lepší, když nevidíme, jak se dělají”?
Naopak. Proč už to tu není patnáct let, jako v tom Estonsku? Veřejnost musí mít přehled o tom, kdo navrhuje jaké zákony a změny, aby to mohla porovnávat s jejich veřejnými prohlášeními či např. se zájmy jejich sponzorů a rodinných příslušníků. 

Řešil jsi někdy jako IT jako konzultant politická témata, případně pracoval jsi někdy na zakázce spojené s nějakou politickou stranou nebo státními úřady?
Ne. Jedinou mou veřejnou činností byla bezplatná účast v patnáctičlenné nezávislé komisi pro vysokorychlostní internet při Ministerstvu informatiky, složené ze zástupců krajů, asociací mobilních a fixních operátorů a dalších, já jako člen sdružení Internet pro všechny jsem zastupoval veřejnost. Naší rolí bylo vybírat perspektivní projekty na rozvoj intenetu, které pak měly dostat finační podporu ze strany Ministerstva. Původní plán fungování byl na 4 roky, nová ministryně ale projekt po půl roce zastavila.

Pro koho momentálně pracuješ a co konkrétně profesně řešíš?
Jsem digitální a byznysový analytik a konzultant. Nyní nastupuji do společnosti Centropol, která je prodejcem plynu a energie. Mým úkolem bude analyzovat současný stav, nastavit digitální rozvoj společnosti a připravit takové řešení, které zákazníkům přinese kompletní důvěryhodné informace a snadný výběr na základě uvážlivého rozhodnutí. Moje práce pro firmy svým způsobem odpovídá aktivitám Pirátů při zavádění digitalizace státní správy.

Už v první firmě, kde jsem před 22 lety pracoval, jsme se zabývali výzkumem veřejného mínění. To mě fascinovalo, protože jsem mohl sledovat vývoj v náhledu na politiku a společenské problémy. 

Zajímáš se také o 3D tiskárny a technologie, jaký mají praktický potenciál?
Potenciál je zde značný. Výrazně zrychluje a zlevňuje způsob návrhu výrobků, kdy to doposud drahé a časově náročné průběžné interace výrobků lze nyní provádět v horizontů hodin a dnů. 3D tiskem lze vytvořit i výrobky s tvary, kterých nelze dosáhnout jiným způsobem a lze tak vyrábět např. efektivnější a lehčí motory letadel. Zároveň umožňuje personalizovanou výrobu - výrobek na míru konkrétnímu jedinci, ať už se bude jednat o sluchátka, boty či např. umělou paži. Pro běžnou masovou výrobu jsou ale vhodnější jiné technologie.

Zajímavým faktem je, že světově největším a nejznámnějším výrobcem 3D tiskáren a materiálu pro ně je česká firma Prusa Research. Na běžných 3D tiskárnách se nejčastěji tiskne z materiálu PLA - polymléčné kyseliny vyráběné z kukuřičného škrobu a výrobky jsou tak ekologicky neutrální. Využití 3D tiskáren může být široké, a začít by se s nimi mělo již na základních školách, neboť při práci s nimi se člověk naučí mnoho věcí:

Změní způsob myšlení, mindset – pokud se mi něco rozbije, můžu si za pár minut vytisknout náhradní díl. Můžu si sám navrhnout na míru a levně vyrobit něco, co bych jinak musel vybírat z dostupných modelů a draho koupit. Zároveň v podstatě identický systém používají i velké roboty v továrnách. Je to tedy podpora udržitelnosti, rozvoj kreativity a zároveň i výuka schopností využitelných v moderní praxi, a to hravou formou.

Pro děti je zásadní, že vyrobí něco hmatatelného, něco, čím ohromí i své rodiče, přitom základy modelování tisku jsou velmi jednoduché. Už po prvních minutách seznámení jsme s mou mladší, tehdy osmiletou, dcerou byli schopni navrhnout a vytisknout knoflíky v podobě jablíček, které pak posloužily všem ve třídě na hodině výtvarné výchovy. Se starší dcerou jsme pak vytiskli model Věstonické Venuše, kterým zatraktivnila hodinu dějepisu. Nemusí se přitom vše modelovat, mnoho modelů je dostupných online. 

Také jsem např. tiskl pirátské píšťalky na jarní demonstrace, nebo vykrajovátka na pirátské cookies. Ve volném čase se zabývám návrhy humanoidních robotů z tisknutelných dílů.

Co si myslíš o současné vládě? Jak vidíš možnost pádu vlády a případné nastolení vlády úřednické?
ČSSD nemá politické stratégy, kteří by uměli promýšlet do důsledků. Babišův tým dokáže vše otočit proti sociálním demokratům. Momentálně nevidím možnost pádu vlády. I pokud by Babiš odstoupil sám, může prezident nechat vládnout své lidi.

Pokud by vláda padla, existuje mnoho špatných variant. Dovedu si představit úpravu Ústavy, která by spočívala v definování termínů pro úkony prezidenta. Pakliže by prezident své povinnosti neplnil, přešly by pravomoci na jiného ústavního činitele. Poté, co prošla přímá volba prezidenta, by měli mít voliči možnost napadnout konání prezidenta například prostřednictvím žaloby. Ústavní většina nutná v parlamentu k podání žaloby na prezidenta je v tomto smyslu nesmyslná a je pozůstatkem starého způsobu volby.

České republice se určitou setrvačností stále ekonomicky daří. Jak dlouho to ještě může trvat?
Vzhledem k ekonomickému propadu Německa, Číny, USA a s ohledem na brexit lze očekávat další propad české ekonomiky. Čísla půjdou globálně dolů, ale nebude to ani tak zásluha Babiše, stejně jako to, že se ČR řadí například mezi nejbezpečnější země.

Co odlišuje země východní Evropy jako Polsko, Maďarsko nebo Pobaltí, které mají kladný vztah k EU, od ČR, která je poměrně euroskeptická?
Polsko má hlubokou negativní zkušenost s Ruskem. Babička pocházela z Polska a tato zkušenost bude v paměti národa ještě dlouho. V ČR funguje mechanismus, že vše zlé se svede na EU a vymýšlejí se pseudokauzy, které ve skutečnosti jdou za domácími politiky. Jsou to chyby českých politiků. Zároveň nikdy nebyla snaha vysvětlit to, co a jak dělá EU, jak rozhoduje. Ani na školách se to nevyučuje, přitom jde o agendu spojenou s národní politikou. Osnovy jsou často neaktuální a naše děti se učí zastaralé věci. 

Jaký dopad bude mít pro Evropu Brexit?
Brexit bude akcelerovat ekonomický propad ČR. Silná Evropa je pro Rusko problém, rozdrobené státy v potížích jsou výhoda. Ať už jde o vliv Sýrie, problémů v Katalánsku. V případě Skotska a Severní Irska je situace trochu jiná, obě země mají autonomii, vlastní národní týmy. Zde vnímám jako pochopitelný jejich požadavek zůstat součástí Evropské unie. Pakliže dojde na referendum, je reálné, že si odhlasují samostatnost. Domnívám se, že otázka členství v EU by nebyla tak složitá, přístup těchto nových států by byl jednodušší, protože požadavky EU jako současní členové splňují.

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Jakub Dušánek/Michal Chalupa

Štítky: #Andrej Babiš #Boj s korupcí #korupce

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.