Reportáže

Svoboda je stav ducha, říká v otevřeném rozhovoru nový předseda místního sdružení Pirátů v Telči

06. 08. 2019 | 16 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Mario Pospíšil, aktivní důchodce z Olší u Telče, jak o sobě říká, je od pondělí 22. července staronovým předsedou místního sdružení Mikroregion Telčsko. I když by to do něj mnozí třeba na první pohled neřekli, je jedním z nejopravdovějších Pirátů, které znám. Nemá rád přehnanou a nesmyslnou byrokracii, zato má skvělý smysl pro humor.

Mário Pospíšil

Mario, i když už se nějakou chvíli známe, tak vlastně nevím jak to, že tě tvoje životní plavba nakonec dovezla až do Olší u Telče?

To má několik aspektů, které souvisí s mým přístupem k životu. Jednak je to můj vztah k přírodě, druhak k aktivitě a jejímu vlivu na stárnutí, třeťak psi… Takže popořádku. S plánovaným odchodem do důchodu jsem zvažoval, co a jak dál. Většinu šťastných chvil jsem strávil v přírodě. Na malé vsi jsem žil už před lety, takže vím, o čem to je. Během celého života jsem si všímal, jak lidi od určitýho věku nutně potřebují aktivitu – povinnosti. Prostě udržet bdělý pud sebezáchovy, přežití. Postarat se o sebe. Odejít do penze, sednout si v paneláku (či obdobném bytě) k televizi je vlastně velmi rafinovaná forma sebevraždy. Napřed odumře díky médiím mozek, tělo pro nedostatek aktivit následuje. Dalším aspektem je vztah k přírodě a udržitelnosti života tady na Zemi. Život v běžném bytě znamená, že například vytápím celou podlahovou plochu celý den. Nejlíp dálkovým přísunem tepla – to je bez práce. Takže vlastně likviduju zdroje energie pro nic. A napustím si plnou vanu horké vody, protože teče z kohoutku...a tak podobně. 

Zadání tedy bylo jasné: Bydlet pokud možno na samotě u lesa, topit lokálními topidly tam, kde opravdu jsem a muset se aktivně účastnit boje o přežití – čili nadělat dříví na zimu (neb se stále jedná o obnovitelný zdroj a odpadového dřeva je docela dost). S tím jsou spojené nutné fyzické aktivity, takže nezpráchnivím jen tak snadno (jo, když třeba člověku vyskočí plotýnka a má naštípat aspoň trochu dřeva, donést ho dovnitř a zatopit – to jsou zajímavý momenty, ale daj se zvládnout).

No, a protože jsem profesně kus republiky poznal, věděl jsem, kde asi. Takže jsem hledal. Jo, měl jsem v zadání chatu k trvalému bydlení nebo chaloupku, kraj Jihočeský, kus Západočeského (pobočku Prahy zvanou Šumava), ze Středních Čech Voticko – Benešovsko… Hledal jsem dlouho, skoro rok. Pořád to nebylo ono. Samozřejmě mě omezovaly i peníze, to je jasné. No a jeden den jsem se dostal při práci do osady Poldovka. Konec kraje Jihočeského. A tam jsem zůstal zírat a říkal jsem si: Kurva, tady jo, tady je to vono! Jenže – kdo to tam znáte – usedlosti velké, drahé, nikdo neprodá… Večer jsem sedl ke kompu a projíždím čerstvou nabídku realit. A díky vymezenému rozsahu vidím chaloupku – malá, ale střecha v pořádku, zbytek si předělám, neb jsem už předělal dva domy, poměr cena/výkon slušný. Kde to je? Nějaké Olší – honem mapu – hele, vono je to vod Poldovky přes kopec! Takže druhý den v 7:00 jsem tam byl, letmo proběhl okolí (sice hnusně chcalo, ale to se v listopadu stává) no a po nějakých jednáních a dohadech jsem se koncem února stal majitelem. Jasně, nic nejde podle představ, protože jsem si v následných týdnech v práci naštípl třetí a čtvrtý obratel, takže jsem měl téměř nepohyblivou levou ruku, ale to se dá rozcvičit, nejlíp prací (když musíš, musíš). Do roka jsem zvládl přebudovat základ, nastěhovat kamna s terciálním spalováním, vyřešit spoustu „oslích můstků“ předchozích majitelů a začal jsem tady žít. Pochopitelně jsem prodal byt v centru Českých Budějovic, takže teď je aj tak trochu za co žít. No, a tak jsem tady.

A diví se ještě lidi, když zjistí, že jsi Pirát?

Jasně, že jo. Hele, vono lidi maj takový škatulky, do kterejch si řaděj věci tak, jak jim to média naservírujou. (Kurňa není to nekorektní výraz, to naservírujou? Neměl jsem napsat nakaďvírujou? Někdy už nevím.) Takže jim z těch krabiček přečnívám, nezapadám, bordel a chaos dělám, vlastní názory vyhlašuju – to se přece nedělá, to není korektní. Dokonce o sobě veřejně vyhlašuju, že jsem bílej, výrazně heterosexuální chlap s láskou ke zbraním – to se přece nedělá. No a před mými výroky typu „Třetí pohlaví jsme ve škole nazývali hermafrodit a víc jich fakt není“, zděšeně prchají v dál, zakrývajíc si uši. Jo, trochu asi vyčnívám. Řídím se tím, co jsem zažil, prožil, co vím, jaké mám informace – od, pokud možno, přímých účastníků dějů. Podle toho si dělám názor. Jasně, vlivem nových informací ho koriguju, ale pořád není ideologicky čistý. A tak nechávám lidi stát s otevřenou hubou nad tím, že jsem Pirát. Pirát. Ne korzár. Pirát.

S Piráty už si toho taky dost prožil, jak se ti s nimi teď pluje?

Hmmmmmm, to je fakt na tělo. Nechceš něco jednoduššího a míň osobního, třeba o sexuálních praktikách? No tak jo. Ostatně, jsem v jádru samotářská bestie, takže pokud se mnou lidi nemluví, docela mi to vyhovuje:-) .

Piráty jsem volil od prvopočátku. Tuším od komunálních voleb v roce 2008 nebo 2009 (kdo si to má pamatovat?) v Budějcích. Myšlenky výborné, souznění převeliké. Od mlada díky zkušenostem jsem tvrdil, že já a politická strana (tehdy byly asi dvě), to nejde dohromady. Jenže, jak se nám tak vše vyvíjí, situace v této zemi začala být průseroidní. Spousta lidí dala mozky do offline, protože co v médiích, to na jazyku, nač to filtrovat a proč se zatěžovat myšlením když nám to TV Nova či Barrandov tak hezky naservírujou (jestli von není zásadní průser, že televizi nemám už asi 15 let a proto stále ještě myslím?). A tak jsem na jaře 2017 udělal velký životní zvrat a vstoupil jsem do strany. Pirátské strany. Je třeba změnit to zaprděné prostředí v téhle zemi. A když něco dělám, tak pořádně. Takže jsem aktivně kampaňoval (to je ale krásný slovo). Protože forma i obsah Pirátů mi vyhovoval.

Po volbách se to ovšem začalo měnit. Najednou se vše stávalo korektní a korektnější, přibylo ouřadování, obsah je nahrazován formou...jasně, je to mý vnímání, můj dojem. Ale píšu stejně otevřeně jako mluvím. Obsah je podle mého názoru nad formou. K tomu se váže i mé vyjádření, že díky úspěchu ve volbách se z Pirátů stali Korzáři – majíce státní patent, zachovávají formu. Někdy mám dojem, že za každou cenu.

No a jak se mi pluje? Dře to o dno. Dře to i boky. Manévry v rámci korektnosti jdou na úkor svobodné plavby. Ale pořád ještě plujem.

Co pro tebe znamená svoboda? 

Všechno. Tečka.

Dobrá, tak to rozepíšu. Každý jsme individualita (já navíc individuum). Každý máme své znalosti, zkušenosti na základě prožitků. Zkušenost je nepřenositelná, nesdělitelná. Proto je důležitá svoboda. Svoboda myšlení a projevu. Abychom si mohli ty své kousky obrazů světa předávat, snažit se pochopit. Ne ideologicky čistě papouškovat. Pochopit. To je hluboký vnitřní proces, který mění oba. Nebo všechny. Ale opravdu pochopit. Ne snažit se někomu změnit jeho vnímání světa nějakou frází či korektností. Mám mezi kamarády homosexuály. OK, jsou takoví. Nemám s tím problém. Problém začínám mít v momentě kdy se mě snaží přesvědčit, že je to zcela normální a nepřirozená je moje heterosexualita. Tohle je takovej asi trochu blbej příklad, ale nic jinýho mě teď nenapadá. Jsem spontánní tvor, takže mluvím a píšu podle okamžitého stavu mysli. Ale snad je jasný, co tím chci vyjádřit. Sere mě, že se svými kamarády si děláme srandu typu – hele, já jsem černej, ty bílej, dohromady jsme latté (výrok mého kamaráda Hamou Bahaiou) – a pak se najde blbec, kterýho to pobouří. Proč?

I barvoslepej rozezná optickou hustotu a jas barev, tak proč tohle? Prostě se lišíme. Mám velkej nos. Proto by pro mě měli být nepřijatelný lidi s pršákem?

Svoboda je stav ducha. Vnitřní svoboda. Smět svobodně myslet a vyjadřovat se. To, jestli na hranicích ukážu pas nebo jen volně projedu, to je mi šumák. To je jen formalita. Svoboda je jinak. Vždycky jsem byl svobodný, říkal jsem, co si myslím. Proto mě taky bolševici chtěli párkrát zavřít. A nechci, aby se to opakovalo. Ani v rámci jakési korektnosti. Aby v rámci korektnosti nemuseli lidi utíkat do vnitřní emigrace. To už tady bylo. To nechceš. Prostě – svoboda je stav ducha. Tečka.

Co bys přál Pirátům do nejbližších let? Kterým směrem by se měli podle tebe vydat?  

Co přeju Pirátům: Hlavně to, aby zas našli sami sebe, aby se nám z nich v rámci korektnosti a podílu na moci nestali Zasloužilí Korzáři. Aby v rámci kooptace do unijních bloků a kooperace se stranami v nich jsoucími neztratili své jáství. Aby drželi kormidlo pevně v ruce, a nenechali si nakecat, že normální je plout mělčinami mezi skalami. Aby se jim vrátil smysl pro nesmysl. Aby zůstali svobodní.

No a směr. Hele, smyslem je cesta. Tam je poznání, pochopení. Cíl je jen takovej mlhavej bod v dálce, představa, fixní idea. A ty jsou léčitelné:-).

Co ti v poslední době udělalo největší radost?

Tyyybrďo. To mi chceš vydat sebrané spisy? Toho je děsně moc. Radost mi dělá, když svítí slunce. Když prší. Radost mi dělaj čtyři nepřátelé socialismu: jaro, léto, podzim a zima. Radost mi dělá soužití s Miluškou. Radost mi dělaj psi a aj ten kocour Terorista. Vlastně největší radost mi dělá to, že žiju. Jasně, můžu bejt momentálně nasratej na nějakou drobnost nebo když mi něco nejde podle mejch představ, ale radost je základ života. Prostě život je radost. A je to jako s počasím. Když je dlouho sluníčko, mám radost když zaprší. I když jsem momentálně s psiskama venku a mám promočený (tam je R v tom slově) aj spoďáry.

Radost je základní životní stav. Ostatně nedávno jsem na Fakebuchu sdílel obrázek s popisem: Usměj se! Je to zadarmo … a v Čechách tím nasereš spoustu lidí.

 

Tak. Spontánní odpovědi jsou tu. Jsem jakej jsem. Aj tak píšu. Komu se to nelíbí… to znáte. Včetně mýho vyjadřování. A pokud něco chcete vědět, zeptejte se. Normálně. Na férovku. Pak třeba odpovím.  

 

 

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Hana Hajnová

Štítky: #rozhovor #Vysočina

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.