Komentáře

Markéta Zahradníková: O kýblu jahod a seniorské buňce

16. 07. 2019 | 1 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Netradiční příspěvek pro Pirátské listy sepsala spisovatelka a příznivkyně České pirátské strany Markéta Zahradníková. Inspirovala se náhodně vyslechnutým rozhovorem třech seniorů, který v lecčem odpovídá na otázku, zda jsou Piráti jen stranou pro mladé. Transparentní politika totiž oslovuje naše spoluobčany napříč věkovými kategoriemi a následující řádky nechť jsou podnětem k zamyšlení, jak pirátské působení vnímají lidé, do kterých byste to při náhodném setkání na ulici neřekli.

old-cropped-main

Vím, že se nesluší poslouchat cizí rozhovory, jsem Husákovo dítě, nás ještě rodiče cepovali. Jenže kdo je tu cizí? Lavičky v parku jsou přeci domovem všech extrovertů. Počítám se k nim, navíc mě neznámí lidé prostě zajímají, zejména ti nejstarší. Nastřádali za život ledasjaká poznání, naslouchat jim není ztráta času. Tolik na vysvětlenou, proč jsem včera v podvečer nastražila uši a slyšela ty dobré zprávy. 

Byly jsme s maminkou navštívit jednu její kamarádku a já se šla trochu projít, aby si mohly nerušeně prozrazovat svá tajemství. Malé městečko uprostřed republiky, všude klid, skončila jsem na lavičce pod kaštanem. Po chvíli opodál usedli kolemjdoucí senioři. Bylo jich pět, jedna žena, dva muži a dva psi, jejichž pohlaví jsem nezkoumala. Zřejmě manželský pár a soused, nebo možná bývalý spolupracovník. Každopádně se dobře znali a řeč nestála. Ovšem rozhodně stála za pozornost.

Manželka: "Jindro, zalils ty jahody pořádně? Byls nějak brzo zpátky. Zítra odpoledne dorazí Maruška s děckama, musíš mi nachystat kolo. Pojedu ráno na zahrádku s tebou a natrhám všechno, co už dozrálo."

Jindra: "Jasně, že zalil, to jsou furt otázky. Vezmi si ten větší kýbl, bude toho hodně, letos si děcka užijou. Františku, dovezeme ti taky, budeš zítra doma?"

František: "Kde bych byl, ráno nakoupím a pak se budu dívat na sněmovnu, je přece to hlasování o nedůvěře."

Manželka: "Že vás na to baví hledět, Jindra taky furt tu politiku sleduje. Přitom se nesmí nervovat, doktor říkal, ať se vůbec nestresuje. Františku, proč mu nedomluvíš? Vždyť bere ty prášky na tlak!"

Jindra: "Blbost, teď už se nenervuju. Teď si to užívám, co jsou tam ti moji kluci. Pašáci jsou to, jeden jak druhý, drží ty parchanty pod krkem. Františku to je paráda, co? Ti do nich šijou hlava nehlava, ti se jich nebojí!"

V tu chvíli jsme zbystřila: Ha, Jindra, homo politicus! Moje krevní skupina! 

František: "No jo, měl jsi pravdu. Já jim napřed nevěřil, přišli mi moc mladí, jak z divokých vajec. Hlavně ten vlasatec, ten, jak se furt rozčiluje, co vypadá jak Ježíš. Ten mi tak lezl na nervy. Říkal jsem si: Bože chraň, tohle mít v rodině! Ale omyl, kamaráde, to není žádný blbeček, ten to má v hlavě srovnané. Vždycky ho poslouchám, je to bedna." 

Jindra: "Všichni jsou dobří, mají přehled. Hrubě je podcenili, měli je za trotly a teď akorát čumí, banda nenažraná. A bude hůř, mají se na co těšit! Zloději, jeden jak druhý! Františku, věř mi, tahle mládež si je podá, ti s nima zatočí. My byli v jejich věku telata, jen si vzpomeň, jak jsme všichni vlezli do strany a po revoluci to samé, rozkradli nám republiku. Měli jsme smůlu na blbou dobu. Ale už je to tady, nejdýl do roka. Tuhle omladinu už neoblbnou, studujou, cestujou, nikdo jim nic nenakuká."

Manželka: "Mně se líbí ta malá, brýlatá. Jak si vždycky vytáhne ten stupínek a stojí na špičkách. Hlásek má jak holčička, ale pusa jí jede. Říkala, že zas chybí peníze pro ty postižené. Že se v té vládě nestydí, nezbylo jim na nemocné chudáky?! Hrůza, kde to jsme?!"

To už jsem nevydržela, hurá, vždyť jsme na jedné lodi! No jo, vmísila jsem se do rozhovoru úplně cizích, navíc starších lidí. Maminka by mi dala.

Já: "Myslíte Olgu Richterovou? Já ji taky miluju, ale je mi jí vždycky líto. Podle mě v té sněmovně hrozně trpí. Vždyť ji nikdo neposlouchá, vůbec je nezajímá, co říká. Všichni hlasujou jenom, jak jim přikáže strana." 

A pak už to jelo, rozproudila se divoká debata, pěkně jsme si notovali. Hlavně jsme se shodli, proč jsou piráti jediná přijatelná volba. Nebyli nikdy u koryt, tudíž neměli příležitost se zaprodat. Nemají kostlivce ve skříních, nejsou vydíratelní, nikdo na ně nemůže. Pracovat umí, disciplínu mají, smysl pro pořádek jim nechybí. Jsou nezkažení, plní elánu, ideálů a odhodlání. Budoucnost je jejich, tak ať si za ni převezmou zodpovědnost. Staré struktury musí od vesla, republika potřebuje novou krev.

Normálně jsme se zakecali, maminka mi volala, prý kde jsem, že už musíme zpátky do Prahy. Řeknu vám, já na tom výletě tak pookřála. Houby rozdělená společnost! Žádné: mladí proti starým, vzdělaní proti nevzdělaným, město proti vesnici! Kulové s přehazovačkou, na tom zásadním se v momentě shodneme: Voly z nás už nikdo dělat nebude! Hned zítra si tuhle pirátskou partičku přidávám na Facebooku. Jsme domluvení, pomůžu jim s naloděním. Oni totiž plánují založit seniorskou buňku. Skvělý nápad, junior už nejsem, takže se k nim přidám. 

Markéta Zahradníková

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Markéta Zahradníková

Štítky: #Česká Pirátská strana #důchod #senioři

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.