Komentáře

Mikuláš Peksa: Řídí EU naše životy, nebo my řídíme život EU?

20. 05. 2019 | 2 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Evropská unie životy Čechů ovlivňuje, zároveň Češi mohou ovlivňovat fungování Unie. Evropské volby jsou jednou z nejlepších příležitostí, jak se do rozhodování zapojit.

peksa-piratske-logo

Pamatuji se, jak mne překvapilo, když jsem si uvědomil, že v Česku platí evropské zákony. A co víc, pokud je český zákon v rozporu s evropským, platí ten evropský. Do té doby mne učili, že zákony schvaluje český parlament. Nemohl jsem pochopit, že strpíme takové vměšování do českých záležitostí zvenčí.

Na druhý pohled je to logické. Státy Evropské unie jsou součástí společného trhu. Má-li trh fungovat, musí mít do určité míry společná pravidla. Stanoví-li zákon, že v hovězím nemá být salmonela nebo barviva E122 smí být v pudinku maximálně 200 mg na kilogram, pak tento zákon musí platit na celém trhu. Kdyby tomu tak nebylo, museli by celníci nebo potravinářská inspekce dovážené zboží na hranicích kontrolovat – vlastně by ani tak nešlo o jeden společný trh, ale o dva nezávislé.

Často se setkáváme s názorem, že Unii by bylo lepší rozpustit a státy by obchod mezi sebou měly upravit dvoustrannými smlouvami. Jednoduchá matematika ukazuje, že mezi 28 státy by muselo být uzavřeno 378 smluv, pokud je cílem mít dohodu „každého s každým“. Těžko si představit, že by nějaký podnikatel procházel všechny tyto smlouvy, aby si zajistil, že jeho zboží vyhovuje zákonům všude po Evropě. Proto se ukazuje, že je jednodušší mít jeden zákon schválený Evropským parlamentem, který platí na celém evropském trhu.

Zároveň je pravda, že EU řadu věcí prostě rozhodnout nemůže. Ke schválení evropského zákona je třeba souhlasu obou – Evropského parlamentu a Rady. Zatímco v Parlamentu jsou zastoupeny politické strany, v Radě jsou zastoupeny vlády členských států. Řada zákonů – například ohledně daní nebo sociální politiky – vyžaduje v Radě jednomyslný souhlas všech členských států. Mezi 28 zeměmi je obvyklé, že vláda některé z nich nesouhlasí, a EU tak prostě nemůže jednat.

Není to jediný způsob, jak může členský stát ovlivnit evropské zákony. Když Evropská komise posílá návrh zákona do Parlamentu a Rady, posílá ho také všem národním parlamentům. Ty se mohou k návrhu vyjádřit a mohou ho i odmítnout. Pokud se k návrhu staví odmítavě třetina národních parlamentů, musí ho Komise přehodnotit. Komise zároveň zapracovává připomínky, které z národních parlamentů přicházejí, aby zjednodušila průchod zákona Radou (protože vláda členského státu obvykle sdílí výhrady jeho parlamentu).

Problémem je, že naprostá většina lidí o tomto spolurozhodování neví. V českém parlamentu se zákony přicházejícími z Komise zabývají obvykle pouze členové Výboru pro evropské záležitosti. Stává se, že poslanec evropského výboru nějaký zákon podpoří a o pár měsíců nebo let později jeho kolegové ze stejné strany hlasitě kritizují, co že to ta Unie zase vymyslela. Dotyčný, který předtím souhlasil, se tím z pochopitelných důvodů příliš nechlubí. Stane se, že ministr nedorazí na jednání Rady nebo neumí anglicky natolik, aby dokázal svým kolegům z ostatních zemí vysvětlit důvody, proč Česko s nějakým návrhem nesouhlasí.

Pravda je tedy někde mezi. Evropská unie životy Čechů ovlivňuje, zároveň Češi mohou ovlivňovat fungování Unie. Evropské volby jsou jednou z nejlepších příležitostí, jak se do rozhodování zapojit. Má to smysl – od onoho pověstného „o nás bez nás“ nás dělí právě těch pár kroků k volební urně.

Autor Mikuláš Peksa je místopředseda České pirátské strany, poslanec Parlamentu České republiky a trojka kandidátky Pirátů do Evropského parlamentu.

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Mikuláš Peksa

Štítky: #Evropská unie #Evropské volby #Evropský parlament #Mikuláš Peksa

Související články

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.