Reportáže

Rozhovor s Lukášem Blažejem, čtyřkou kandidátky Pirátů do Evropského parlamentu

18. 04. 2019 | 2 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Lukáš Blažej kandiduje do Evropského parlamentu ze čtvrtého místa kandidátky Pirátů. Přes své mládí již dokázal nasbírat cenné zkušenosti. Je zastupitelem města Ústí nad Labem, absolvoval stáž v Evropské parlamentu, dlouhodobě se věnuje ochraně životního prostředí v rodném kraji a také boji proti korupci. Za své aktivity získal Cenu za odvahu Nadačního fondu proti korupci. Jeho zájmy jsou ale ještě mnohem širší, jak se dozvíte z našeho rozhovoru.

Lukáš Blažej sako

Jak ses dostal k politice?

Vždycky mi přišlo přirozené se angažovat ve veřejném dění. Už na střední škole jsem byl v žákovském parlamentu a později ve školské radě. Tam jsem se také poprvé setkal se zneužíváním veřejných prostředků. Bylo to poprvé a naposled, co jsem se nechal zastrašit a v řešení kauzy nepokračoval. Ředitel si mě po vyžádání rozpočtu pozval do ředitelny, a tam na mě řval, že na mě pošle svého kamaráda a ať vezmu žádost zpátky, což jsem nakonec udělal. Po maturitě jsem narazil na zprávu České školní inspekce, která v rámci kontroly zjistila, že ve školní jídelně byli zapsáni fiktivní žáci, na které se čerpaly dotace ve výši asi čtvrt milionu korun, které musela následně škola vracet.

Vždycky mi přišlo, že naše spoluzodpovědnost za to, jak vypadá svět, nekončí na prahu našeho bytu. Každý z nás může za to, kdo vládne na radnici, jak vypadá centrum města, nebo do čeho se investují veřejné prostředky. Já jsem viděl cesty, jak se do toho zapojit, a přišlo mi přirozené to udělat.

Myslíš, že je to dané výchovou, nebo tě to jen tak napadlo?

Univerzita Karlova na toto téma dělá výzkum, v rámci kterého si sezvala aktivisty z celé republiky a snažila se zjistit, co vede lidi k zapojení do veřejného dění. Absolvoval jsem dvouhodinový hloubkový rozhovor, kde jsme rozebírali výchovu, sociální prostředí a všechny možné faktory, které mě mohly ovlivnit. Přijde mi, že jsme nenašli žádnou konkrétní věc v mém životě, která by to způsobila. Možná, že po agregaci dat od všech dotazovaných aktivistů zjistíme, že přeci jen mají něco společného – ale já takový okamžik ve svém životě nevidím.

Máš hodně zkušeností s korupcí, co byl pro tebe nejsilnější zážitek, na který si vždy vzpomeneš?

Nejhorší byl asi ten ředitel, protože to bylo poprvé, co jsem se s něčím takovým setkal, a poprvé, co jsem couvl. A to mě do značné míry formovalo, protože jsem si poté říkal, že jsem neměl žádost brát zpátky. Že už se to nesmí znovu stát, abych se na něco vykašlal. Díky tomu jsem pak měl v politice odhodlání dělat všechno to, co jsem dělal.

Co se týká novějších zážitků, tak to bylo veřejné jednání o stanovení dobývacího prostoru Nučničky na báňském úřadě. Já jsem tam byl jediný zástupce veřejnosti, podpořený asi tři sta podpisy lidí z toho prostoru, kteří nechtěli těžbu. Pak tam byli zástupci investora, báňského úřadu, ministerstev a města. Vypadalo to jako nějaký spolek přátel těžby před revolucí, protože se tam do mě dost nevybíravě pustili, jak si představuji, že by stát měl fungovat, kdybychom tu neměli těžbu a podobně. Všichni si tam tykali a zápis z jednání psal investor, což má ale podle zákona dělat nezávislý správní orgán. Dost mě překvapilo, že v dnešní době může takto vypadat vedení správního řízení. A pak podle toho Ústecký kraj vypadá. To bylo vlastně jediné jednání, kde jsem se cítil opravdu nekomfortně, protože se mi to snažili dost znepříjemnit. Ta těžba pak byla samozřejmě povolena. Bylo jasné, že to projde. My jsme se pak odvolali a báňský úřad v Praze to zrušil, takže teď se rozhoduje znovu.

A naopak ten pozitivní zážitek? Kdy sis říkal, tohle je skvělé?

Těch bylo více. Většinou je to u těch ekologických aktivit, když se něco povede a pak mi místní třeba poděkují za zachráněnou alej. Teď dám příklad stromu u ústecké knihovny. V řízení o povolení kácení byly udělány čtyři znalecké posudky a trvalo to asi dva roky, ale nakonec bylo rozhodnuto, že má zůstat. Kdybych se řízení neúčastnil, tak už dávno nestojí.

Vždycky je pozitivní, když vidím nějaký výsledek své činnosti. Můžou to být i ty korupční kauzy, nicméně tam je to trochu problematické. Shromažďování všech informací a podkladů může trvat i dva roky, teprve poté se podá trestní oznámení, a než to dojde k pravomocnému rozsudku, může uplynout i víc než pět let. Takže teď vlastně vidím výsledky své práce před čtyřmi, pěti lety, a ty pozitivní momenty z období, kdy jsem se naplno věnoval zastupitelské a protikorupční práci, teprve přijdou. Například bývalý primátor, jeho náměstek a náměstkyně jsou pořád obžalovaní, dosud není finální rozsudek, a to od spáchání trestného činu uplynulo sedm let.

Studuješ práva. Předpokládám, že ses na ně dal právě proto, abys mohl bojovat proti korupci. Nebo sis vždy přál, že budeš právník?

Ne, ještě tak dva roky před skončením gymnázia jsem netušil, na jakou půjdu vysokou školu.  Směřoval jsem spíš k informatice, nejspíše na ČVUT, dokonce jsem maturoval z programování. Ale když jsem se začal věnovat veřejnému dění a začal jsem právo využívat, tak jsem viděl, jak moc důležité pro běžný život je. Člověk si to příliš neuvědomuje, ale denně je účastníkem mnoha právních vztahů. A když chce například nějaké informace z veřejné správy, tak většinou musí použít zákon o svobodném přístupu k informacím. Hodí se vědět, jakou žádost podat, co namítat, jak se obrátit na soud. Už během těch 4 let, co studuji na právnické fakultě, jsem právo nesčetněkrát využil. Zvlášť v zastupitelské práci, tam se bez základních právních znalostí ani nedá obejít.

A proč zrovna ekologie?

Myslím, že stačí jedna návštěva určitých míst v Ústeckém kraji, aby člověk pochopil, proč je nutné se věnovat ekologii. Já jsem tam vyrůstal ještě v době smogů a době mrtvých lesů po kyselých deštích, byť jsem nezažil tu nejhorší dobu, kvůli které začaly ekologické protesty, které pak vyústily v masové demonstrace před sametovou revolucí. Ale pořád jsem ještě viděl, jak hrozné může životní prostředí být, pokud dáme absolutní přednost průmyslu. Takže mi přišlo naprosto zásadní věnovat se ekologii.

Co děláš, když neděláš politiku, nebo nějakou aktivistickou činnost?

Dřív jsem se hodně věnoval horolezení, tam mě bavil pobyt v přírodě. K tomu jsem se dostal přes geocaching, takže bylo časté i nějaké slaňování do studny nebo lezení na stromy. Další zálibou je fotografování – hlavně přírody a krajin. Taky jsem rád četl a psal různé povídky, ale na nic z toho už bohužel teď nemám čas. Ty pozitivní mimopracovní aktivity se teď smrskly na večer s přáteli, nebo nějakou deskovou hru, nebo něco takového spíše kratšího.

A kde je tvé oblíbené místo v České republice? Ve smyslu, tady jsem doma, tady je to skvělé a chci tu být?

Labský kaňon mezi Ústím a Děčínem. To je místo, které není moc dobře dostupné, takže díky tomu tam nestojí žádné továrny, chemička, nic se tam netěží, což je v Ústeckém kraji výjimečné. A je tam vidět ta nedotčená nádherná příroda. Doporučuji návštěvu každému.

A když jsi psal knížky a povídky, o čem byly?

Na gymnáziu mi šly žánry jako sci-fi nebo fantasy. Když jsem se začal věnovat činnosti ve veřejné správě, přešel jsem k literatuře faktu. Ted jsem za poslední čtyři roky snad nepřečetl knihu, která by nebyla „úplné znění zákona“ nebo něco podobného. Takže teď už by to byla spíš literatura faktu, kdybych se k tomu vrátil. Pokud mám uvést nějakou oblíbenou knihu, tak mi na mysli vyvstávají ty, co jsem četl jako dítě, třeba foglarovky.

A co třeba filmy? Chodíš třeba na komiksové filmy?

Z komiksových filmů se mi hodně líbil Deadpool a samozřejmě Batman. Jinak mám rád spíše drama, něco sociologického nebo psychologického. Mnohem raději než nějaké mlátičky. Když už komedii, tak nějakou takovou, která nutí k přemýšlení, nebo reflexi, třeba Ztratili jsme Stalina. Většinou sleduji filmy se skupinou právníků z fakulty, nebo s lidmi z Pirátů, občas se spolužáky z gymnázia.

Vaříš? Máš čas vařit?

Hodně často využívám polotovary. Více, než by bylo zdrávo. Já jsem vegetarián a spousta lidí si myslí, že když je někdo vegetarián, znamená to, že se stravuje zdravě. Jsem živý příklad toho, že to tak nemusí být.  Dost často tvoří můj oběd třeba čínská polévka, nebo třeba těstoviny a něco z plechovky. Ale když mám čas, tak vařím rád.

Jsi spíš optimista, nebo pesimista?

Jsem z Ústeckého kraje… (smích) My říkáme, že jsme buď rádi, že jsme měli pravdu, nebo jsme příjemně překvapeni.

 

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Irena Milá

Štítky: #celostátní #eurovolby #Evropská unie #Lukáš Blažej #rozhovor

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.