Spamboti, internetový komunismus a vyvlastňování na síti. Jaké byly okolnosti přijetí směrnice o autorském právu?

České rozpolcení

Předně, pro současné znění Směrnice zvedli ruku jen dva čeští europoslanci, pět se zdrželo. Směrnici nepodpořili ani europoslanci vládních stran – zbylí loajalisté ANO (Charanzová, Dlabajová) i poslanci ČSSD se buď zdrželi nebo byli proti, komunisté byli proti.

Vláda ČR má na věc zjevně jiný názor. Ministr kultury poslal do Bruselu instrukci směrnici podpořit, premiér se tváří, že se ho to nijak netýká. Máme tady tak opakování situace, kdy volená reprezentace v EU má úplně jiné postoje než stejné strany v Parlamentu. Obzvláště však u vládních stran bychom čekali větší míru sladění.

Hlasování o pozměňovacích návrzích

Procedura byla tentokrát velmi jednoduchá. Hlasování o směrnici jako celku předcházelo totiž jediné neúspěšné hlasování: jestli se má hlasovat o pozměňovacích návrzích dříve než o směrnici jako celku. Mezi těmito návrhy byla i řada těch, které by ze směrnice udělaly řádově přijatelnější dokument: vyškrtnutí článku 13, kupříkladu.

Nakonec bylo o pět hlasů rozhodnuto, že se pozměňovací návrhy nebude europarlament vůbec zabývat. Jenže krátce po hlasování se ozvalo celkem třináct europoslanců, že vlastně chtěli hlasovat jinak a spletli se. Deset z nich změnilo své hlasování pro možnost předřazení pozměňovacích návrhů, dva proti možnosti hlasovat a jeden se chtěl zdržet. Ano, po započtení těchto hlasů by hlasování o pozměňovacích návrzích prošlo. A kdo ví, možná by se povedlo zmírnit nejextrémnější části.

Bohužel, to se už nikdy nedozvíme. Hlasování již není možné zvrátit, je dané a změní se pouze záznamy. Můžeme se tak pouze dohadovat, jestli tuto hlasovací porážku přinesla neschopnost europoslanců zahlasovat správně – nebo jestli jen ti, kteří hlasovali proti, chtějí mít před volbami trochu lepší profil.

Internet a jeho regulátoři

Pokud připravujete zásadní změnu fungování internetu, hodí se o něm něco málo vědět nebo si nechat alespoň poradit. Obhájci směrnice to vzali z jiné strany.

O nyní již (polo)legendárním výroku eurolidovce Svena Schulze, kdy protestující označil za tzv. spamboty, protože mu posílají protestní e-maily většinou z Gmailu, již Pirátské listy psaly. Právě tento výrok dal vzniknout heslu Wir sind keine Bots (Nejsme roboti), který se vyskytl i na českých demonstracích.

Mezitím si Axel Voss stihl několikrát pořádně šlápnout na jazyk. Například ve snaze porozumět duši těch,kteří proti němu pořád protestují, zabrouzdal při interview pro Vice do oblasti memů. Ty totiž podle něj dokáží nahrávací filtry snadno rozeznat, vždyť je pro ně na Googlu i celá samostatná vyhledávací kategorie. V reakci na tento vizionářský výrok vznikl v německém internetovém moři hashtag #axelsurft (#axelsurfuje). Uživatelé například píší: „Axel Voss všem upekl Cookies“, či „Axel Voss se Windowsům 10 jenom směje, on má už Windows 95!“

Během konference ke směrnici 22. března se zase při otázce, zda novinová vydavatelství vyhrožují oponentům směrnice špatnou publicitou, do odpovědi natolik zamotal, že po internetu korzuje hned několik interpretací toho, co vlastně řekl (rozklad v němčině zde). Neschopnost říci jasně NE naznačuje, že na tomto podezření něco zřejmě bude. V předvečer hlasování zase dotáhl svou křížovou výpravu proti Googlu a Youtube do svého logického vyústění a v rozhovoru pro Zeit Online prohlásil: „To, co Youtube dělá, je vlastně forma vyvlastňování.“ Pro nás v Česku nepřekvapivé; zde příznivci směrnice slovy o „internetovém komunismu“ nešetřili.

Nezpochybnitelně nejšílenější výrok ale do éteru vypustil Vossův stranický kolega a předseda CDU/CSU v Evropském Parlamentu Daniel Caspary. Ten se pro bulvární Bild (který patří do vydavatelské stáje největších evropských copyrightových lobbistů z Axel-Springer-Verlag) nechal slyšet: „Nyní je zde jasná snaha zabránit schválení autorského práva (sic) a to i za pomoci koupených demonstrantů. Až 450 euro nabízela nějaká takzvaná neziskovka za účast na demonstraci. Tyto peníze zřejmě pocházejí alespoň zčásti od velkých amerických internetových koncernů. Když americké koncerny za masivního použití dezinformací a zaplacených demonstrantů zkoušejí zabránit schválení zákonů, je naše demokracie v ohrožení.“

Dalo by se čekat, že to jeho frakce přejde nebo se omluví. Nenapadlo ji ale nic lepšího, než zkrácený výrok ještě pro jistotu postnout na oficiální twitterový účet frakce.

Zatímco v Česku zjevně platí všechny demonstrace Soros, v Německu investuje rovnou druhá nejbohatší firma světa. Děsivé na tom však je, že se nejedná o výroky politika, co šel náhodou kolem a v tématu se neorientuje. Jedná se o klíčové proponenty směrnice, o ty, kteří ji protlačili parlamentem a co se tak radovali, když směrnice prošla.

České výhružky

Česká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) ve svém projevu odmítajícím směrnici zmínila, že součástí nátlaku na europoslance byly i výhružky vydavatelů – a hrozba, že se voliči o vás dva měsíce před volbami nedozví nic pozitivního nebo rovnou vůbec nic, je pro politika poměrně zásadní.

Pro posouzení přikládáme otevřený dopis Kateřiny Konečné a Josefa Maštálky (též KSČM) Unii vydavatelů, který zahrnuje i text oné výhružky, včetně následné odpovědi. V tomto konkrétním sporu se můžete rozhodnout sami. Na místě je ale třeba říct, že velká vydavatelství směrnici podporovala velmi otevřeně a kritických hlasů zaznělo minimum. A výhružky o tom, že se vydavatelé přes novináře pomstí a dikce jejich zástupců nejvíce připomíná zastrašovací hovory Andreje Babiše a jeho legendární „asi nevědí, s kým mají tu čest“. A pokud se Unie chce nechat zastupovat lidmi s tímto přístupem, není to úplně vhodný partner k jednání.

Smutným dovětkem je, že Unie vydavatelů nejspíš skutečně věří, že směrnicí uchrání své podnikání před „nárůstem příjmů, vlivu a moci především několika největších globálních amerických monopolů“. Můžeme na základě dosavadních zkušeností říct, že u článku 11 se nejspíš mýlí a na věci nakonec prodělají. Jistota ale je, že článek 13 zásadně posílí pozice oněch „globálních amerických monopolů“ a v rámci ochrany svých ekonomických zájmů poškodí všechny uživatele internetu i další vývoj.

Za všechno může Google a Facebook...

…opravdu hodně lobbovali proti směrnici. Google sice může za leccos a například způsob, jakým daní své zisky je pro nás nepřijatelný. Tato směrnice mu však zásadně neublíží. Velmi krátkodobě může způsobit určité nepohodlí, ale odpovědnost za obsah s sebou nutně nese automatické filtry a ty dokážou skutečně kvalitně udělat jen velcí hráči. Nelze se také vymlouvat na národní implementace: Všechny digitální služby se zkrátka budou muset přizpůsobit nejtvrdším pravidlům na nějakém relevantně velkém trhu, třeba ve Francii. Málokdo bude mít prostor dělat na onom mýtickém jednotném digitálním trhu výjimky pro Česko, Belgii, Polsko či Itálii. Složitější je to i s tím jasným názorem PROTI směrnici. Facebook sice podpořil veřejné protesty, zároveň ale lobboval za upload filtry.

A jak to bylo s tím nátlakem? Jednoduchý indikátor mohou být záznamy o schůzkách komisařů a dalšího personálu komise – každý musí zveřejnit záznam o tom, že schůzka proběhla. Corporate Europe provedla analýzu těchto schůzek a lobbingu kolem směrnice vůbec. Vyplývají z ní dvě zásadní věci. Za prvé, na počet schůzek naprosto dominují vydavatelé a držitelé práv (viz tabulka) – Google najdete až na sedmém místě s 21 setkáními oproti IFPI s 37 na prvním místě. A jako technologická firma je v tabulce navíc spíše osamělý.

Handl internetu za plynovod

Krátce před hlasováním vypustil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) zprávu o tom, že Německo se dohodlo s Francií na podpoře copyrightu výměnou za Nordstream 2. Jedná se o zásadní zprávu z několika důvodů. Zaprvé, FAZ byl vůči směrnici spíše nakloněn a neměl tak úplně motivaci šířit neověřené zprávy, aby ji potopil. Za druhé, Nordstream 2 je z mnoha důvodů ekonomický nesmysl, jehož hlavním smyslem je obejít Ukrajinu a Polsko při dodávkách plynu do Evropy (detailněji vizte Economist). Podporovalo ho hlavně Německo a blokovala Francie. Opačná situace byla u copyrightu: Ještě v únoru slibovala německá vláda výrazně širší a funkčnější výjimky pro start-upy a malé firmy (v současné podobě například vyprší po třech letech bez ohledu na velikost služby). Následně došlo k nehodě a můžeme se „těšit“ jak na plynovod, tak na copyright. Anglicky o kauze napsal Mike Masnick (včetně odkazů na původní články FAZ).

Co bude dál?

Nemáme křišťálovou kouli, ale další vývoj si troufneme odhadovat. Pokud se nestane něco výjimečně dramatického (např. Německo najednou zcela neotočí postoj), bude dokument schválen a vlády členských států budou mít dva roky na to směrnici implementovat. Národní zákony mohou teoreticky uchránit oblasti jako je vzdělávání či pomoci konkrétním službám – a připravit kvalitní transpozici bude u nás naprosto zásadní. Obzvláště s ohledem na to, jak stát selhal v přípravě na GDPR a jeho aplikaci do praxe a je tedy na čem pracovat.

Čeká nás také ale zcela jistě globální změna. Evropský digitální trh se stane o dost strnulejším, inovace se zpomalí a ti nejsilnější hráči na trhu upevní své monopoly. A v tom největším měřítku už budeme moci říct, že není jeden internet, ale tři. Zcela neregulovaný americký, důkladně cenzurovaný autoritářský a velmi specifický evropský.

Autor: David František Wagner, Jan Mareš, Markéta Gregorová

Štítky: #autorská práva #cenzura #svobodný internet