Odborně

Ženeme se do slepé uličky, na razantní přechod na elektromobilitu nejsme připraveni

22. 03. 2019 | 15 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Škoda Fabia v dieselovém provedení? Zapomeňte. Nejen toto, ale i řada dalších aut v prodeji končí. Dosavadní emisní norma Euro 6b už totiž nadále nedostačuje a na novou – Euro 6c – řada automobilů nedosáhne. Aby vozy splnily Euro 7 po roce 2020, znamenalo by to spotřebu 3,54 litrů nafty nebo 4,06 litrů benzínu na 100 km (zdroj citace). 

vlak

Výrobci volí z této slepé uličky jediné logické východisko: elektromobily. Tedy převedení otázky emisí na problém někoho jiného. V oblasti omezování naší ekologické stopy jdeme bohužel cestou nejmenšího odporu. Emisní normy se zpřísňují, aniž by reflektovaly technologické možnosti a – co je horší – bez komplexního zhodnocení možných následků a studia souvislostí. Šlapeme na ocas dinosaura, kterého neumíme řídit.

Čímž jsme se sami zahnali do slepé uličky. Pro razantní přechod na elektromobilitu není připraveno vůbec nic. V Evropě se zbavujeme kapacitních zdrojů, zavíráme uhelné i jaderné elektrárny. Další přehrady stavět nechceme, stejně tak větrné farmy i solární panelová pole v nás budí odpor. Proti tomu stavíme zvyšující se nároky na distribuční síť, kdy chybí jak kapacitní, zálohované vedení do okrajových regionů republiky, tak nástroje k vyrovnání špičkových odběrů – ať už se jedná o velké baterie nebo přečerpávací elektrárny.

Konkrétní příklad pro pochopení měřítka problému: přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně má dvě Francisovy turbíny o 325 MW; jedná se o největší reverzní vodní turbíny v Evropě. V případě potřeby může elektrárna dodávat energii nepřetržitě šest hodin.

Teď počítejme. Jedna rychlonabíjecí stanice (supercharger) od Tesly, která je dosud lídrem na trhu elektromobilů, má výkon 120 kW. Pokud by měly jednou zcela nahradit čerpací stanice, kterých je u nás k 4 000, potřebovali bychom při střízlivém odhadu 4 stojanů na pumpu zhruba 2 GW dodatečných zdrojů energie. To nejenže přesahuje výstup Dlouhých strání, ale zmíněný odběr odpovídá výkonu dalších Dukovan!

A to jsme nezohlednili potřebu silnějších, až 400 kW nabíječek pro nákladní automobily. Případně prostý fakt, že i rychlonabíjení trvá zhruba půl hodiny, oproti dnešnímu pětiminutovému kolečku, při kterém dnes nejen stihnete natankovat, ale i zaplatit a koupit si kafe. Tedy, že oněch stanic pro elektromobily bude třeba pro zachování současného stylu mobility řádově víc!

Je nereálné, aby vznikaly rychlonabíječky v satelitních městech pro takové to domácí nabíjení, kde je rezerva sítě na hraně kapacit - zejména kvůli tomu, že původně malé vesnice často tloustly o nově příchozí bez odpovídajícího upgrade infrastruktury. Lidé v těchto obcích budou rádi, pokud jim ČEPS povolí 11kW, aby si dobili baterky přes noc. Budete pak dostupnou vzácnou energií raději rok svítit, týden topit, nebo si zajedete do Brna? Klade si dnes někdo otázky, co pak bude s lidmi z periferií, bez služeb, bez dopravní obslužnosti?

Optimálním řešením by dnes a teď masivně investovat do hromadné, autonomní a sdílené dopravy tak, aby se snížilo plýtvání energií v masovém měřítku. Začít řešit sjednocení různých daní a úlev napříč Unií tak, aby se nevyplatilo vozit polotovary a potraviny přes půl Evropy. Pak bychom mohli klidně dál o víkendech jezdit sporťákem s loktem z okýnka a s vědomím, že podobné guilty pleasure planetu jako celek poškozují minimálně, tak jako tolik nebolí dát si jednou týdně k salátu steak.

Abych se vrátil k nadpisu článku a shrnul, co je zásadně špatně s dnešním chápáním emisí: problémy dopravy vycházejí z oblastí mimo dopravu. Doprava je síť, která propojuje a slouží; není to samoúčelný zdroj komplikací, jak jí prezentují lidé, kteří by nejraději viděli D1 prostou kamionů. Energie vydaná na jeden kilometr je prakticky stejná, ať už čtyři kola poháníte vodíkem, zemním plynem, naftou nebo politickými sliby. A ke každému takovému zdroji se v rámci dodavatelského řetězce vážou nepříjemné externality, které onu iluzi svatého grálu čisté mobility jako rozkoše bez rizika rozbíjí.

Snižování emisí v dopravě bez odstranění příčin nadměrné dopravy je jako léčit rakovinu homeopatiky – málokdo ale má dnes odvahu řezat do základního kamene hospodářství, což je imperativ růstu HDP. Čti spotřeby, která zvyšuje spotřebu energie, tedy i emise. Brzy narazíme na tvrdou, fyzikální zeď limitů růstu této spotřeby a bylo by vhodné už teď začít brzdit.

 

Autoři Jan Lička a Miloš Zmeškal jsou členy pirátského expertního týmu Doprava

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Jan Lička a Miloš Zmeškal

Štítky: #celostátní #doprava #elektromobil

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.