Ministerstvo kultury nechalo hlasovat proti zájmům občanů – pro cenzorní směrnici

Hlas PRO je ale nejen dle našeho názoru v rozporu se zájmy českých občanů a hlavně podniků, je v rozporu i s dříve vydanými stanovisky orgánů České republiky. Přikládáme k tomuto článku plné znění jak rámcové pozice Ministerstva kultury, tak usnesení senátního Výboru pro evropské záležitosti.

• Rámcová pozice senátního výboru pro evropské záležitosti
• Rámcová pozice ministerstva kultury
• Rámcová pozice sněmovního výboru pro evropské záležitosti

Co chtělo vyjednávat ministerstvo?

Rámcová pozice Ministerstva kultury byla připravena pro schválení parlamentem 26. října 2018 a co je smutné, velká část jejích výtek vůči směrnici zůstává stále aktuální. Například uvádí k článku 11:

„V každém případě bude třeba nalézt vyvážené řešení, které nebude mít dopad na koncového spotřebitele a jeho přístup k informacím na jedné straně (nesmí se opakovat situace z ES, kdy řada agregátorů zpráv ukončila svoji činnost), ale ani nepovede k posílení již klíčových hráčů na trhu (případ z DE, kdy pouze společnost Google získala „free license“) na straně druhé. Pokud by se čl. 11 ubíral tímto směrem, nemohli bychom jej podpořit. Retroaktivní působení 20 let nazpět je rovněž diskutabilní a s ohledem na „jepičí život“ online zpráv je možné uvažovat o výrazně kratší lhůtě.“

K článku 13 pak pozice žádá řadu zpřesnění, která stále neexistují.

Co si přál Senát?

Senát se 31.1. 2017 ke Směrnici vyjádřil ještě výrazně zamítavěji.

Odmítá základní principy článku 11 v bodech 3, 4, a 5 svého usnesení - kde bod 3 celkem jasně vysvětluje negativní postoj Senátu:

„3) staví se negativně k navrhovanému zavedení nového práva pro vydavatele tiskových publikací k digitálnímu užití jejich publikací, neboť je toho názoru, že obdobné pokusy o vnitrostátní regulaci této oblasti v některých členských státech měly převážně negativní dopad nejen na poskytovatele služeb informační společnosti, ale v důsledku i na samotné spotřebitele.“

V bodech 7) a 8) pak bez jakýchkoliv pochyb odmítá základní principy článku 13 s odvoláním na rozpor se stávajícím rozhodnutím soudů a Směrnicí o elektronickém obchodu. Varuje také před neúměrným zatížením malých a středních firem.

A co na věc Poslanecká sněmovna?

Měla velmi podobné výtky jako Senát. Odmítá nepřesnosti, které dodnes nebyly uspokojivě vyjasněny:

„3) má za to, že by měl být objasněn vztah návrhu směrnice vůči směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu /hlasování 7-0-1/.“

Vyjadřuje výraznou skepsi k článku 11:

„4) staví se rezervovaně k zavedení nového práva souvisejícího s právem autorským pro vydavatele tisku vzhledem k předchozím negativním zkušenostem s obdobnou vnitrostátní právní úpravou v některých členských státech /hlasování 5-0-4/.“

Zcela jasně odmítá článek 13:

„5) obává se, že obecně stanovená povinnost zavést opatření k identifikaci obsahu porušujícího autorské právo a podávání zpráv o jejich fungování nositelům práv by mohla vést k nadměrné administrativní zátěţi pro malé a střední podniky /hlasování 8-0-1/.“

Všechny tyto výtky stále stojí. Parlament jako celek se tak vyjádřil skrze své příslušné výbory PROTI.

A jak to dopadlo?

Na základě všech dostupných materiálů je tak zjevné, že Ministerstvo kultury muselo jak zásadně změnit vlastní vyjednávací pozice, tak se rozhodlo ignorovat pozici Parlamentu ČR. Všechny jejich výhrady jsou totiž stále platné.

V tuto chvíli jsem již požádal Ministerstvo kultury, aby vysvětlilo, jaké instrukce poslalo do Bruselu a proč. Jedná se z našeho pohledu o zásadní selhání v zastupování zájmů českých občanů – a budeme ho chtít vysvětlit.

Autor: Mikuláš Peksa

Štítky: #cenzura #Mikuláš Peksa #Svoboda informací #svobodný internet