Média

Volby do Rady Českého rozhlasu ve světle politických zájmů

21. 02. 2019 | 3 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Rada Českého rozhlasu má přímo ve svém statutu uvedeno, že musí být nezávislá na politických stranách. Riziko nedodržení této podmínky je obrovské s ohledem na to, že radní jsou vybírání výhradně politickými stranami. Tímto dochází k bizarní situaci, kdy do Rady ČR kandidují jednak osoby úzce spjaté s vládnoucími politickými stranami, jednak i kandidáti, kteří jsou zcela nezávislí. Paradoxně tedy tato nezávislost je de facto trestaná, ačkoliv je nezbytná, a dokonce vymáhaná přímo statutem Českého rozhlasu.

ČRo budova

Ve čtvrtek 21. února 2019 proběhne veřejné slyšení kandidátů do Rady Českého rozhlasu, z něhož vzejde 6 finalistů, o kterých bude hlasovat Poslanecká sněmovna. Ideální kandidát je tedy takový, který je nejenom nezávislý, ale především může nabídnout své bohaté zkušenosti v oblasti médií. Radní by tedy měl podrobně znát Český rozhlas, jehož pořady často nemají konkurenci, ovšem mají i svá bolavá místa. Radní navíc musí mít přehled o hospodaření této instituce, a o to více můžeme být znepokojeni některými kandidáty, kteří byli doposud pouhými konzumenty tohoto média a o reálném fungování nemají potuchy.

Do Rady Českého rozhlasu se hlásí řada osob spjatých s hnutím ANO. Je to například David Soukup, který je v současné době zastupitelem za hnutí ANO na Praze 3, dále nedávný senátní kandidát za hnutí ANO Jaromír Ostrý, bývalý ministr kultury za hnutí ANO Ilja Šmíd či třeba Stanislava Spoustová, která kandidovala za hnutí ANO v komunálních a krajských volbách. Je to snad náhoda, že tolik kandidátů je přímo spjatých s nejsilnější stranou v Poslanecké sněmovně? Na pozici radního by chtěl pokračovat rovněž Tomáš Kňourek, jehož rétorika až nápadně připomíná představitele okamurovské SPD. Tato osoba se účastnila předávání Krameriovy ceny, kterou založili tvůrci dezinformačních webů a panu Kňourkovi zcela chybí jakékoliv relevantní zkušenosti v oblasti médií.

Naopak poukázat lze na kandidáty, kteří patrně předpokládají, že rozhodujícím měřítkem budou zkušenosti a nemají žádné politické krytí. Do Rady Českého rozhlasu kandiduje například Lukáš Landa, který dlouhodobě působil v pořadu Reportéři ČT, rozkrýval kriminální kauzy, získal celou řadu novinářských cen a v současné době je lektorem žurnalistiky na několika vysokých školách. S úctou lze pozorovat rovněž kandidaturu Jany Slánské (známá pod pseudonymem Kristina Vlachová), která již dříve působila v Radě Českého rozhlasu. Před rokem 1989 projevila značnou občanskou statečnost a následně působila jako investigativní novinářka, režisérka či dokumentaristka. Zkušeností tak má na rozdávání, přitom se nenechá zlomit či zákulisně ovlivnit. Takovéto kandidáty rady veřejnoprávních médií nutně potřebují.

Je bohužel reálným faktem, že do rad veřejnoprávních médií byly a stále jsou dosazované osoby se silnými vazbami na politické strany. Zájem o ovládnutí veřejnoprávních médií je nyní zvlášť silný. Samotná volba radních by se měla odpolitizovat a inspirovat například německým modelem tak, jak navrhuje iniciativa Svobodu Médiím. Má to ovšem háček. Toto odpolitizování by si musela schválit Poslanecká sněmovna, a to je prozatím utopistická představa.

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Janusz Konieczny

Štítky: #celostátní #média #mediální rada #Tomáš Martínek

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.