Z ulice společenskou změnu dělat nelze, zastává jasné stanovisko předseda Pirátů Ivan Bartoš

Kdy jste začal vnímat dění na politické scéně a kdy jste pocítil potřebu účastnit se na politických změnách?

Myslím, že to tak trochu souviselo s literaturou, kterou jsem jako teenager četl. Ta přivede člověka k zájmu o to, co se kolem něho děje v reálném světě.

Do Prahy jsem přišel v devatenácti letech. Pochopitelně coby mladého člověka se mně otázky svobody slova a demokracie silně dotýkaly. Tím spíš, že jsem strávil rok života ve Spojených státech amerických. Na tamním maloměstě definují společenské normy to, co můžete přísněji než sama legislativa.

Já jsem se vždycky spíš pohyboval v aktivistické rovině, než abych se cítil být povolán do politiky. To obnášelo hlavně kulturní aktivity – práci v divadle, pořádání technoparty, pohyboval jsem se na poli boje za lidská práva, legalizační aktivity pro konopí…

K pirátům samým jsem se dostal někdy v devětadvaceti letech. To mi přinesl kamarád kus papíru, na kterém stálo, že Jirka Kadeřávek zakládá Pirátskou stranu. Všechno, co jsem do té doby dělal, jsem tak mohl přetavit do aktivit politických. Uvědomil jsem si totiž, že z ulice společenská změna dělat nelze. Můžete mít na náměstí sto tisíc lidí a nic se tím nevyřeší.

Svým smýšlením a svými názory jsme pochopitelně politickým „konkurentům“ nepohodlní. Mimo jiné i exprezidentovi Klausovi, který nás kdysi vyzýval, abychom to zkusili v politice. My to naplnili a když máme v průzkumech patnáctiprocentní podporu, tak jim to zase vadí. Přitom my jen reagovali na pobídku pana Klause. A pirátská strana stále stojí na tom, že do ní jsou zapojeni lidé, kteří nejsou od narození politici.

Už jste zmínil, že jste studoval za „Velkou louží“. Co vám pobyt v USA přinesl?

Existuje řada mýtů o mých studiích v USA. No, já byl poměrně divoký student. (smích). Bavilo mně totiž hrát na harmoniku. Ale jinak takhle – mám velice osvícené rodiče, kteří dobře věděli, že základ je vycestovat do zahraničí a dát tomu sedmnáctiletému bouřlivákovi zkušenost relativní samostatnosti. Půjčili si tehdy peníze od banky a poslali mě na třičtvrtěroční pobyt do Michiganu. Z téhle zkušenosti čerpám dosud. A je to vidět i na mých kamarádech a kamarádkách z Pirátské strany, co neváhali odjet na studia do zahraničí. Jde prostě o důležitý životní krok, kdy poznáváte jinou kulturu, jiné vnímání světa, hodnot…

Roku 1997 to také znamenalo poznat vysokou úroveň americké robotizace a zejména potom internet, kterým tehdy byla vybavena už každá domácnost v USA. U nás šlo ještě o velkou neznámou. Stejně tak tu v té době ještě neexistovala moderní nákupní centra, i když zrovna tohle bych si z americké ekonomiky přál asi nejméně.

Úplně nejvíc mi ale daly rozhovory s mým tzv. adoptivním otcem Glenem, které leckdy u příjemně vytopeného krbu trvaly až do pěti hodin ráno. Procházeli jsme spolu historii světovou i antickou, základy demokracie. Glen byl skutečnou osobností, velmi moudrý a sečtělý člověk a mimo jiné nás s tímto kunsthistorikem německého původu spojovalo už zmíněné harmonikaření. Tam jsem skutečně po mojí mamince učitelce získal druhé základy humanismu. A moc mě mrzí, že s panem Glenem a jeho paní nejsem momentálně v kontaktu. Rád bych jim ještě jednou za všechno poděkoval. Jéje, já jsem se teď úplně dojal!

Ačkoliv jsem měl americkou maturitu, na radu maminky jsem s ohledem na nestabilitu českého prostředí po návratu domů maturoval ještě jednou doma v Jablonci nad Nisou. Neměl jsem zapotřebí, aby někdo někdy v budoucnosti zpochybňoval absolvování této instituce. No a pak jsem se ocitl v Praze na vysoké škole, kde jsem studoval teologii a filosofii.

Teď bych rád zacílil na Pirátskou stranu obecně. Věřili jste, že se někdy dočkáte ve volbách tak masivní podpory a zažijete tak raketový vzestup?

To bylo jinak. My jsme očekávali, že ten úspěch bude okamžitý a že to dáme už v prvních volbách. My jsme neměli žádné politické zkušenosti, ti lidé se fakticky neznali. Skutečně se potkali jedinci z celé republiky na zasedacím sjezdu v Průhonicích, protože Moravané nechtěli zakládat Pirátskou stranu v Praze. Doufali jsme, že to půjde rychle. Švédové v té době pracovali již dva roky, měli i europoslance.

Bohužel v prvních volebních kláních jsme přišli na to, že když strana nemá na start tuhle deset milionů od Bakaly nebo dvacet milionů od jiného mecenáše, čeká nás dlouhá mravenčí práce. To je to, co se zúročuje. Myslím, že jsme každé další volby měli super volební kampaň, v posledních volbách s námi spolupracovalo dva tisíce dobrovolníků zdarma po celé republice. Nicméně zmíněná kampaň to jistě nakopla, své udělala špatná politická situace, ale ovoce přineslo těch osm let usilovné píle všech Pirátů a Pirátek. Teď je to ta práce v Poslanecké sněmovně, které věnujeme ne osm, ale šestnáct hodin denně.“

Co pokládáte za nejvýraznější úspěchy pirátských poslanců od loňských voleb?

Nám se velmi daří inspirovat vládní ANO k předkládání zákonů. My jsme předložili pět zásadních a řadu menších návrhů, píšeme pozměňovací návrhy. Podali jsme návrh na novelu zákona proti kumulaci funkcí a odměn, kdy chceme zarazit to, aby někdo za nějakých 300 000 korun zastával tři lukrativní úvazky. Logicky takový člověk nemůže zodpovědně vykonávat takový rozsah povinností z nich vyplývajících.

Opoziční práce nepřináší vždy ten viditelný výsledek, nemáme potřebnou hlasovací většinu, ale naše síla tkví v tom, že my otevíráme Sněmovnu lidem. Jsme asi nejaktivněji komunikativní strana. Proto nám na kampaň stačí jednotky milionů, zatímco konkurenti utrácejí řádově desítky i stovky milionů a jsou na svých procentech, zatímco my rosteme.

Úspěch tkví i v tom, že nějaké téma zvednete a vláda zákon navrhne a v nějaké formě ho schválí. Jen ten kredit s mediálním domem si udrží spíše Andrej Babiš a jeho ANO nebo to přes svou sílu dokáže prodat voličům líp. Důležité pro nás je zákony předkládat, a i když neprojdou v současném volebním období – my máme ambice být příště ve vládě – tak budeme mít legislativu připravenou. Máme jistou nevýhodu oproti stranám, které na politické scéně působí již dlouho, protože ty nemusí zákony psát. Mají je v šuplíku z předchozích období jako neschválené. Nicméně 36stránková novela exekučního řádu, kterou zpracoval Lukáš Kolařík a obnáší devět měsíců tvrdé práce týmu expertů, hovoří sama za sebe a je dokladem pravdivosti slova, která si mediálně přisvojil pan Babiš. My skutečně „Makáme!“

Letos jsme si připomněli 100. výročí založení Československé republiky. Jaký máte osobní názor na rozdělení společného státu pány Klausem a Mečiarem roku 1993? Mělo mu předcházet referendum?

Rozhodnutí rozpadu federace přišlo v době, kdy jsem byl jako kluk s rodiči na dovolené ve Španělsku. A pamatuji si, že lidé z našeho turnusu, kde cestovali Češi společně se Slováky, brečeli. Já osobně se cítím být Čechoslovák. A kdybych v oné době byl zodpovědný politik, který by mohl mít vliv na řešení této citlivé otázky, snažil bych se jít cestou nerozdělení. Víte, myslím si, že mezi těmito dvěma národy neležela žádná těžká historická křivda, která by bránila dalšímu společnému soužití. Možná za tím byla spíše nějaká touha polistopadových politiků zářit víc v rámci jedné republiky než vést bilaterální dialog s představiteli země druhé.

Jaký je věkový průměr členů Pirátské strany?

Tak jsme jistě mladší. V Pirátech však normálně fungují třeba i šedesátníci. Zajímavé ovšem je, že věkový průměr voličů Pirátů je mezi třiceti a čtyřiceti lety. To zcela rozbíjí kampaň vytvářenou třeba ODS, že to jsou nějací popletení studenti.

Neobáváte se, že díky vašemu volebnímu úspěchu a rostoucím preferencím se vás budou snažit velké strany nějakým způsobem zdiskreditovat, potažmo vymazat z politické mapy?

To už se samozřejmě děje. Já, když vidím, jaké kauzy jsou na nás ustrojené... Pokud jde jen o ně, tak zůstávám klidný. Zatímco velké politické strany se zmítají v korupci a klientelismu, nám vyčítají chybné vyjádření na Facebooku. Jenže jsme v roli zlaté rybky v akváriu, a tak se nás snaží trefit za každou cenu, i kdyby si to měli vymyslet. Nejlepší obranou zůstává jimi tolik proklínaná a námi dodržovaná transparentnost. Všichni si mohou prohlédnout kdykoliv třeba smlouvy na internetu, seznámit se s proběhnuvšími lobbystickými kontakty. A když se vyskytne nějaký problém, Piráti ho jdou řešit a pak platí ono „padni komu padni“. Moc bych uvítal, kdyby se taková transparentnost začala uplatňovat i u ostatních politických uskupení!

Děkuji za váš čas. Chtěl bych vám i vašim pirátům popřát stále dobrý vítr do plachet!

Redakce Pirátských listů publikovala rozhovor s laskavým souhlasem autora, kterým je nezávislý novinář Vladimír Šavrda. Tímto mu děkujeme.

Autor: Vladimír Šavrda

Štítky: #interview #Ivan Bartoš #rozhovor