Reportáže

Dva dny s poslankyněmi z celého světa. Co jsem si odvezla domů?

13. 11. 2018
Sdílet na Facebooku Tweet

Minulý týden jsem měla tu čest jako jediná česká poslankyně zastupovat naši zem na konferenci poslankyň z celého světa Women MPs of the World Conference. Pestrou sešlost v britském parlamentu – oslavu posledních 100 let společenských změn a práva volit i být voleny – odsouhlasil celý House of Commons. Co si beru domů? Tady je malá ochutnávka.

poslankyně v UK

Jak to celé probíhalo?

Tři měsíce předem mě nominovalo britské velvyslanectví. Po hodinovém rozhovoru jsem byla vyslána. Týden předem mi přišla pozvánka i na úvodní recepci do Downing Street 10. Těch 28 intenzivních hodin mi připadalo, jako by se celý svět shromáždil v jednom ctihodném parlamentu. Setkání zahájila britská předsedkyně vlády Theresa May se slovy „...the benefits of a more equal parliament are also felt more widely. After all, if half of the population is systematically excluded from politics then you’re excluding half the talent.”

Podobně to vyjádřila i Diana Abbott, první britská poslankyně původem z Jamaiky, která je v politice přes třicet let: „Legislativu zlepšuje, když je v zákonodárném sboru zastoupena celá společnost. Reprezentace různých skupin obyvatel pak vede k větší legitimitě politiky jako takové."

Následovalo plenární zasedání v House of Commons (kde se běžně vůbec nesmí fotit), dostupné na veřejném videopřenosu, a dvojí workshopy rozdělené do menších skupin, kde vedle sebe zazníval pohled Ghany (mikroúvěry pro ženská družstva, s obrovskou úspěšností) i Izraele, Islandu (zářný příklad částečných úvazků) i Barbadosu (obědy ve školách i učebnice zdarma), Filipín (dnešní šedesátidenní mateřskou ve výši 100% platu prodlužují na 100 dní) i Venezuely (šrouby utahující diktatura už skoro dva roky neplatí zvolené poslance a 3,5 milionu lidí je na útěku). Vše zakončila recepce na ministerstvu zahraničí.

Co taková akce způsobí?

Věřím, že každé z nás akce rozšířila obzory. Navázaly jsme kontakty – třeba s irskou poslankyní Catherine Martin bych ráda dál spolupracovala nad jejich zapojováním veřejnosti, resp. „public consultations”. Taky jsem si mohla uvědomit, v jak unikátní zemi žijeme – naše statistiky jako 7. nejbezpečnější země světa ostře kontrastují s životními příběhy z Afghánistánu a Súdánu, ale i mnoha zemí takzvaně západních.

Kde končí termín „rozvojová země”?

Dělení zemí na rozvojové a „nás ostatní" se mi trochu zkomplikovalo. Spíš si to přejmenovávám, že i u nás máme "ostrůvky rozvojového světa". I to, že v Severním Irsku kvůli Brexitu po klidných letech opět ožívá krvavá minulost, ukazuje, jak tenká linie dělí naši civilizaci od války. A třeba britské bonusy pro manažery zavdávají otázku, zda někdo pracuje „1000x víc” než někdo jiný a zda takováto nerovnost je opodstatněná. Anebo otázka, zda školy reálně zprostředkují základní gramotnost (v Brazílii i po 9 letech mnozí de facto nerozumějí psanému textu a nespočítají si ani sjednanou mzdu) – u nás to v určitých lokalitách nebude nijak slavné a přínos řady učilišť bude možná i záporný.

Jak se volí jinde?

Hodně jsme se bavily o vnitrostranických procesech. Jak férové jsou. A taky se dost diskutovaly parametry, jež ve výsledku ovlivňují výsledky voleb. Leckde třeba umožňují přerozdělovat hlasy na základě uděleného pořadí (tzv. australský model, prosazovaný i Piráty), anebo mají korespondenční volbu. V USA zas mají okrsky přizpůsobené zájmům jedné strany, tak, že ve finále 41 procent hlasů znamenalo vítězství republikánů v posledních volbách.

Dávám si trojí předsevzetí...

S ohledem na tohle všechno chci více porovnávat české recepty se zahraničím (včetně pravidelnější četby světového tisku), víc balancovat svůj život a tu novou skvělou práci (i takhle job poslankyně nazvala Theresa May) – a nakonec víc myslet na křehkost všeho lidského a to, že nikdo nevíme dne ani hodiny. Tak ať bereme inspiraci ve všech koutech světa.
Za hlavní přínos takovéto slavnostní, drahé a organizačně složité události nakonec považuji vykročení za běžné dění. Možnost nahlédnout na své úsilí z perspektivy celé planety. A ve finále tedy i velkou investici do každé z nás, která měla tu čest být vybrána a mohla se zúčastnit. Díky za to!

 

Text jsme s laskavým svolením autorky převzali z blogu na serveru Aktuálně.

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Olga Richterová

Štítky: #Olga Richterová #parlament #Velká Británie

Komentáře k článku

Dosud nebyly vloženy žádné komentáře.

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.