Média

Směrnice o copyrightu: co s námi teď bude a jak zachránit internet?

19. 09. 2018
Sdílet na Facebooku Tweet

Středa 12. září se stala černým dnem pro internet. Možná jste již slyšeli o takzvané směrnici o copyrightu, o níž hlasoval Evropský parlament. A asi víte, že hrozí poškození svobody internetu, práv menších nakladatelů a dalších oblastí mediálního odvětví. Co se konkrétně ve středu stalo? Je to velký průšvih? A co můžeme dělat dál?

democenzura

Od května probíhala první velká vlna odporu vůči zmíněné směrnici, a nejspíš i proto v červenci v původní podobě neprošla. Kontroverzní a nejdiskutovanější články 11 a 13 byly obecně tvrdě kritizované. Jenže nakonec se tyto nejproblematičtější články dočkaly jen kosmetických změn. Přitom do 5. září, kdy byl termín pro dodání pozměňovacích návrhů, jich europoslanci předložili více než 250.

Proč se bojuje právě proti článkům 11 a 13?

Současná verze článku 11 (u níž bylo 393 europoslanců pro a 279 proti) umožňuje zdarma reprodukovat jen jednotlivá slova novinových článků, čímž připomíná daň z odkazu přijatou před pár lety v Německu. Za tu dobu na ní žádný novinář ani vydavatel nevydělal. Na trh nemohly vstoupit novinářské start-upy a soudy stále zcela nevyřešily, jak přesně se mají jednotlivé situace posuzovat. Jak shrnul ve svém článku Petr Koubský: „Google se bez médií obejde snáz než média bez něj. Když němečtí a španělští vydavatelé chtěli zpoplatnit vydávání svých zpráv v Google News, Google je ze svých přehledů prostě vyřadil. Platba za odkaz dopadne stejně, jen v masovějším měřítku.“

Článek 13 (366 europoslanců pro, 297 proti) činí provozovatele všech platforem, vyjma těch nejmenších, odpovědnými za obsah, který se u nich vyskytuje. To je přinutí instalovat filtry nahrávaného obsahu, které jsou nejen nákladné, ale také neumí rozlišit abstraktní koncepty a jemnější odstíny lidské komunikace, jako parodii a satiru, a z povahy věci budou extrémně zneužitelné. Vůči nebezpečí článku 13 se ohradili i sami zakladatelé internetu v prohlášení zaslaném europoslancům: „Reforma autorských práv je potřebná, ale článek 13 připravované směrnice není řešení. Pokud bude přijat, skončí internet tak, jak ho známe – již nepůjde o otevřenou platformu, která byla hnacím motorem sdílení a inovací napříč lidskou společností.“

Tato opatření zásadně mění principy, na kterých funguje internet, jak ho známe. V důsledku na nich vydělají jen největší korporace, které se zbaví konkurence a upevní místo na trhu.

Kdo pro směrnici hlasoval a jak?

Jak je vidět na grafu níže, směrnice do značné míry rozpoltila jednotlivé frakce v EU.

Pro problematický článek 13 hlasovalo pět českých europoslanců:

  • Luděk Niedermayer (TOP 09, zvolen za TOP 09/STAN),
  • Michaela Šojdrová (KDU-ČSL),
  • Evžen Tošenovský (ODS),
  • Jan Zahradil (ODS),
  • Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).

Stanislav Polčák a Jiří Pospíšil (oba zvolení za TOP 09/STAN, Jiří Pospíšil je předsedou TOP 09, Stanislav Polčák členem STAN) se zdrželi.


Ve srovnávací grafice přinášíme též přehled, kdo jak hlasoval o směrnici jako celku – a také kdo zachoval loajalitu k vlastní frakci a kdo hlasoval proti ní. Za povšimnutí stojí například europoslanci zvolení za ODS. Jejich nutkání omezit svobodu internetu bylo tak silné, že hlasovali proti vlastní frakci.

Nejde ale jen o to, co špatného směrnice přinesla, ale také o to, co nedokázala vyřešit. Nová legislativa byla příležitostí připravit půdu pro jednotný digitální trh po celé Evropě a modernizovat pravidla o copyrightu. To se ale opět nepovedlo. Příkladem může být svoboda panoramatu. „Když si něco fotíme či natáčíme venku, může se stát, že náhodou zachytíme i díla chráněná autorskými právy: od výtvarného umění v reklamách na autobusech, přes trička protestujících, až po fasády budov, na něž si nárokují práva architekti. Evropská unie odmítla návrh, který by legalizoval obyčejné fotky ulice bez obavy o to, čí práva porušujete,“ popsal ve svém shrnujícím článku Cory Doctorow.

Co s námi teď tedy bude?

Směrnice nyní vstupuje do takzvaného trialogu, což je jednání mezi úředníky Evropské komise, poslanci Evropského parlamentu a ministry či vysokými úředníky země, která EU právě předsedá, za zavřenými dveřmi. Tam budou připravovat množství různých upřesnění (které zmatečným a nejasným formulacím směrnice mohou jen pomoci), ale zásadní body a myšlenky se jen tak nezmění. Následně o této finální podobě bude znovu hlasovat Evropský parlament (kde s největší pravděpodobností projde) a poté Rada, kde mohou s velkou dávkou štěstí a snahy vlády národních států směrnici odmítnout. Pokud se tak stane, bude svolán tzv. dohodovací výbor se zástupci Rady i Evropského parlamentu, který musí do 6 týdnů dosáhnout společného návrhu, jinak směrnice není přijata. Následně přijde poslední, třetí čtení, v němž opět obě instituce o finální podobě naposledy hlasují. Na každé z uvedených úrovní mohou proběhnout změny. Směrnice může být odmítnuta či odkládána tak dlouho, až o ní bude rozhodovat nový parlament (volby do Evropského parlamentu budou v květnu 2019).

Pokud projde, což je bohužel aktuálně pravděpodobné, započnou diskuze k implementaci na národní úrovni. Soustavným tlakem na vládu a informační kampaní lze vybojovat rozumnější podobu směrnice alespoň v České republice, případně takovým dobrým příkladem podpořit i podobnou implementaci v jiných zemích. Je tedy před námi ještě dost práce, ale i možností celou věc ovlivnit.

Jaká nás čeká budoucnost, když vše projde v současné verzi?

Jde samozřejmě o věštění z křišťálové koule, ale možností je několik. Za nepravděpodobné považujeme, že by klíčové korporace opustily evropský trh. Pro Google i Facebook bude relativně snadné požadavkům směrnice vyhovět. Jejich konkurence to bude mít o dost těžší, nasadit správně všechny potřebné filtry je buď odsoudí k závislosti na dodavateli daného řešení (což může být kupříkladu i Google), nebo je zatíží vlastním vývojem řešení, které jim nijak nepomůže rozvíjet jejich podnikání.

Co se změní z pohledu novinářů?

Zde je třeba si uvědomit, že vydavatelé potřebují Google a Facebook mnohem víc než Google a Facebook potřebuje je. Vyjednávací pozice tak nejsou vůbec rovnocenné. Pokud se nebudou podmínky dohody Googlu líbit, může prostě odstranit odkazy daného vydavatele z vyhledávání – a ten bude mít mnohem těžší šířit svůj obsah. Profitovat naopak můžou vydavatelé, kteří mají jiný zájem, než dělat poctivou žurnalistiku: pokud je vaším cílem rozšířit co nejvíce pobuřujících zpráv či propagandy, rádi nabídnete své odkazy zdarma.

Mezitím se vydavatelé budou trápit ve vlastní pasti. Nedohodnou-li se s vyhledávačem, přijdou o příjmy z reklamy a bude pro ně ještě mnohem těžší přesvědčit rychle se zmenšující okruh návštěvníků, aby za články platili přímo nebo prostřednictvím předplatného. Buďto se vrátí k dnešnímu nastavení a nechají se opět zobrazovat zdarma (a snažit se vydělat na inzerci nebo přímým prodejem), anebo se budou dál postupně bulvarizovat. V horším případě se najde vlivný sponzor, který si přes média bude řešit vlastní agendu. A bude pokračovat štěpení společnosti do „kmenů” podle toho, kdo přijímá jaké informace.

Problémem budou i národní implementace

Digitální trh s různými pravidly v takto základní věci bude stěží jednotný a celý smysl směrnice bude zásadně pošlapán. Výzvu představuje i nejasnost směrnice a její možná tvrdost: stačí totiž, aby jedna z velkých zemí přijala přísnější pravidla a firmy se budou z logiky věci snažit vyhovět spíše těm tvrdším regulacím, než připravovat více variant.

Stojíme tak před řadou rizik a žádným společenským přínosem. A to všechno proto, že se někteří europoslanci spolu s lobbisty rozhodli jít za svými cíli nejhorší možnou cestou restrikcí a kontroly.

 

Přehled některých aktivit Pirátů podniknutých ve věci směrnice

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Mikuláš Peksa

Štítky: #cenzura #internet #Mikuláš Peksa #svobodný internet

Komentáře k článku

Dosud nebyly vloženy žádné komentáře.

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.