Poslední vzmach Protipirátské unie: Proti masivnímu stahování masivní brainwashing

Původní otravnou reklamu Protipirátské unie na začátku každého filmu teď nahradil mnohem rafinovanější Product Placement v seriálu Ulice. Produkce seriálu si prý vyžádala od Protipirátské unie jednorázovou konzultaci.

Na podivný fakt, že Protipirátská unie najednou začala vystupovat v seriálu Ulice, již Pirátské noviny upozornily. Protipirátská unie zde společně s Policií zabavuje notebooky a vytváří kolem sebe atmosféru strachu. Vyjádření Markéty Prchalové v TV NOVA je patrné, že se pokouší vytvořit dojem, že masivní stahování z Internetu je totéž jako prodávání vypalovaných filmů.

Kampaň Protipirátské unie je založena na nepravdivém tvrzení, že masivní stahování pro osobní potřebu porušuje zákony a že je zakázáno stahovat obsah z toho, čemu Prchalová říká „nelegální zdroje“. Prchalová tvrdí, že „každý akt zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu vyhovovat podmínkám tzv. třístupňovému testu a obecným právním předpisům. Těm však současné masivní stahování z nelegálních zdrojů rozhodně nevyhovuje. Takové stahování je v rozporu s běžným způsobem užití díla a jsou jím nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.“ Zájmem autora má na mysli samozřejmě zisk zábavního průmyslu.

Prchalová se tu odvolává na tzv. třístupňový test, který pochází z evropských směrnic. Třístupňový test se nazývá pravidlo zakotvené v §29 kopírovacího zákona, které praví, že výjimky a omezení lze uplatnit pouze za těchto podmínek, které musí být splněny zároveň:

1. výjimku předvídá zákon,
2. užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla,
3. užitím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

Kopírovací zákon pak stanoví v §30(1), že „za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.“

Z toho vyplývá, že v případě „masivního stahování“ vůbec nelze mluvit o třístupňovém testu, protože ten předpokládá užití díla, kterým po rozumu zákona stahování hudby a filmů z Internetu není. To výslovně potvrzuje i §30(2).

Prchalová nemá pravdu ani v druhém tvrzení. Uživatel zásadně není povinen zjišťovat o zdroji nic a jeho přirozené právo kopírovat se vztahuje i na kopírování z toho, čemu paní Prchalová říká „nelegální zdroje“. To dovodil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku 5 Tdo 234/2009 dostupném na Piratopedii.

Tím Nejvyšší soud zcela v souladu s výše vyloženým zněním zákona a v souladu s ústavní garancí práva na přijímání informací potvrdil, že právní výklady paní Prchalové jsou nesprávné a účelové.

Sama Protipirátská unie měla už dříve s kopírovacím monopolem problémy, když se nedokázala ubránit a zkopírovala články z internetového časopisu Diit.cz.

  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: red