Reportáže

Pirátský rozhovor s Jaroslavem Kmentou

16. 04. 2018

Jaroslav Kmenta ve Zlíně představil svou novou knihu Boss Babiš. Akce se zúčastnila téměř stovka návštěvníků, jež se (mj.) dozvěděli o názorech autora na současnou situaci na Slovenku, co si myslí o návratu Radovana Krejčíře z vězení v Jihoafrické republice zpět do vlasti i o plánech na další knihu. Při této příležitosti jsme ho požádali o pár slov.

Jaroslav Kmenta úvodní foto

Velice si vážíme, že si na nás udělal čas a zodpověděl několik otázek. Za Piráty se ptal Jakub Stacke:

Do Zlína jste přijel představit svou novou knihu Boss Babiš. Boss je označení pro vůdce mafiánského klanu. Mafie se vyznačuje prorůstáním do všech vrstev veřejnosti. Myslíte si, že se premiér v demisi chová jako vůdce mafie? Děje se v Čechách podle Vás toto prorůstání?

Název knížky jsem zvolil ne proto, že by Babiš byl hlavou opravdové mafie, tedy kriminální organice. Ale protože připomíná stylem své práce v businessovém či politickém prostředí člověka, který si nebere servítky v jednání. Jde přes pomyslné mrtvoly. Prakticky je mu jedno, co po něm zůstane, hlavně aby dosáhl svého cíle. Což mi připomíná způsob uvažování mafiánského bosse. Dále taky v tom, že Andrej Babiš, ať se dnes snaží vystupovat jako vážená osobnost, která vybudovala obrovský podnik v hodnotě desítek miliard, vstoupila do politiky, aby ji očistila od nepravostí, jí ve skutečnosti nikdy nebyl. Jeho business byl budován na klientelistických vazbách s politiky a s dalšími pro něj výnosnými lidmi. Tyto vazby se mu podařilo dlouhou dobu navazovat ve stínu, mimo zájem veřejnosti. A tak budoval své impérium. Shodou náhod se většina jeho aktivit týkala zemědělství a chemického průmyslu. Tedy prostředí, kde se svého času pohybovali opravdoví mafiáni jako Mrázek, Krejčíř nebo Pitr. Andrej Babiš se s nimi střetával a bojoval s nimi proto, aby si zachoval svůj vliv v byznysu. A když přijme takové lidi za soupeře, nemůže si nechat sako a límeček. Andrej Babiš sice, co vím já, nevraždil. On v tomto boji naplno využíval právě vazeb u policie, v tajných službách nebo mezi politiky. Ne k tomu aby bojoval za blaho společnosti a čisté podnikatelské prostředí, ale jen a pouze pro dobro sebe a jeho podniku. V podstatě mu nikdy nešlo o nic jiného. Ať už v businessu, tak v politice. Proto ten název Boss. Občas mi Andrej Babiš připomíná postavu z románu Maria Puza Kmotr. Ale protože kmotr byl použit už v mé starší knize Kmotr Mrázek, poté jsem to poitalštil u knih Padrino Krejčíř, přišlo mi jako logické pojmenovat knihu Boss Babiš.

Takže šéf Babiš?

Ano o to mi šlo taky. Upozornit čtenáře na to že Andreje Babiše je třeba vnímat nejen jako velkého šéfa z pohledu vedení firmy, ale že boss se dá brát i v tom mafiánském pojetí.

Funguje podle Vás Ano jako mafiánská rodina?

Myslím si, že principy rodiny jsou u ANO pozorovatelné. A můžeme tam vidět i prvky chování jakoby uvnitř mafiánské rodiny. Tím nechci opravdu říct, že by Babiš a jeho strana byli mafiáni. Jde mi o to poukázat na fakt, že jeho chování, které si s sebou přinesl do politiky, mi připomíná brutální metody z tohoto prostředí. Například ve vyřizování účtů využívají Babiš a lidé kolem něj veškeré prostředky. Samozřejmě že nezachází k těm nejtvrdším metodám likvidace, ale využívají právě svých vazeb, lobbingu a stejně jako mafiánské klany jednají jako by byli nadřazení celé společnosti, pohybují se často na naprosté hraně šedé zóny businessu.

Podle mého pohledu byla 90. léta, doba veksláků, kmotrů a mafiánů jako takových. V posledních deseti letech nastupuje naprosto nová dimense kmotrů, které já osobně nazývám „bílé límečky“. To jsou lidé, kteří mají v tuto chvíli již dostatek peněz, proto se nemusí zaobírat nižšími formami organizovaného zločinu, jako je například vydírání. Tito lidé už nepotřebují vysílat ozbrojená komanda do podniků konkurence. Těmto lidem jde o moc a její uchopení a kumulaci. Stačí se podívat na všechny ty kauzy za posledních pěti let, kdy se strana ANO podílí na vládě. Vidíme, že když je někdo nepohodlný či neochotný se poddat Babišovi, tak mu za chvíli zaklepe na dveře Finanční úřad a je na něj vyvíjen cílený tlak, který má za úkol tyto nepohodlné jednotlivce zruinovat. Například pomocí zajišťovacích příkazů, či jiných kroků. Vždyť Babiš to sám pojmenoval jako „zakleknutí“.

Jste považován za jednoho z nejvýraznějších představitelů nezávislé investigativní novinařiny v ČR. Na pomyslná „kuří oka“ tu veřejně činným lidem šlapete již dlouho. Jaký vidíte rozdíl v přístupu politiků vůči novinářům za poslední léta?

Myslím si, že většina politiků se cítila vždycky ukřivděná tím, co o nich novináři psali. Vezměte si třeba situaci konce 90. let za dob vlády Miloše Zemana, kdy byli novináři vyličování jako zlo, žumpa, uplacené bestie a tak dále. Takže já v tom nevidím zase nic moc tak nového. Dnes je to jiné v tom, že zatímco v minulosti byl takto brutální vůči médiím jeden politik, jedna strana nebo jen její část. Uvnitř těchto stran se našly skupiny, které se snažily svého lídra umravnit, například jako ve zmíněné době v ČSSD, kde fungovala vnitrostranická opozice. Dnes jsou tyto útoky ze stran politiků mnohem častější a masovější.

Čím to je?

Dnes je tu Miloš Zeman, který si v podstatě dělá, co chce. Je zvolen v přímé volbě a myslí si, že mu to dává neomezený mandát. Osobnostně mu to ještě dodalo na pocitu důležitosti. Myslí si, že snědl veškerou moudrost světa a může se chovat bez jakýchkoliv mantinelů. Pak je tady Andrej Babiš, který si z pozice miliardáře vybudoval stranu, ve které neexistuje diskuze, natož názorové proudy. Nikdo si nedovolí ani ceknout, namítnout že takto se něco ve slušné společnosti nedělá, zvednout prst natož hlas. A nakonec je tu všehoschopný Tomio Okamura, který útoky na média bere jako způsob komunikace či jako obhajobu svých neobhajitelných výroků. Je pro ně mnohem jednoduší, než vést diskuzi a odpovídat na racionální otázky. Oni raději zahájí rozhovor s novinářem slovním atakem, manipulativními výroky, nebo poznámkou o zkorumpované pakáži. A když si vezmete, že se tyto tři síly sečtou, tak je tato situace mnohem více brutální a novináři mají tímto opravdu velice ztíženou práci.

Část naší společnosti se ale s tímto ztotožňuje a tyto výpady jim přijdou zábavné a opodstatněné. Proč lidé vidí v zaběhlých médiích universální zlo?

Ano. Popsal jsem v tomto ty tři síly. Zemana, Babiše a Okamuru. Ti přitahují voliče, kteří potřebují silné vůdce, právě ty bossy. Ty potom nekriticky obdivují a následují. Každého, kdo s jejich vůdci nesouhlasí, považují za hlupáka. Ale já si osobně myslím, že nejméně stejně početnou skupinu obyvatel toto obrovsky uráží. Že vidí novinařinu jako pevnou součást demokracie, kterou si tady od roku 1989 budujeme.

Politici se prostě snaží ubránit si své dobité pozice a první, na koho naráží a v kom vidí ohrožení, jsou novináři. Samozřejmě že média nejsou všemocná, ani neomylná. Tím se dostávám k té nedůvěře v média. Ale v každé slušné redakci se za chybu, pokud ji udělají, omluví. To ale neplatí u všech různých, často pochybně financovaným pseudo-deníků, do kterých píší pseudo-novináři, kteří na rozdíl od nás nectí žádnou etiku, nemusí se nikomu zodpovídat, a proto s informacemi pracují tak jako pracují. Mám na mysli hlavně různé pro-kremelské či dezinformační weby. Samozřejmě že i oni se na antimediální kampani podílí. Chci tím také říct, že každý útok na média a novináře je v podstatě útok na celou společnost, protože i když to může znít jako fráze, ale opravdoví novináři jsou hlídací psy demokracie. Snaží se klást otázky a zprostředkovávat informace veřejnosti. A veřejnost jsou lidé, tedy voliči. Takže jestliže politici útočí na novináře, tak tím zároveň útoční na část populace. Co si budeme povídat, my se můžeme sebrat a jít dělat cokoliv jiného, ale tím bychom společnost připravili o informace. Proto zopakuji. Žurnalistika je součást demokracie, a pokud toto nebudou někteří politici respektovat, vracíme se tím hodně nazpět do totality, respektive geograficky hodně na východ.

Závěrem se podívejme právě na ten východ, přesněji k našemu východnímu sousedovi. Myslíte si, že je situace v ČR na cestě k tomu aby skončila jako na Slovensku? Myslíte, že to i u nás může skončit tím, že přijde „zadání“ na určité novináře?

To, co probíhá na Slovensku, je extrém. Pokud se opravdu nejednalo o čin nějakého vyšinutého blázna, který vběhl do místnosti, kde byli dva mladí lidé, z nichž byl jeden shodou okolností novinář – co si zatím nepřipouští v tuto chvíli ani policie, tak tu budeme stát před nebývalou skutečností – a to nájemnou vraždou novináře. Ta byla s největší pravděpodobností objednána kvůli tomu, co a o kom kolega novinář psal. Pokud se potvrdí, že to je opravdu tak, bude to znak toho, že v celé společnosti na Slovensku je něco strašně zlého a něco hodně špatného. Protože to, že si někdo zadá vraždu novináře, ukazuje na jistou nefunkčnost celého systému. Protože ti novináři pracovali a psali jen o věcech, které jsou ve společnosti dlouho známé. Slovenští novináři již delší dobu upozorňovali na propojení politiků s mafií. A pokud nefunguje stát, policie a státní zastupitelství, které mají tuto činnost monitorovat, ba naopak fungují tyto složky přesně naopak, tedy že pro tyto zločince vytváří prostředí a chrání je, jak jsme to viděli na Slovensku, tak ten stát můžeme nazvat mafiánským. V takovém státě je vražda novináře jen vrcholkem ledovce. Pokud novináři, kteří pracují na rozkrýváních takovýchto věcí, nemají oporu v právním státě, tak je jejich opravdu nezávislá práce prakticky nemožná.

podepisováníA tím se dostávám zpět k Andreji Babišovi. On se snaží budit dojem, že tu je pro lidi, že pomáhá rozvíjet demokracii, že je slušný. A často jsme ho slyšeli, jak říkal, že novináři v denících, které koupil, mají svobodu – tedy „ať si píšou, co chtějí“. Přitom nyní už víme díky nahrávkám z kauzy Šumana, že to tak není a že to tak nemůže fungovat. Babiš tajně úkoloval novináře, aby psali negativně o jeho politické konkurenci. Zneužíval svou mediální moc v politickém boji. Navíc porušoval slib, který v této věci veřejnosti dal. Babiš prostě nezávislou novinařinu v Mafře v podstatě zabil, už když do médií vstoupil jako jejich majitel.

Berme to tak, že po roce 1989 zde byl budovaný systém svobodných médií. A Babiš tím, že koupil dva prakticky největší deníky v zemi, tento přirozený vývoj budování nezávislých médií v podstatě rozbil. Jde o to, že vstupem do médií si vyhranil prostor, a vstupem do politiky si zajistil, že v tomto prostoru se o něm nebude negativně referovat, protože je nemyslitelné, aby se firemní noviny zabývaly kauzami svého majitele. Nevím, jestli si Andrej Babiš při tom, když kupoval svá média, uvědomil, jak moc této zemi škodí, ale mám obavu, že čím více se bude upevňovat mocenský pakt Zeman – Babiš o to více se bude stupňovat i tlak na novináře. Zatím nejme v té fázi, že bychom se cítili ohroženi na životě, ale kdo ví… My s kolegy se o tom snažíme mluvit nejen mezi sebou, ale chodit i mezi lidi a rozvíjet kritické myšlení při různých akcích. Proto i má dnešní beseda ve Zlíně. Cítíme, že se situace zhoršila obzvláště po volbách v říjnu 2017, kdy skupina novinářů která není ochotná jít Babišovi na ruku, určitý tlak cítí. Častěji než kdy jindy jsme předvoláváni k výslechům a na inspekce. Nejde o případy, které jsou a priori namířené přímo proti nám. Oni vyšetřují převážně jakési úniky informací ze spisů či úniky utajovaných skutečností a chtějí se dobrat toho, kdo tyto informace vynáší. To do jisté míry chápu, ale teď je z toho cítit snaha nás – některé investigativní novináře – zastrašit, znejistit či poděsit. Odradit nás od práce.

Oni nám tím vysílají jasný vzkaz, že nám budou znesnadňovat práci, že nás – kdykoli budou chtít – zatlačí nás do kouta, tedy že na nás prakticky zakleknou. My ten tlak cítíme.

Jak tomu lze zabránit?

Tím, že lidé nebudou volit člověka, který rozdmýchává xenofobii, tím myslím Okamuru. Tím, že lidé nebudou volit prezidenta, jehož slovník je hodný Stalina, když mluví o likvidaci novinářů, i když to pak omluví bonmotem. Ve slušné společnosti se takto nemluví ani žertem. A nakonec jde o to, aby lidé nevolili oligarchy, kteří si kumulují moc ve svůj osobní prospěch a kteří jsou v permanentním střetu zájmů. Může se se totiž stát, že takový člověk tu bude mít moc likvidovat a kleknout jednou na kohokoliv.

Fotogafie v článku: Jan Zahnaš

Autor: Jakub Stacke, Jaroslav Kmenta

Štítky: #novinář #rozhovor

Komentáře k článku

Dosud nebyly vloženy žádné komentáře.

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.