Archiv
Výpalné z připojení? Nefunkční řešení neexistujícího problému
01. 08. 2011
Sdílet na Facebooku
Tweet
Kulturní paušál, neboli daň z připojení k Internetu, vybíraná nositeli kopírovacího monopolu, je nápad, který existuje nejméně desetiletí, ale který se dosud neuskutečnil. Je k tomu důvod. Tato myšlenka vypadá na první pohled až příliš jednoduše a dokonce i atraktivně, ale jakmile se začnete zabývat detaily a chcete formulovat konkrétní návrh, uvědomíte si její nedostatky.
Vybírání peněz je jedna věc. Můžete diskutovat o tom, jestli je fér nutit lidi, kteří vůbec nic nestahují, k tomu, aby stejně platili. Možná vás také zajímá, co dělat s několika internetovými připojeními, která má typická rodina i odpovědi na další podobné otázky. Ty ale necháme stranou.
Ta pravá zábava začíná tehdy, když máte rozhodnout o tom, jak tyto peníze rozdělit.
Televizní a rozhlasové pořady: chudým brát a bohatým dávat
Když založíte platby umělcům na tom, co se hraje v televizi a v rádiu, většina peněz půjde do kapes zavedených umělců, kteří na tom jsou již teď dobře. Tímto způsobem funguje současný systém poplatků z prázdných disků a různých elektronických zařízení.
Jedním z nejpřitažlivějších rysů Internetu přitom je, že menší a dosud nezavedená umělecká představení mohou najít své diváky, přestože se nehrají v televizi nebo v rádiu. Toto je tzv. efekt dlouhého chvostu. Na současném trhu je možné získat zákazníky pomocí mnoha specializovaných produktů, ne jenom díky několika dobře známým jako dříve, a malá představení tvoří dohromady velký podíl toho, co se z Internetu stahuje.
Zatím nezavedení umělci tvoří skupinu, kterou by chtěla podporovat většina lidí. V první řadě kvůli kulturní rozličnosti, kterou přináší a dále prostě protože si uživatelé uvědomují, že tito umělci potřebují peníze. Pokud poplatky z připojení rozdělíme podle hranosti v televizi a rádiu, tito umělci dostanou jen nepatrnou část z vybraných peněz. Fandové rovněž budou mít méně peněz na jejich podporu, protože budou muset zaplatit „kulturní výpalné" a samozřejmě kvůli němu omezí své osobní rozpočty na kulturu a zábavu.
Výsledkem by tak snadno mohl být systém, který snižuje příjem chudých umělců a dává peníze těm, kteří již bohatí jsou.
Alternativa, ke které se přiklání většina podporovatelů jednotné daně z připojení, je místo toho měřit, co se vlastně prohlíží a poslouchá na Internetu, a stanovit poplatky na základě těchto čísel. To ale vede k dalším problémům.
Miliardy na pornografii
35 % materiálů stažených z Internetu je pornografie. Na pornografii je ale úplně stejný kopírovací monopol jako na jiná audiovizuální díla. Jestli máme chápat platby ze systému jednotné sazby za stahování děl spadajících pod kopírovací zákon, jako „kompenzaci“, pak by mělo být 35 % těchto peněz po právu přiděleno pornografickému průmyslu. Opravdu myslíte, že by politici měli vytvořit takový systém?
Já osobně nemám nic proti pornografii jako takové. Je to oblíbený způsob zábavy a nevidím na ní nic špatného, ale nemyslím si, že potřebuje miliardy z dotací nařízených státem. V průběhu dějin toto odvětví mnohokrát dokázalo, že je schopné stát na vlastních nohách...
Jestli ale chcete vyloučit pornografii ze systému poplatků z připojení pro kulturu, potom budete muset založit „Evropskou radu morálky a dobrého vkusu“ nebo nějakou podobnou instituci na to, abyste mohli definovat hranici mezi pornografií a uměním. Navíc, a to je důležitější, nemůžete déle používat argument, že paušální poplatek je „kompenzace“ a že je spojen s „ochranou autorů“.
Spíše se tak stává v lepším případě náhodnou kulturní dotací, v případě horším potom jen rozmarným uchvácením peněz.
Zaplňování sítí
Je technicky možné docela přesně měřit, co se sleduje na Internetu. Někteří lidé sice vyslovili obavy, že by to mohlo vést k narušování soukromí, ale v tomto případě to já osobně nevidím jako neřešitelné. Stačí, aby měření bylo „dostatečně dobré“, takže není nutné sledovat každé jednotlivé internetové stahování, které každý člověk dělá. Lze docela jednoduše navrhnout takový systém, pomocí kterého získáte dobrou statistiku i bez narušování soukromí.
Ale v okamžiku, kdy začnete vyplácet peníze na základě statistiky stahování, uživatelé změní své chování. Když dnes máte rád umělkyni, která vydala nové album, stáhnete si to album jednou, abyste ho mohli poslouchat. Ale když budete vědět, že vaše oblíbená umělkyně dostane peníze podle toho, kolikrát je toto album staženo, uvědomíte si, že můžete pomoci této umělkyni tím, že stáhnete album znovu a znovu.
Nic vás to nestojí a to dokonce ani když ho stáhnete tisíckrát nebo milionkrát. Můžeme tedy očekávat, že se to fanoušci naučí velmi rychle zneužívat. Víme, že fanoušci opravdu milují své idoly a chtějí, aby se jim dařilo i ekonomicky. Jestli to jediné, co pro to musí udělat, je spustit třířádkový skript na svém počítači, spousta jich to udělá.
Počet stahování typu „chci pomoci svému oblíbenému umělci“ bude ve skutečnosti omezen jen kapacitou internetové infrastruktury. Jinými slovy: s paušální platbou na kulturní díla se Internet změní v trvalou zácpu nepotřebného provozu. Nebude záležet na tom, kolik peněz utratí „backbone providers“ (správci hlavních internetových tratí) za zvyšování kapacity – ta nová se okamžitě opět zaplní.
Zdroj příjmu pro pisatele virů
Počítačové viry jsou dnes stále problém, přestože je ve skutečnosti pro jejich pisatele dost obtížné vydělat si svými zločinnými aktivitami peníze. Cílem počítačového viru je obvykle instalace zadních vrátek, aby se váš počítač stal částí takzvaného „botnetu“ (skupiny až tisíců nakažených počítačů), se kterým si tvůrce viru může dělat co chce.
Vlastník botnetu může prodat své služby zločincům, kteří chtějí posílat spam nebo páchat různé druhy pokročilých podvodů, ale pokud pisatel virů nemá konexe na organizovaný zločin, není pro něho jednoduché konvertovat své programátorské schopnosti na hotové peníze. Ale to se s paušálním poplatkem z připojení změní.
V podstatě vše, co vlastník nelegálního botnetu potřebuje, je přítel, který nahrál písničku, která spadá pod kopírovací monopol. Může pak přikázat tisícům počítačů v botnetu, aby opakovaně stahovaly tuto písničku. Tato stáhnutí budou mít kvůli paušálních plateb automaticky za následek platbu hotových peněz příteli, který vlastní kopírovací monopol k dané písničce.
Policie by možná byla schopna odhalit tuto zločinnou činnost v její nejprimitivnější podobě a zastavit ji, ale je lehké si představit, jak by rafinovanější zločinci mohli toto schéma propracovat k dokonalosti. Systém paušálních plateb vytvořený na základě automatické statistiky stahování by vypumpoval miliardy eur za rok. Tím by se stal velmi lukrativním terčem pro zločince. Psaní škodlivých počítačových virů by se stalo mnohem výnosnější činností, než jakou je dnes.
Především tu ale žádný problém není!
Existují i další argumenty proti jednotné daňové sazbě na kulturní díla, ale já je přeskočím a přejdu přímo k tomu konečnému a velmi pozitivnímu.
Není zde žádný problém k řešení.
Internet je revoluční technologie, která mění mnohé z předchozích podmínek kulturního průmyslu. Úkolem zákonodárců a politiků není chránit staré obchodní modely či vynalézat nové. Avšak jsou zodpovědní za to, aby ve společnosti umožnili nové kultuře vzkvétat a aby tvořivým lidem dali možnost vydělat si peníze v oboru, ve kterém pracují.
Před deseti lety bylo masivní sdílení souborů na Internetu novým fenoménem. Tehdy bylo možná rozumné chtít vědět, jak tato nová technologie ovlivní tržní podmínky pro umělce a tvůrce. Také snad bylo na místě obávat se, zda bude možné vydělat peníze kulturní tvorbou, bez čehož by se produkce kultury ve společnosti dramaticky snížila.
Dnes tomu rozumíme lépe. Víme, že se rodí víc kultury než kdykoliv v minulosti, a že lidé, kteří předpovídali „konec hudby“ nebo podobné katastrofické scénáře, prostě neměli pravdu. Vzniká stále více studií, které ukazují, že umělci si v době sdílení souborů vydělávají víc peněz než před ní. Nahrávací firmy kvůli sdílení souborů ztrácejí zisky, ovšem umělci z něj profitují.
Pro umělce nikdy nebylo lehké se uživit. Internet ale otevřel tvořivým lidem, kteří chtějí najít publikum, nové možnosti. Navíc už nemusí zaprodat své duše velkým firmám, kontrolujícím všechny distribuční kanály. To je velmi pozitivní změna pro umělce a tvůrce. Změna z perspektivy kulturní i ekonomické.
Není třeba kohokoli odškodňovat za to, že je díky technologickému pokroku svět lepší místo k životu.
Zdroj: Christian Engström, Pirátský europoslanec
  Sdílet na Facebooku Tweet
Ta pravá zábava začíná tehdy, když máte rozhodnout o tom, jak tyto peníze rozdělit.
Televizní a rozhlasové pořady: chudým brát a bohatým dávat
Když založíte platby umělcům na tom, co se hraje v televizi a v rádiu, většina peněz půjde do kapes zavedených umělců, kteří na tom jsou již teď dobře. Tímto způsobem funguje současný systém poplatků z prázdných disků a různých elektronických zařízení.
Jedním z nejpřitažlivějších rysů Internetu přitom je, že menší a dosud nezavedená umělecká představení mohou najít své diváky, přestože se nehrají v televizi nebo v rádiu. Toto je tzv. efekt dlouhého chvostu. Na současném trhu je možné získat zákazníky pomocí mnoha specializovaných produktů, ne jenom díky několika dobře známým jako dříve, a malá představení tvoří dohromady velký podíl toho, co se z Internetu stahuje.
Zatím nezavedení umělci tvoří skupinu, kterou by chtěla podporovat většina lidí. V první řadě kvůli kulturní rozličnosti, kterou přináší a dále prostě protože si uživatelé uvědomují, že tito umělci potřebují peníze. Pokud poplatky z připojení rozdělíme podle hranosti v televizi a rádiu, tito umělci dostanou jen nepatrnou část z vybraných peněz. Fandové rovněž budou mít méně peněz na jejich podporu, protože budou muset zaplatit „kulturní výpalné" a samozřejmě kvůli němu omezí své osobní rozpočty na kulturu a zábavu.
Výsledkem by tak snadno mohl být systém, který snižuje příjem chudých umělců a dává peníze těm, kteří již bohatí jsou.
Alternativa, ke které se přiklání většina podporovatelů jednotné daně z připojení, je místo toho měřit, co se vlastně prohlíží a poslouchá na Internetu, a stanovit poplatky na základě těchto čísel. To ale vede k dalším problémům.
Miliardy na pornografii
35 % materiálů stažených z Internetu je pornografie. Na pornografii je ale úplně stejný kopírovací monopol jako na jiná audiovizuální díla. Jestli máme chápat platby ze systému jednotné sazby za stahování děl spadajících pod kopírovací zákon, jako „kompenzaci“, pak by mělo být 35 % těchto peněz po právu přiděleno pornografickému průmyslu. Opravdu myslíte, že by politici měli vytvořit takový systém?
Já osobně nemám nic proti pornografii jako takové. Je to oblíbený způsob zábavy a nevidím na ní nic špatného, ale nemyslím si, že potřebuje miliardy z dotací nařízených státem. V průběhu dějin toto odvětví mnohokrát dokázalo, že je schopné stát na vlastních nohách...
Jestli ale chcete vyloučit pornografii ze systému poplatků z připojení pro kulturu, potom budete muset založit „Evropskou radu morálky a dobrého vkusu“ nebo nějakou podobnou instituci na to, abyste mohli definovat hranici mezi pornografií a uměním. Navíc, a to je důležitější, nemůžete déle používat argument, že paušální poplatek je „kompenzace“ a že je spojen s „ochranou autorů“.
Spíše se tak stává v lepším případě náhodnou kulturní dotací, v případě horším potom jen rozmarným uchvácením peněz.
Zaplňování sítí
Je technicky možné docela přesně měřit, co se sleduje na Internetu. Někteří lidé sice vyslovili obavy, že by to mohlo vést k narušování soukromí, ale v tomto případě to já osobně nevidím jako neřešitelné. Stačí, aby měření bylo „dostatečně dobré“, takže není nutné sledovat každé jednotlivé internetové stahování, které každý člověk dělá. Lze docela jednoduše navrhnout takový systém, pomocí kterého získáte dobrou statistiku i bez narušování soukromí.
Ale v okamžiku, kdy začnete vyplácet peníze na základě statistiky stahování, uživatelé změní své chování. Když dnes máte rád umělkyni, která vydala nové album, stáhnete si to album jednou, abyste ho mohli poslouchat. Ale když budete vědět, že vaše oblíbená umělkyně dostane peníze podle toho, kolikrát je toto album staženo, uvědomíte si, že můžete pomoci této umělkyni tím, že stáhnete album znovu a znovu.
Nic vás to nestojí a to dokonce ani když ho stáhnete tisíckrát nebo milionkrát. Můžeme tedy očekávat, že se to fanoušci naučí velmi rychle zneužívat. Víme, že fanoušci opravdu milují své idoly a chtějí, aby se jim dařilo i ekonomicky. Jestli to jediné, co pro to musí udělat, je spustit třířádkový skript na svém počítači, spousta jich to udělá.
Počet stahování typu „chci pomoci svému oblíbenému umělci“ bude ve skutečnosti omezen jen kapacitou internetové infrastruktury. Jinými slovy: s paušální platbou na kulturní díla se Internet změní v trvalou zácpu nepotřebného provozu. Nebude záležet na tom, kolik peněz utratí „backbone providers“ (správci hlavních internetových tratí) za zvyšování kapacity – ta nová se okamžitě opět zaplní.
Zdroj příjmu pro pisatele virů
Počítačové viry jsou dnes stále problém, přestože je ve skutečnosti pro jejich pisatele dost obtížné vydělat si svými zločinnými aktivitami peníze. Cílem počítačového viru je obvykle instalace zadních vrátek, aby se váš počítač stal částí takzvaného „botnetu“ (skupiny až tisíců nakažených počítačů), se kterým si tvůrce viru může dělat co chce.
Vlastník botnetu může prodat své služby zločincům, kteří chtějí posílat spam nebo páchat různé druhy pokročilých podvodů, ale pokud pisatel virů nemá konexe na organizovaný zločin, není pro něho jednoduché konvertovat své programátorské schopnosti na hotové peníze. Ale to se s paušálním poplatkem z připojení změní.
V podstatě vše, co vlastník nelegálního botnetu potřebuje, je přítel, který nahrál písničku, která spadá pod kopírovací monopol. Může pak přikázat tisícům počítačů v botnetu, aby opakovaně stahovaly tuto písničku. Tato stáhnutí budou mít kvůli paušálních plateb automaticky za následek platbu hotových peněz příteli, který vlastní kopírovací monopol k dané písničce.
Policie by možná byla schopna odhalit tuto zločinnou činnost v její nejprimitivnější podobě a zastavit ji, ale je lehké si představit, jak by rafinovanější zločinci mohli toto schéma propracovat k dokonalosti. Systém paušálních plateb vytvořený na základě automatické statistiky stahování by vypumpoval miliardy eur za rok. Tím by se stal velmi lukrativním terčem pro zločince. Psaní škodlivých počítačových virů by se stalo mnohem výnosnější činností, než jakou je dnes.
Především tu ale žádný problém není!
Existují i další argumenty proti jednotné daňové sazbě na kulturní díla, ale já je přeskočím a přejdu přímo k tomu konečnému a velmi pozitivnímu.
Není zde žádný problém k řešení.
Internet je revoluční technologie, která mění mnohé z předchozích podmínek kulturního průmyslu. Úkolem zákonodárců a politiků není chránit staré obchodní modely či vynalézat nové. Avšak jsou zodpovědní za to, aby ve společnosti umožnili nové kultuře vzkvétat a aby tvořivým lidem dali možnost vydělat si peníze v oboru, ve kterém pracují.
Před deseti lety bylo masivní sdílení souborů na Internetu novým fenoménem. Tehdy bylo možná rozumné chtít vědět, jak tato nová technologie ovlivní tržní podmínky pro umělce a tvůrce. Také snad bylo na místě obávat se, zda bude možné vydělat peníze kulturní tvorbou, bez čehož by se produkce kultury ve společnosti dramaticky snížila.
Dnes tomu rozumíme lépe. Víme, že se rodí víc kultury než kdykoliv v minulosti, a že lidé, kteří předpovídali „konec hudby“ nebo podobné katastrofické scénáře, prostě neměli pravdu. Vzniká stále více studií, které ukazují, že umělci si v době sdílení souborů vydělávají víc peněz než před ní. Nahrávací firmy kvůli sdílení souborů ztrácejí zisky, ovšem umělci z něj profitují.
Pro umělce nikdy nebylo lehké se uživit. Internet ale otevřel tvořivým lidem, kteří chtějí najít publikum, nové možnosti. Navíc už nemusí zaprodat své duše velkým firmám, kontrolujícím všechny distribuční kanály. To je velmi pozitivní změna pro umělce a tvůrce. Změna z perspektivy kulturní i ekonomické.
Není třeba kohokoli odškodňovat za to, že je díky technologickému pokroku svět lepší místo k životu.
Zdroj: Christian Engström, Pirátský europoslanec
  Sdílet na Facebooku Tweet
Autor: přeložil Martin Fišer
Redakce |
Kontakt |
Piráti |
Facebook |
Twitter |
RSS články |
RSS aktuality
Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.
