Reportáže

Rozhovor s Lukášem Marešem: Moderní odbory versus ROH

02. 02. 2018 | 1 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

Začátkem ledna jsem se sešla s MUDr. Lukášem Marešem, lékařem a předsedou odborů. Povídali jsme si především o funkci a funkčnosti této zatím stále hodně negativně či zastarale vnímané organizace. Hledali jsme nápady, jak to změnit, jak z ní udělat moderní a účelnou organizaci, která bude reálně podporovat práva zaměstnanců. Na začátku jsem se více ptala já, potom se postupně role obrátila a dotazoval se Lukáš. :-)

Lukáš Mareš

OR: Lukáši, na úvod Tě poprosím o informace, kde pracuješ a co tam děláš?

LM: Třetím rokem pracuji v nemocnici v Českých Budějovicích na radiologickém oddělení. Po škole jsem začínal v Praze na vinohradské interně, ale asi po třech měsících jsem se vrátil do Budějovic, odkud pocházím.

OR: Jako radiolog se věnuješ i nějaké další činnosti ve své nemocnici?

LM: Jsem předsedou odborů, na podzim to bude rok. Snažíme se prosazovat zájmy zaměstnanců. A zatím se spíše snažíme naučit, co je třeba dělat.

OR: Jakým způsobem se hájí zájmy doktorů v nemocnici?

LM: Je to vždy o komunikaci. My lékaři v nemocnici nemáme fakticky žádnou rozhodovací pravomoc, ta je v rukou managementu nemocnice. Ředitel je dosazený zřizovatelem, což je v našem případě kraj. Nemocnice má formu akciovky, tzn. je tam nějaké předsednictvo, v jehož rukou je reálná rozhodovací síla, oni určují, co se bude dít. My jsme potom partner v diskusi, jsme spíše takoví hlídači pro případ, že představenstvo rozhodne o něčem, co se nám úplně nelíbí, nebo s čím nesouhlasíme. Nedávno se například řešilo omezení množství dodatkové dovolené na jednotlivých odděleních. Na tuto dovolenou mají zaměstnanci ze zákona nárok, technicky je ovšem otázka, na koho se tento nárok vztahuje. Personální ředitel tehdy přišel s tvrzením, že dle asociace nemocnic máme příliš mnoho zaměstnanců, kteří uplatňují nárok na dodatkovou dovolenou (a že je tedy třeba tento počet omezit). V tu chvíli nastupujeme my. Je třeba si ověřit, zda jsou tyto informace pravdivé, jaké jsou možnosti, je třeba zjistit stanoviska a informace od dalších subjektů – od státních úřadů, jiných profesních organizací. Potom přijde diskuse s našimi zaměstnanci. Ve finále pak chceme docílit toho, aby vedení takové kroky nepodnikalo. Pro dosažení našich cílů chceme ale primárně používat smírných prostředků, jednání. Nechceme stávkovat. Stávka, to je poslední útočiště. To nechce dělat nikdo, tam to nechceme nechat dojít. Ví to ředitelství, ví to odbory, ví to zaměstnanci.

OR: Jaký byl nejzávažnější problém, který jste doposud museli řešit?

LM: V naší nemocnici byly zatím hlavním problémem peníze. To bylo asi nejkřiklavější, nejviditelnější. Za minulé vlády se situace nějakým způsobem řešila a dařilo se ji zlepšovat. Diskuse s naším ředitelstvím je ale problematická, z našeho pohledu striktně formální, neosobní a odtažitá. Věci patrně nepomohlo, že jsem kritizoval nákup drahých telefonů jako vánočních dárků pro management nemocnice. Konkrétně šlo o nejdražší verze iPhonů. Z pozice odborového předáka jsem řediteli nemocnice poslal ostrý kritický e-mail. Reakce vedení byla odmítavá.

OR: A jak tato kauza pokračuje? Jde tu asi hlavně o způsob komunikace s vedením a o signály, které vedení takovými akcemi vysílá svým zaměstnancům…

LM: Přesně tak. Máme facebookovou skupinu, kde jsme o akci informovali. Dost lidí si přečetlo, že odbory o problému ví, nelíbí se nám to a snažíme se něco dělat. Cíl celé akce je především praktický: chceme, aby se podobné věci neopakovaly. A aby vedení i zaměstnanci věděli, že to odbory sledují.

OR: A Tvůj původní dopis řediteli - je veřejný?

LM: Ne, plné znění jsem zatím nezveřejnil, ale zajisté by to bylo možné. Není to nic tajného.

OR: Je něco z toho, jak fungují Vaše nemocniční odbory, veřejného? Jaké výstupy prezentujete?

LM: V naší nemocnici jsou dvoje odbory: lékařské a středního zdravotnického personálu. V nemocnici je asi 450 lékařů, v odborech je cca 130 lidí, tzn. zhruba třetina lékařů. Ti dostávají základní informace např. formou informativních e-mailů. Nezatěžujeme je přesnými detaily, řada lidí je bohužel v odborech spíše z historických důvodů. Byli tam kdysi a mají pocit, že by měli být i teď. Reálně ale nemají potřebu něco měnit. Odezva na naše informace a podněty je tak velmi malá. Přesto jsme za ni vděčni, z těchto reagujících lidí se postupně tvoří okruh potenciálních spolupracovníků.

OR: Ano, v takovém případě je vždy potřeba jak široká podpora, tak akční skupina.

LM: V poslední době se ozývá stále víc lidí, kteří by do odborů chtěli vstoupit. Mají nějaký problém a ptají se mě na můj názor, zjišťují, jestli jsme schopni jim pomoci, jaké máme nástroje, zda existuje nějaký precedens v dané věci. Administrativně je to poměrně náročné, ale zároveň to pro nás znamená šanci na větší podporu. Důležité je to i do budoucna v našem vystupování vůči vedení, které uvidí, že za námi někdo opravdu stojí.

OR: To je další otázka. Praktické fungování odborů - jsi za to nějak placený? Jsou nějaké členské příspěvky? Jak to funguje?

LM: Členské příspěvky jsou povinné. Každý člen odvádí měsíčně půl procenta ze mzdy. Tyto peníze jdou přímo na náš účet. V případě mladšího lékaře to je měsíčně 200-250 Kč, v případě nejvyšších příjmových skupin lékařů to může být i 500 Kč za měsíc. Já osobně žádnou odměnu za svou činnost nepobírám. Asi by to bylo možné, ale když jsem se této pozice ujal, nevěděl jsem, Co vše to bude obnášet. Řekl jsem tedy , že funkci budu vykonávat bezúplatně. Výhodou je, že nepociťuji tlak typu – jsi za to placen, tak něco dělej, ačkoli třeba zatím nevím, co bych mohl dělat…

OR: A na co tedy ty prostředky používáte?

LM: Polovinu příspěvků posíláme na centrálu, na Lékařský odborový klub, který vede MUDr. Engel. Tam se řeší odborová agenda na centrální úrovni - vyjednávání, tripartita apod. To, že se teď lékařům tři roky po sobě zvyšuje mzda o deset procent, je zásluha centrály. Provoz ale něco stojí.

OR: Zájmová organizace hájí lékařské zájmy na úrovni vlády a parlamentu.

LM: Ano. S tou druhou polovinou si můžeme dělat, co chceme.

OR: To je ročně pro Tebe kolik?

LM: Něco okolo 200 tisíc. Z těchto peněz jednou za dva roky zaplatíme členům odborů příspěvky do České lékařské komory.

OR: To se platí jednou za dva roky, nebo každý rok?

LM: Každý rok. Ale na každoroční platbu nemáme dost peněz. Centrále se tento způsob využití příspěvků nelíbí, nepovažují to z hlediska odborů za efektivní. Jsem si toho vědom, ale zatím jiné využití nemám. Komunikace s vedením společnosti žádné náklady nevyžaduje.

OR: A nemohl bys ve své práci být nějak podpořen? Možná nějakým servisem?

LM: Pravda je, že by se nám například hodila analýza rozpočtu. Mohli bychom tak začít zkoumat i jiné oblasti činnosti.

OR: Stejně tak se hodí peníze na uspořádání setkání. Jakmile je to setkání v hezkých prostorách, musíš platit pronájem…

LM: S tím tak úplně nesouhlasím, lidé mají stále odbory spojené s pořádáním „kulturních“ akcí jako plesy, zájezdy, výlety. Tomu se věnují ty druhé odbory, které jsem dříve zmiňoval. Já mám ale o naší činnosti jinou představu.

OR: Já jsem nemyslela směr ples. Já jsem myslela třeba směr strategické setkání, kde by se za pomoci facilitátora vytyčily strategické cíle práce odborů ve Vaší nemocnici na příští rok. Ani taková věc se nedá udělat zadarmo, pokud se má udělat dobře.

LM: A co by se tam řešilo? Nejsem si jist, zda jsme na tom tak špatně, abychom něco takového potřebovali?

OR: To je právě to. Když jsme spolu před začátkem tohoto našeho rozhovoru mluvili, zmiňoval jsi přesčasy, časté služby, o akutní nedostatek lékařů, potíže s ředitelem. Každý z Tvých kolegů určitě vidí nějaké další prostory pro zlepšení. Smyslem potom není pouštět se do všeho, co je špatně, ale je dobré vytyčit si strategický cíl, nějaký průsečík toho, co lidi pálí nejvíc a co je změnitelné a říct si, tento rok zkusíme dělat tohle. Většinou člověk, který je uvnitř, potřebuje externí oči, které ho tímto procesem přemýšlení provedou. Ta skupina musí být větší, musí tam být lidé, kteří vidí nemocnici z různých úhlů pohledu, a pak se dojde k překvapivým závěrům.

LM: Jak se takový facilitátor shání? Mohl by to být například někdo z centrály odborového klubu?

OR: Dobré neziskovky to dělají pro sebe i pro ostatní jako službu. Na Západě by asi člověk napsal do centrály odborového klubu – doporučte mi, jakého facilitátora jste použili Vy. Nevím, zda tento postup někdy někdo aplikoval v českém lékařském prostředí. Je to jenom nástroj, je to pomoc. Strategické plánování je nejrychlejší způsob, jak se dobrat nějakých cílů. Obrátila bych se tedy na neziskovou sféru.

LM: To mi dává smysl. Asi by to bylo dobré.

OR: U plánování takového setkání je velmi důležité, aby lidi věděli, s jakými očekáváními tam mají jít. A že se tam nepředestřou řešení, že se tam pouze stanoví strategické cíle. Naplánují se následné kroky. Je třeba dát pozor, aby lidi neočekávali víc, než takové setkání může splnit. Je velmi důležité, aby lidé ve výsledku neodcházeli zklamaní. Proto je dobré sejít se s facilitátorem předem a projít si zadání.

Napadá tě ještě něco důležitého, co jsme opomněli? Koukal ses například na to, jak fungují lékařské odbory v zahraničí?

LM: Ne dopodrobna, ale vím, že v zahraničí jsou odbory respektovanou organizací, respektovaným partnerem komunikace. Být v odborech je prestiž. U nás je to stále ještě příliš často spíše pohrobek minulého prorežimního působení. Toho, jak odbory v minulosti byly definovány.

OR: Děkuji za rozhovor.

LM: Já také děkuji – pro mne to bylo přínosnější, než pro Tebe!

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Olga Richterová

Štítky: #Lukáš Mareš #Olga Richterová #rozhovor #zdravotnictví

Komentáře k článku

Libor Adámek 12.02.2018 09:50

Je dobře, že se to téma odborů začlo trošku řešit. Já osobně si myslím, že odbory v ČR v oblasti zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců, hlavně v provozech typu montoven, jsou totálně nefunkční. Stačí jen porovnat s Německem, jaké zlepšení pracovních podmínek si jejich odbory vydobyly...

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.