Strana

Z periferie změny neprosadíme, je třeba se aktivně zapojit!

28. 09. 2017 | 3 komentářů

Ivana Bartoše už pěknou řádku let vídáme ve veřejném dění, v televizi i v rádiu. Předseda Pirátů je přitom neplacená funkce. Proč to dělá a čeho by chtěl v Parlamentu dosáhnout?

Ivan Bartoš

Co jsi dělal před Piráty?

Narodil jsem se v Jablonci nad Nisou a absolvoval jsem před maturitou roční výměnný studijní pobyt ve Spojených státech. S americkou a českou maturitou jsem pak složil přijímací zkoušky na dvě fakulty Univerzity Karlovy. Husitskou teologickou, obor Psychosociální vědy, a Filozofickou, Ústav informačních studií a knihovnictví. Pár let jsem zvládal obojí. Žít v Praze ale není levná věc, musel jsem zároveň řešit práci; nejprve brigádně, třeba při vykládání kamionů a plnění regálů. Brzy jsem začal pracovat prakticky na plný úvazek. Teologie jsem tedy v třetím ročníku zanechal. Zůstal jsem ale dál aktivní a dělal spoustu činností nad rámec „běžného života“. Hrál jsem na harmoniku, pořádal festivaly, rozjížděl jsem různé komunitní projekty. Odborné pracovní zkušenosti jsem získal nejdříve v Národní knihovně při práci na systémech sdílené katalogizace národních autorit – poměrně náročný úkol – a následně v řadě světových firem. Už patnáct let se tak specializuju na databázové systémy a v tomto oboru jsem získal i doktorát. 

Proč ti dávalo smysl začít budovat v roce 2009 Piráty, když jsi mohl prostě dělat kariéru a pro radost hrát na harmoniku?

Vždycky jsem si zakládal na tom, co mi říkala maminka – že člověk má být samostatný. V rámci ekonomické autonomie bychom státní aparát teoreticky mohli ignorovat. Ale v Česku to nelze, vždycky ti přijde nějaká obálka a úřady tě nějak překvapí. Systém se přitom dá změnit jedině politicky, nejsme v době revolucí. A z periferie změny neprosadíme. Musíme se zapojit aktivní osobní účastí – třeba v liberální a demokraticky budované straně. A to mě strhlo. Ale dal jsem si jednu zdravotní pauzu, dva roky jsem nebyl předsedou.

Taky jsi v té době úplně přestal pít alkohol. Jak to?

Potřeboval jsem tehdy zvolnit tempo. Zasedal jsem ovšem dál v Republikovém výboru Pirátů a pak jsem téměř rok vedl pirátský mediální odbor. Pokud jde o alkohol – od mládí jsem hrál na harmoniku a myslel jsem si, že pití prostě k zábavě a životu patří. Je to samozřejmě blbost. Nepiju už čtvrtým rokem a manželka ještě déle. Každý má svoji cestu, nechci nikoho soudit. Můj život je však od toho rozhodutí několikanásobně lepší a opravdovější. Jedna neřest z „dětství“ mi zůstala, a to kouření. S tím také co nevidět seknu. Jsem zastánce svobodné volby. Ale„radost“ je v souvislosti s cigaretou pouze iluzí.

A co tě po těch osmi letech dobrovolnické práce v Pirátech pořád baví?

Že to je opravdový. Že jsme tak různí – někdo je pedant, někdo je flink. Někdo maluje, někdo programuje, odborníci řeší problémy a legislativu, někdo píše. Že se normálně hádáme, ale dokázali jsme se potkat na jednotící myšlence a přetavit to v něco tak komplexního, jako je politická strana s plným programem. Lidi se lehko spojují na opozici vůči něčemu. Ale sejít se nad pozitivní myšlenkou je taková síla, že na to jsem denně hrdý. V Pirátské straně není motivací výplata, ale idea.

Co ta hlavní myšlenka podle tebe je?

Pocit svobody. A taky pocit sounáležitosti s naší zemí – když někde žiju, mám za svůj domov zodpovědnost. Vážím si lidí, kteří nespokojenost dokáží přetavit v pozitivní akci. Budování liberální a demokratické organizace pokrývající celou zemi je pro mě pořád obrovský zážitek. Piráti od Tanvaldu po Brno se díky veřejnému angažmá posunují, vzdělávají ve fungování státní správy i v oblasti programu, každý se učíme.

Vypadá to, že tě těší vidět, jak se lidi mění. Není vedle svobody pro Piráty důležité i to, že se jako společnost musíme snažit připravit na změny dřív, než přijdou?

Tvoje město, legislativa, internet – to všechno ti dává nějaký rámec. A tento rámec by ti neměl cestu přesně určovat, ale být pro lidi přívětivý a otevřený. Tak, aby byl prostor pro nepodmíněný, na penězích nezávislý individuální růst i individuální štěstí. Je potřeba zbořit zbytečná omezení, která monopolizují moc a vědění do rukou samozvaných elit. Vladaři musí mít konkurenci v nás všech. A perspektiva musí přesahovat jednu dvě generace.

Jak by měla vypadat naše země?

Hodně jsem cestoval, v USA i po Evropě, a myslím si, že naším vzorem by mohlo být Německo. To se s druhou světovou válkou vyrovnalo a společnost se úplně přenastavila. U nás to po válce kvůli komunismu bohužel nenastalo. Jde o řadu otázek, které liberální svět už neřeší a lidi se tam mají dobře. Není přitom žádný relevantní důvod, proč by to u nás nemohlo být taky tak. Pořád vidíme, jak nám roste HDP. Proč jsou tedy naše platy u čtyř pětin lidí nižší než minimální mzda v Německu? Není žádný důvod, proč být chudí. Veřejné zakázky např. nezohledňují kvalitu, podmínky pro zaměstnance, zodpovědnost firmy vůči svému okolí. Ani stát tedy reálně strukturou objednávaných prací nepodporuje vyšší mzdy v komerčním sektoru. A navíc vidíme úniky, systémovou korupci na úrovni 100 – 150 milionů z každé miliardy veřejných peněz. Hlavní přitom je, aby systém byl pro lidi čitelný. Musíme mít možnost aktivně sledovat a měnit politiku i na úrovni obce. Když chceš něco měnit, musíš tomu ale především rozumět. Předpoklad pro to je srozumitelná veřejná správa. Z téhle perspektivy dvě miliardy pro školství, které se podaří nyní urvat, nejsou takový úspěch – celá hra je o dva řády výš.

Na čem chtějí Piráti peníze získat?

Např. máme směšné zdanění těžby nerostných surovin. Nemáme zde sektorovou daň, jako je to třeba v sousedním Rakousku pro vybrané regulované segmenty (bankovnictví, velcí operátoři). Nejsme přátelé přehnané regulace v běžných věcech, ale v těch již regulovaných bují korupce, která vše pokřivuje. Vedle sektorové daně prosazujeme také společné evropské řešení daňových rájů a řadu dalších opatření. Naše opatření by navýšila státní rozpočet až o polovinu. Naopak pro zaměstnance, podnikatele i zaměstnavatele chceme vše zjednodušit a cíleně snižovat byrokracii i zdanění práce.

A co bys konkrétně ty chtěl v Parlamentu prosadit?

Čitelnou státní správu a průhledné procesy. Konkrétní příklady: Komunikace s úřady – musí jít online. Daně i všechna pojištění plaťme na jednom místě, jednoduše. Chci tlačit na navýšení mezd v oblasti vzdělávání, sociální práce a zdravotnictví. Jsou to nejdůležitější oblasti pro zdravý rozvoj země. Mizerné ohodnocení těchto lidí mě jako občana i jako aktivního politika uráží. Svůj program při přípravě diskutujeme na veřejné platformě. Jen tak lze systémově odhalit chyby předem. Zkušenosti s  otevřeností stranické politiky chceme přenést i do Parlamentu. Využijeme možnosti aparátu Poslanecké sněmovny i finance Pirátů a budeme otevřeně diskutovat a připomínkovat vybranou legislativu a její sporné otázky. Zapojíme zástupce odborné veřejnosti, akademického i komerčního sektoru, oborových sdružení, nevládních organizací a opozičních či neparlamentních stran. Zajistíme technologická řešení pro zapojení veřejnosti jako dalšího poradního hlasu. Celkově budeme podporovat dobré zákony nehledě na to, kdo je navrhne. Tak se podle mě má dělat otevřená proobčanská politika.

Tak si držme palce, to by se mi taky líbilo. A díky za rozhovor!

Autor: Olga Richterová

Štítky: #interview #Ivan Bartoš #Pirátské listy podzim 2017 #rozhovor

Komentáře k článku

vojta 25.10.2017 18:51

ja potporují pirati,www.cz

vijta 21.10.2017 14:41

ste mi sim patickí

vojtasvarc 21.10.2017 14:40

sem rad že volím pirati a vsa pogram.sledujudrřim vam palce.vojta svarc,děkuji

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.