Hlídací psi demokracie na smetišti

Vývoj kolem skandálu nabírá na dramatičnosti. Včera byla nalezena mrtvola bývalého reportéra bulvárního deníku News of the World Seana Hoara. Právě on obvinil vedení redakce, že k odposlechům vybízelo. V rozhovoru se Štěpánem Kotrbou se kromě dění v Anglii zaměříme i na obdobné problémy českých médií.

Ve Velké Británii i v USA vypukl skandál kolem mediálního impéria Ruperta Murdocha, když se ukázalo, že masivní šmírování nejen celebrit ale i obětí trestných činů za účelem bulvárního zpravodajství bylo dlouhodobé, masivní a systematické. Nakolik je pro vás toto odhalení překvapivé a jaké budou jeho důsledky nejen pro mediální svět?

Vás na bulváru něco překvapuje? Překvapivý je zveřejněný rozsah, ne obsah. Čtyři tisíce osob a pět a půl tisíce "napíchnutých" čísel není málo. Ani na českou policii či kontrarozvědku. Na soukromé očko je to zarážející rozsah – objednaný jedněmi novinami u jednoho týmu. Je to číslo konečné? Byl tým pouze jeden? Docházelo i k odposlechům? Docházelo ke kontrole mailů? Pokrytecká Británie je v šoku, Česko přijalo informaci bez emocí. Podívejte, po případu Kristýny Kočí a její ložnice už v Česku nikoho nic nepřekvapí… Snad jedině kdyby Livie nebo Jakl odposlouchávali Václavovu pracovnu a pak to posílali Haló novinám (deník blízký KSČM – pozn. red.).
Důsledky to může mít dvojí: zpřísnění trestnosti hackingu a phreakingu obecně, o což se bude určitě policie snažit. V Británii i v Česku. Vrátí se i snaha zvýšení odpovědnosti vydavatele za legální získání informací, určených pro zveřejnění. Mimochodem – to by nebyl špatný nápad. Posouzení, zda je jinak trestná činnost "ve veřejném zájmu", aby byla beztrestná, by náleželo soudu. Nezávislému ovšem. Ale vlastně ne… Já sám jsem se soudil v jednom případě do pravomocného rozsudku patnáct let …

V další etapě dojde k zvýšení nedůvěry všech vůči všem při jakékoliv komunikaci či jakémkoliv rozhodování, zejména v politice. V případě "hvězd" i v otázkách soukromí. Paranoia mnohých pak bude za nějaký čas určitě i klinicky zjistitelná. Nelze žít věčně ve strachu a stressu. Přemýšlet, kdo vám dal štěnici pod stůl…

Kvůli aféře skončil titul News of the World, jeho bývalá šéfredaktorka Rebekah Brooksová a vysoce postavená manažerka Murdochovy korporace byla vzata na 12 hodin do vazby a obviněna. Odstoupil i šéf londýnské policie Paul Stephenson, byla zrušena plánovaná akvizice britské TV BSkyB. Proti Murdochovi se otevřeně postavili britští politici včetně premiéra Camerona, kteří ho dosud podporovali nebo se obávali proti němu vystoupit. Jak může tento střet dopadnout?

Mudrochovi nejspíš zbudou nakonec pouze Timesy. Pokud vůbec něco. Příliš dlouho byl nejmocnějším mužem Británie. Dnes si na něm všichni zchladí žáhu. Co kdyby náhodou měl ještě nějaké staré záznamy. No uznejte, odposlouchávat královský dvůr je nemravné. Odposlouchávat nemravné celebrity je oproti tomu ve veřejném zájmu a proti bulváru Británie nikdy nic neměla.

I česká média těží ze zveřejňování informací z policejních nebo justičních zdrojů a veřejný zájem je někdy sporný. Aktuálně se například řeší kauza policisty, který si pod fiktivní záminkou vyžádal seznamy telefonních hovorů spolupracovníků prezidenta nebo předsedy Ústavného soudu. Jaké vidíte rozdíly či odlišnosti mezi britským skandálem a situací v Česku?

Venkoncem v ničem. Rozdíl zde ale je. Pro NOTW prováděla služby soukromá osoba či osoby, v česku je hackerem policie. Už dlouho je v Česku řada policistů po přesčase profesionálními zločinci. Aniž to komukoliv vadí.

Někteří čeští novináři se ani netají tím, že mají těsné a dobré styky s policejním prostředím. Další přebírají policejní informace bez toho, ani by se je obtěžovali ověřovat nebo poskytli prostor druhé straně. Jednostranné zprávy se někdy objevují i v agenturním zpravodajství České tiskové kanceláře. Jak lze nastavit a udržet nějakou hranici mezi novináři a policií?

Já takovým "novinářům" říkám policajtoreportéři. "Investigativní" není ani jeden. Někteří z nich jsou i prokázaní policejní udavači. Nelze nastavit a udržet hranice tam, kde je na jedné straně snaha obejít zákon (třebas i z ušlechtilých pohnutek - ve jménu rychlejší aplikace práva či tehdy, kdy právo se nepotká nespravedlností) či si jen trochu "přivydělat" a na druhé straně tlak zaměstnavatelů na jakoukoliv senzaci, která prodá výtisky navíc v ostré konkurenci upadajících nákladů tištěných médií. Už dávno je podobné jednání trestné, přesto se ho pracovníci státu dopouštějí ve značném měřítku. A neděje se nic. Viděli jste snad zdrženlivost při mediálním informování o vyšetřovaných, obviněných či nepravomocně odsouzených? Dle zákona jsou nevinní. Jejich jména by měla zůstat v tajnosti. Jejich osobní nebo lokalizační údaje jsou ale běžně zveřejňovány. Jinde než u orgánů činných v trestním řízení informace nelze získat. Jsou dle zákona nevinní a jsou skandalizováni. Přicházejí o práci, rodinu, zdraví, klid. A pak následuje "odložení případu". Omluví se někdo? Ne.

Podívejte se na případ Markéty Jourové. V říjnu 2006 byla křivě obviněna Markem Řičářem z braní úplatku, bez jakýchkoli důkazů vzata do vazby a skoro dva roky trestně stíhána. Šlo o jasné zneužívání moci policií, šlo o zneužití státního zastupitelství i justice ve prospěch politiky. Případ byl široce medializován v neprospěch levice jako ukázka "koruptivního" propojení politiků ČSSD a zločinců. Dnes je obviněn Řičář. Z podvodu. Z křivého svědectví ho někdo obvinil? Nakolik byl řízen policisty, se nejspíše nedozvíme.

Podívejte se na případ Miloše Topolovského - psychologa Hradní stráže (jejíž velitelem je prezident), který měl na Hradě znásilňovat ve službě podřízené vojáky. Neznásilnil nikoho. Blesk ovšem napsal „Zrůda zneužila deset vojáků“. Šlo přitom o soukromou mstu dvou vojáků... Za křivé svědectví je nikdo neodsoudil.

Ptám se proč? A to jsou jen dva případy z desítek za posledních šest let, které uplynuly od Kubiceho zprávy. To bylo flagrantní porušení zákona, flagrantní zneužití veřejného zájmu. Redaktor i tehdejší ředitelka stanice měli zkoumat PRAVDIVOST v dokumentu zveřejňovaných informací, nikoliv jen autenticitu dokumentu. Zde selhali i ti nejlepší novináři, kteří by měli mít morálku žurnalistického kodexu v malíku.

… kontrolní mechanismy policie jsou slabé nebo nefungují.

Slabé jsou i kontrolní mechanismy parlamentu – Kubiceho zpráva unikla odtud. Slabé jsou i kontrolní mechanismy médií. Žene je ziskuchtivost či hlad. Nežene je morálka. A to je chyba. Z "watch dog" žurnalistiky se stává "junkyard dog" žurnalistika. Smetiště pro špinavé psy.

Česká policie několik let téměř nekontrolovaně využívala informace mobilních operátorů o komunikačním provozů jejich zákazníků, teprve letos tento přístup zatrhl Ústavní soud. Vidíte nějaké účinné řešení, které by v budoucnu mohlo podobnému zneužívání citlivých soukromých údajů zabránit?

Novinář má právo utajit jakýkoliv zdroj i dokument, který získá za účelem zveřejnění ve veřejném zájmu. Právě proto, že je to ve veřejném zájmu. Svoboda slova je cennost, kterou nesmíme vyměnit za relativní bezpečí kvůli pár grázlům z bulváru nebo kvůli "investigativní" policajtoreportérům. Ale zneužití svobody slova devalvuje demokracii. Ale…

Novinář i vydavatel by měli mít odpovědnost. Občanskoprávní i trestněprávní odpovědnost za pravdivost zveřejněných informací. Povinnost neprodlené opravy a omluvy v případě pochybení. Vydavatel by měl mít sankcionovatelnou povinnost dát "druhé straně" možnost autorizovaného vyjádření v každém "investigativním" zpravodajském článku – a to ve stejném rozsahu, v jaké zveřejňuje o dané osobě do té chvíle neznámou informaci. Tím by se automaticky "online" realizovalo právo na odpověď – a ne až po žalobě a pravomocném rozsudku. Jiné je to u komentáře. Komentátor má právo na názor. Ale měl by mít také odpovědnost. Nejen žurnalistickou, ale i občanskoprávní a trestněprávní. Komentář by měl být založen vždy na dokonale ověřených a nepochybných faktech, ne na domněnkách, drbech a polopravdách "jednozdrojové" žurnalistiky, zavánějící píárem.

Jiná je ovšem situace v případě státu. Ten by si sám a bez šikany jiných měl utajit, co nechce zveřejnit.

Vymezit přesně okruh úředníků, kteří by se mohli seznamovat s citlivými údaji v tom kterém konkrétním trestním či správním případě. Podrobovat je namátkovým "investigativní" kontrolám, jak s údaji zacházejí. Měl by být dán striktní zákaz všem zveřejňovat osobní a jiné lokalizační údaje vyšetřovaných či obviněných osob před ukončením prvního veřejného stání u soudu. Striktní zákaz mediálního komentování případů před pravomocným rozhodnutím soudu. Neoprávněné zveřejnění trestat vysokými pokutami, udělenými vydavateli, autorovi či majiteli média (domény). Stát by měl omezit množství osob, které mohou lustrovat bez písemně zdůvodněného povolení nařízených v databázích státu – a to na nulu. Stát by měl realizovat BEZ VÝJIMEK (pro kontrarozvědku či rozvědku, NBÚ a jiné Jamese Bondy) transparentní dokumentační rozhraní pro veškeré operace všech resortů a státních orgánů, které se dotknou registru osob. Inspektorům ÚOOÚ, kteří byli jmenováni prezidentem, by bylo třeba dát pravomoc vstupovat a provádět kontrolu všech "živých" svazků policie, finančně analytického útvaru MF, NBÚ i kontrarozvědky - zejména odposlechových aktivit všech orgánů a aktivit inspekce ministerstva vnitra. Tak, jak původně zamýšlela vláda ČSSD a jak teď – ovšem bezzubě – hodlá učinit tato vláda zřízením generální inspekce ozbrojených složek. Nejvyššímu státnímu zastupitelství by měl Parlament dát povinnost stíhat neznámé pachatele v případech, kdy se o únicích informací dozvědí - třebas z médií. Na úrovni soudů by bylo třeba sjednotit judikaturu, týkající se veřejného zájmu. Právo bulváru není veřejným zájmem.

Štěpán Kotrba, novinář, analytik, ale také designer, keramik, fotograf. V letech 2000-2011 redaktor serveru Britské listy, bývalý člen Rady Českého rozhlasu.


  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Dalibor Záhora