Internet

Internet v řetězech

06. 03. 2017 | 1 komentářů

Nástup informační společnosti ohlásili již v 70. letech minulého století ve své knize Třetí vlna Alvin a Heidy Tofflerovi. Přerod industriální společnosti na společnost bílých límečků zprvu probíhal spíše v teoretické rovině. Zdrojem bohatství a moci i nadále zůstává ovládání technických výrobních prostředků a nerostných surovin. Změnil se však boj o ně, respektive způsob jejich redistribuce a kontrola nad nimi.
Ivan Bartoš pro měsíčník Hospodářské komory Komora.cz

svobodnyinternet.jpg

Rozhodující roli zde hrají informace. Kdo je ovládne, získává fatální konkurenční převahu. Hlavním místem pro zpracovávání a uchovávání informací je celosvětová síť Internet. Dnes je ale také pracovním a komunikačním nástrojem a ve své podstatě vytváří další rozměr lidského světa. Přestože Internet není ničím novým dnes a dokonce nebyl novým ani na přelomu tisíciletí, politická reprezentace jej s oblibou za novinku zcela mylně označuje.

Zatímco v komerčním prostředí věcí a převážně služeb díky masivnímu rozšiřování internetu mezi lidmi vznikala funkční a praxí ověřená obchodní, komunikační i bezpečnostní pravidla, státní správa a skrze politiky vznikající legislativa reflektovala tuto změnu nejdříve sporadicky a pak zcela proti duchu demokratického rozměru tohoto nástroje. Tohoto nového dalšího rozměru.

Místo, aby se profesionální zákonodárci a politici nechali inspirovat komerčním světem a odbornou komunitou, která rozvíjí digitální prostor, vydali se opačnou cestou. Svobodu a samoregulaci prostředí, které je nedílnou součástí našeho života, se pokouší regulovat. Výhody sítě sítí chápou jako rizika. Snaží se na sféru, které nerozumí, aplikovat pravidla svého starého papírového světa, kterému dominuje vysoko nad vším z centra šířené jednosměrné televizní vysílání. Není pravdou, že by prostředí Internetu samo o sobě bylo místem nežádoucí anarchie. Je tomu přesně naopak. Přesná pravidla a důsledné pochopení jeho výhod i jeho rizik umožnilo a do budoucna umožní masivní rozvoj prakticky jakékoliv oblasti lidského života včetně vědy.

Z pohledu lidí, kteří intuitivně upřednostňují autoritativní styl řízení vyznávající kontrolu před důvěrou a otevřeností, je snaha o ovládnutí Internetu pochopitelná. Nicméně ji nelze akceptovat jako správnou či ji chápat jako demokratickou.

Zásadní změna paradigmatu v obchodu i v politice

Distribuované modely a neexistující hranice online světa se obejdou bez centrální autority. Proto se jen velmi těžko podrobují národním legislativám založeným na geografickém principu. Rozdílné právní normy jednotlivých států a snaha o jejich direktivní uplatnění na výměnu informací či obchod, který se reálně odehrává i v několika zemích současně, vede zákonodárce do pasti. Přirozenou reakcí, jak se do této pasti nechytit, by měla být snaha o urychlené sblížení zákonů demokraticky orientovaných zemí na úrovni maximálních liberálních variant a zároveň orientace na benefity online světa. Cestou nejsou národní regulace celých segmentů trhů, které jsou jednak neúčinné, jednak brzdí další rozvoj ekonomik, nyní již prakticky integrovaných v online světě.

Politici si skutečně nevědí rady, jak jednat s firmami bez sídla, registrace či bankovního účtu v České republice, jejichž služby nakupuje a využívá český občan. S tímto fenoménem se těžce bojuje, a to díky nesmyslnému závodu o investory a vytvářením „těch nejvýhodnějších podmínek“, kterým národní parlamenty pokřivily nejen evropský trh. Největší IT giganti se momentálně přestěhovali do Irska. Nejvíce firem dávno sídlí v daňových rájích. Cestou větší regulace a složitější legislativy je ovšem zpátky nikdo nepřivede. Účastnit se závodu výhod snad může být ve finále příjemné také pro občany, pokud se snížení daňové zátěže týká i jich. Ale problém daňových rájů, pokud to skutečně problém je, se tím neřeší.

První vlaštovka – reálné zavedení cenzury online

Typickým příkladem nepochopení a selhání politiků v této oblasti je ukázkový Zákon o hazardních hrách. Jeho paragrafy 82 a 84 momentálně řeší dokonce český Ústavní soud na základě stížnosti skupiny senátorů ve spolupráci s Pirátskou stranou a sdružením SPIR. Tento zákon poprvé v české historii vložil do rukou úředníků Ministerstva financí ČR nástroj, kterým lze reálně blokovat obsah Internetu. To je nejen ústavními právníky vykládáno jako cenzura. Zákonodárci navíc opět předvedli obvyklý nešvar – potřebu politiků řešit záležitosti spojené s Internetem se přenáší na poskytovatele internetového připojení. 

Opomeňme, že významná část zákona pochází přímo z pera vybrané skupiny kurzovních sázkových firem v ČR, které se již chystají, jak toto nuceně vyklizené pole obsadí. Zcela pak zaniká původní populistický argument řešení online hazardu ve smyslu boje proti tomuto sociálně patologickému jevu. 

Uvědomme si, že díky státnímu zásahu zde dochází k dalšímu pokřivení fungujícího ekosystému digitálního světa. Obchodní model určitého segmentu, poskytovatele her, nyní na své náklady zajišťuje jiný segment. Je jím poskytovatel připojení, který sám má s hrami pramálo společného. Internetový poskytovatel se paradoxně dostává do submisivní role, přestože by bez něj segment online her nemohl ani existovat. Bez poskytovatele internetu si ovšem ani nepřečteme email, neobjednáme dovolenou či nezaplatíme nájem v online bankovnictví. Měl by tedy poskytovatel internetu nést také například náklady bank? Za to, že jim umožňuje fungovat v online prostoru? 

Evropský soudní dvůr na tento problém upozornil například v copyrightové kauze Sabam vs. Netlog v roce 2012, kdy řešil filtrování potenciálních odkazů na autorsky chráněná díla na jednom z internetových úložišť. Soud rozhodl, že poskytovatelé služby nesmí filtrovat autorský obsah, protože by tím došlo k narušení ochrany soukromí, ohrožení svobody informací a nepřiměřenému zásahu do podnikání. Povinnost filtrovat obsah na internetu by podle soudu byla v rozporu s požadavkem na spravedlivou rovnováhu mezi vynucováním kopírovacího monopolu a svobodou podnikání, právem na ochranu soukromí a svobodou informací. Filtrování vedlo „k závažnému zásahu do svobody podnikání společnosti Netlog, neboť by jí ukládal povinnost zavést výlučně na vlastní náklady a natrvalo složitý a nákladný počítačový systém“. Přestože závěr Evropského soudu byl jednoznačný, čeští zákonodárci jej ignorují. Jasně o tom svědčí znění paragrafu 82 a 84 nového Zákona o hazardních hrách.

Velký bratr se chce „jenom dívat“

Vzhledem k rostoucímu množství informací v online světě a masivnímu zpracování dat v rámci výkonu státní správy mají politici na Internet spadeno i z několika dalších důvodů. Tyto důvody mohou být jednak reálně, jednak s ohledem na historické zkušenosti i zástupné. 

Právě vznikající novela zákona o Vojenském zpravodajství má umožnit složkám plnou kontrolu nad obsahem komunikace na českém Internetu. Dovolí de facto nikým nekontrolované a informačně děravé instituci, kterou v ČR může úkolovat soukromá osoba, byť šéfka kanceláře premiéra, jak jsme viděli v kauze Nagyová, sledovat online komunikaci všech občanů České republiky. Doslova všech a současně každého jednotlivě. Podobné změny legislativy sledují boj proti terorismu a domnělé posílení bezpečnosti. Dle dostupných zpráv expertů však žádná přímá korelace mezi online sledováním a zabráněním teroristických útoků neexistuje. Tato legislativa však dá rozvědce i politikům do rukou mocnou zbraň proti vlastním občanům. 

V rámci iniciativy Přichází rozvědka konzultovala Pirátská strana návrh zákona s ústavními právníky a sdružením IuRe (nevládní nezisková organizace na ochranu lidských práv, udílí například ceny BigBrother). Všichni se shodují, že zákon je paskvil a pozměňovací návrhy pouze mohou zmírnit jeho nežádoucí dopady. První verzi novely zákona o Vojenském zpravodajství Pirátská strana rozsáhle připomínkovala. Odborníci mezi Piráty na toto téma pravidelně vystupují na mezinárodních konferencích IDG, Čimib apod.

Politici by měli vzít na vědomí také rozhodnutí Evropského soudního dvora z minulého měsíce, které jasně hovoří o tom, že státy nemají své občany plošně sledovat ani o nich uchovávat data pod jakoukoliv záminkou. To se v ČR bohužel nyní děje a zákon je psán právě v tomto duchu. 

Kybernetická obrana je samozřejmě důležitá a válka dnes již skutečně probíhá i na internetu. Ale ne tak, jak si nekompetentní politici představují. Ochrana online prostoru má zaručit, že budou fungovat klíčové oblasti státu. Že nám nikdo neukradne citlivá data o občanech. Že nikdo neodstaví zabezpečovací systémy jaderné elektrárny. Vše ostatní si Internet vyřeší sám. Kritické sítě a infrastruktura musí být odděleny a přístupové body na veřejný Internet, jako jsou například datové schránky, musí být kvalitně zabezpečeny. 

Nejde o bezpečnost, jde o moc

Kontrola společenského diskursu a určování toho, co je a co není přijatelné, je jednou ze základních metod upevňování moci a potlačování nebo likvidace rozdílných či nepohodlných názorů. Zatímco Michel Foucault ve svých studiích pracoval s mechanismy uplatňování moci a kontroly prakticky archaickými, boj o ovládnutí diskursu dnes probíhá na úrovni moderních technologií a přenáší se, a to je z pohledu opakujících se historických trendů příznačné, i do legislativy. 

Zatímco historicky, i přes zapojení veškerých složek státu i civilních „důvěrníků“, nebylo možné mít každého jedince pod kontrolou, při represivním „to control“ využití IT technologií je to naopak možné. Tolik nepříjemná šeptanda je totiž na Internetu vystopovatelná, měřitelná, odposlouchávatelná a následně stíhatelná či dokonce trestaná. 

Zbraněmi liberální demokracie jsou vzdělání, nezávislá média a svoboda projevu. Svěření těchto nástrojů či dohledu nad nimi do rukou speciálních institucí je lehkovážným činem. 

Mechanismy, které jsou budovány „nyní pro naši ochranu“, se v rukou diktátorů, oligarchů nebo korporací privatizujících stát stávají nástrojem proti nám samotným. Internet, který umožnil zásadní demokratizaci, osvobození diskursu a postavil se hrdě proti zaběhnuté mediokracii 20. století, je dnes a denně terčem útoků. Nikoliv hackerů, ale mocných politiků a skupin, které za nimi stojí.

Autor: Ivan Bartoš

Štítky: #Cenzura #Internet #Ivan Bartoš #Svobodný internet

Komentáře k článku

Jindra 11.08.2017 20:07

obecně se jistě rozšíří u všelijakého software větší zabezpečení, šifrvání, alespoň co se týče komunikačních nástrojů. Ono už dnes vlastně nelze dost dobře najít nešifrovaný provoz, krom stránek jako piratskelisty.cz :)

nicméně k tomu, aby člověk nebyl odhalen na jaké zabezpečené stránky chodí, už musí použít hop servery, nebo VPN tunely, což dnes vyžaduje větší zkušenost, nicméně za pár let to bude běžným umem, troufám si říct.

každopádně, moc Vám fandím, volím Vás, držím palce, a krom nezabezpečených stránek Vás obdivuju :)

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.