Svět

Země, kde se kouří ve vlaku, ale nezavírají se dveře od pokoje

15. 11. 2016
Sdílet na Facebooku Tweet

„Včera jsem měl letět do Německa, ale neměl jsem na Německo náladu, tak jsem nechal letadlo odletět beze mě,“ směje se Hamza, který díky stylu oblékání i přístupu k životu nepůsobí vůbec marocky. Podává mi kapesníčky, které šel sám od sebe koupit pro mé neustále popotahování. „A tohle je taky pro nás,“ pokládá na stolek ve vlaku brambůrky, „a tohle je pro tebe maličká,“ podává dlouhořasé holčičce, jejíž máma spí na vedlejším sedadle, čokoládovou tyčinku. Zbožňuji jízdu marockými vlaky. Cestující ve vlaku nežijí uzavření ve své bublině, ale rozhlížejí se kolem, vyprávějí cizím lidem své příběhy, chtějí poslouchat jejich příběhy a dělit se o vše, co mají.  

Marocký vlak

„Všichni chtějí do Evropy, ale já studoval tři roky v Německu a severní Evropa je nuda, tady to žije víc. Jen mě štve, že tu je pořád dost lidí s uzavřenou tradiční myslí. Jé, to už je moje stanice, musím jít!“ dává mi Hamza v rychlosti dvojpolibek na tvář a vystupuje. Za dvě vteřiny mi zvoní mobil. „Petra! To jsem já, Hamza! Hele já fakt nechtěl vystoupit, rád jsem si s tebou povídal, ale víš jak, musel jsem! Uvidíme se v Tangieru! A dej mi vědět, žes dojela v pořádku do Fesu!“ chrlí ze sebe do telefonu, jakoby se chtěl mermomocí vejít do jedné minuty, aby neplatil víc, než je třeba, ale spíš to je tím, že takový prostě Hamza je, zběsilý, impulsivní, chrlící.

Co se týče dochvilnosti, České dráhy jsou oproti těm marockým požehnáním. Máme skluz dvě hodiny. Na druhou stranu v nich alespoň netřeba trpět absencí nikotinu. „Stíhám si jít zakouřit ven?“ ptám se, když stojíme na zastávce. „Zapal si tady,“ podává mi zapalovač na chodbě sám průvodčí přímo vedle upozornění na zákaz kouření ve vlaku. Dveře vlaku nechává otevřené, aby zakouřený vlak osvěžil závan čerstvého vzduchu. A nechává je otevřené i v momentě, kdy už se vlak naplno rozjíždí.

Ještě jsem nenarazila na místo, kde by kouření zakazovali, i v bistrech, která jsou určená čistě pro konzumaci jídla, uklidňují temné kuřácké plíce všudypřítomné popelníky. Škoda, že se tu v podobném množství jako popelníky nevyskytují i odpadkové koše. Maročané bez rozpaků automaticky vhazují odpadky třeba do děr v hradbách. Nemožnost recyklování odpadků člověka v zemi třetího světa moc nepřekvapí, ale že se jako záludná mise ukáže i vyhodit papír od sendviče dřív, než člověk dojde domů...

Hradby mediny

Fes. Tohle obrovské levné město postavilo svou proslulost na vůbec nejstarší univerzitě na světě (zatímco Bolognská univerzita vznikla v roce 1088, univerzita Al-Karaouine ve Fesu funguje nepřetržitě už od roku 859) a jedné z nejrozsáhlejších marockých medin (medina znamená v arabském světě historická část města). Fes dlouho fungoval jako hlavní město, to až Francouzi přesunuli hlavní sídlo Maroka na pobřeží, do Rabatu, protože to pro ně bylo strategicky výhodnější. Já si z Fesu však budu pamatovat hlavně dlouhé bulváry lemované palmami, rostoucí město plné jeřábů, průmyslové šedo a kamenné hradby, které medinu obepínají.„Kdybych s tebou šel do mediny, nevěřili by, že jsme přátelé, mysleli by si, že tě chci podvést, okrást. Poprvé by nás nechali projít, podruhé už by chtěli od nás obou doklady,“ vysvětluje mi Maročan Red.

Absurdní situace se nám přesto nevyhne. Sledujeme u něj doma film, po jehož skončení si jde Red do kuchyně pro něco k jídlu. I zpoza zavřených dveří slyším dramatický projev jeho matky v arabštině a ač nerozumím ani slovu, je mi jasné, že ho asi nechválí. „Byla naštvaná, že jsme měli zavřené dveře od pokoje. Chce, abych si vzal věřící dívku,“ vysvětluje 24letý Red, který už dávno místo modliteb preferuje black metal. „Dřív jsem měl piercing ve rtu a dlouhé vlasy. Ve škole o mně říkali, že jsem satanista. V předmětu islámská výchova jsem byl mezi nejhoršími,“ směje se.

Fes

Druhý den se od Reda odpojuji a navštěvuji konečně medinu. Cítím se, jak ryba obklopená hladovými lovci, z nichž je každý odhodlaný urvat si ze mě alespoň kousek. Prodavači, číšníci i majitelé hotelů na mě pokřikují daleko agresivněji a tvrdohlavěji než v Tangieru. "Free hostel for you! Free massage for you!" registruji vedle otázek, zda se nechci podívat na jejich z boží i podezřele výhodné nabídky. Ocitám se v architektonicky dokonalé zlaté kleci. Medina už navíc nejsou široké bulváry, ale úzké velmi si podobné uličky, v kterých neznalkyně a zmatenkyně snadno zabloudí. "Ztratila ses?" "Ano, ale nemám peníze..." upozorňuji předem muže v tradičním hábitu, že o služby pokoutných průvodců, co tu turistům pomáhají zištně, nemám zájem. "Nejsem žádný falešný průvodce. Jsem učitel angličtiny. Kam potřebuješ? Na vlakové nádraží? Mám tamtudy cestu, pojď." Přivolává taxík, kterým mě nechá dovézt přímo na nádraží, a nechce na něj přispět ani dirham. 

Setkala jsem se už s otázkou, proč nežiji radši ve Fesu. Když jsem nechápala, proč bych měla žít radši ve Fesu, vysvětlení znělo „Je o tolik levnější!“ Ano, to je. V kosmopolitním bohatém Tangieru neutrácím o moc méně než v Praze. Jenže když jsem konečně zpátky na severu Maroka a můj španělský kamarád Alejandro za neustálého dolévání červeného vína přechází po pokoji v tradičním beduínském oblečku, v němž připomíná Jediho ze Starwars, zapaluje svíčky, čte z koránu ve španělštině a směje se, jak je ta kniha šílená, načež se dožaduje mého zpěvu české hymny a spontánně vykřikuje cosi o tom, že nejdůležitější je čas, protože to my vytváříme čas a že největším vynálezem života je smrt, protože dává vzniknout věcem novým, zatímco za okny bouří Atlantik, vím, proč jsem si zvolila Tangier. Protože ve Fesu se alkohol shání hůř. No a hlavně proto, že v obklopení uzavřenějších a tradičnějších lidí ve Fesu bych na podobně filmově šílené scény čekala zatraceně dlouho. 

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Petra Dvořáková

Štítky: #Fes #Maroko #Report z Afriky

Komentáře k článku

Dosud nebyly vloženy žádné komentáře.

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.