Island v ČR chceme!

Vzal jsem s sebou i Alexe, našeho mezinárodního experta, dobře vládnoucího angličtinou. Už během cesty do hotelu nám bylo jasné, že Birgitta se velmi dobře orientuje ve stejných tématech, která vedla ke vzniku Pirátské strany i u nás. A to i přesto, že Island je úplně jiná země. Na Islandu si jsou občané vědomi své moci a podle toho se chovají. Zajímají se o politiku i veřejné dění a jsou aktivní. Když si tam oligarchové zprivatizovali banky a následně je přivedli ke krachu, projevila se jasná snaha potrestat konkrétní viníky a zahraniční věřitelé těchto bank byli odkázáni na ně. Průšvih si prostě mají odskákat konkrétní zodpovědné osoby, nikoliv daňoví poplatníci.

Jak to chodí u nás? Banka nebo fabrika zkrachuje. Manažeři, zjevní viníci, dostanou takové zlaté padáky, že by už nikdy museli pracovat a spokojeně si dožili třeba na Bahamách. Ztrátu zaplatí stát, tedy my všichni, milí čtenáři. Proč to tak je? Protože si to necháme líbit.

Na Islandu jsou viditelně o DOST dál. Obyvatelé tohoto pozoruhodného drsného ostrova prostě vědí, že samo se neudělá nic. Pochopili, že když veškeré rozhodování přenechají „těm nahoře“ a budou si jen brblat pod fousy, nikam se nepohnou. Svědčí o tom i nedávná historie Islandu. Po revoluční vlně v roce 2008, jíž předcházela bankovní krize, se začalo pracovat na nové ústavě. Vinou obstrukcí a intrik „starých struktur“, například majitelů rybolovných licencí, se ale ústava zatím neuvedla v život. V roce 2013 se dokonce do vlády vrátily strany z předrevolučního období a přes své sliby daly novou ústavu k ledu. Islanďané proto znovu vyšli do ulic. Protesty zesílily poté, co nedávno vyšlo najevo, že sám premiér je zapletený do aféry Panama Papers.

Na náměstí vyšlo 25 tisíc lidí – to je jako když se v roce 1989 v Česku den co den plnilo Václavské náměstí a poté i Letenská pláň. Premiérovi nezbylo nic jiného, než rezignovat. Zemi čekají volby, ať už řádné nebo předčasné. V současné situaci jsou dnes na Islandu nejpopulárnější a nejdůvěryhodnější stranou Piráti. V průzkumech popularity mají s obrovským náskokem 43% preference. A tak je docela možné, že jsem loni svým autem, co už ledacos pamatuje, vezl budoucí premiérku evropského státu.

Autor: Roman Kučera