Václav Havel by zlevnil své jméno

Pamatuješ si dobře na onen 17. lis­topad? Kde jsi tou dobou byl? 

Jasně, na 17. listopad si pamatuji, i když už ne moc detailně. Jezdil jsem z Východních Čech přes Prahu do školy v Táboře a každý pátek pak na víkend zpět. V pátek jsme se vraceli a na hlavním nádraží jsme měli necelou hodinu času. Všude byly spousty policis­tů a lidí, a tak jsme se vyběhli podívat na Václavák, tam jich bylo také hodně, ale žádné šílené davy ani demonstrace, tak jsme zase letěli na vlak. 

Jaký byl tvůj vztah k známějšímu Václavu Havlovi? 

Příbuzenský ne, jako člověk mně byl příjemný a vnímal jsem ho jako obyčejné­ho chlapa, blízkého většině národa. Ne­smělost i přirozenost… krátké kalhoty, koloběžka… fajn typ, který si na nic ne­hrál. V poslední době jsem na facebooku našel pár článků o tom, že byl gay, figurka nastrčená STB a další podobné informace. Můj názor to nezměnilo. 

Jméno Václava Havla se nabízí jako obchodní artikl. Kdyby chtěl někdo pojmenovat náměstí nebo lavičku po tobě, kolik by sis řekl?

Prodej "Václava Havla" post mortem se mi nelíbí vůbec, a jsem přesvědčený, že by s tím nesouhlasil. Peněz je málo a možná už “vysychá“ i u Dáši. Ale jasně, v rámci konkurenčního boje bych podstře­lil cenu a prodával užití mého jména třeba za pětistovku. Když absurdistán, tak absurdistán. Snad bych tím deklasoval tenhle poplatek na nesmysl a došlo k jeho zrušení... Když se nad tím zamýšlím, tak si říkám, určitě tu jsou potomci Masaryka, Nezvala, Smetany, kdyby teď všichni začali dělat to samé... Jaký je v tom rozdíl? Nebo neměl by si praž­ský magistrát založit nadaci třeba Blanka a zpoplatňovat všechny ulice se jménem "Pražská" v republice? To je ale zase jiná story... 

Máš nějakou veselou příhodu v souvislosti se svým jménem?

Po škole jsem pracoval pár měsíců v Rakousku. Práce byla fajn, ale chtěli jsme zkusit práci v Německu. Jeli jsme stopem… auta dvěma klukům nezastavovala a cesta byla ukrutně dlouhá. Kamarád nadával na každého řidiče, který nás lhostejně minul, takže skoro pořád. Když jsme se konečně k večeru unavení dostali na německé hranice a odevzdali jsme pasy, celník obíhal všechny kolegy s mým pasem a gestikuloval směrem ke mně. Proces, který u ostat­ních trval do deseti minut, se nám protáhl na hodinku, a kamarádovi tekly nervy. Zkusil jsem vtip že bychom to “natáhli“ až do Švýcarska a chybělo málo, abych jednu nekoupil. Žádné další hranice se mnou už absolvovat nechtěl.

Máš přehled o svých dalších jmenov­cích? 

Žádného dalšího žijícího jmenovce ne­znám. Kdysi jsem někde viděl, kolik nás je, a není to malé číslo. Samozřejmě si mě hodně lidí dobíralo a v době Havlova prezidenství toho bylo fakt moc. Byla spíš výjimka, když někdo něco při představování neutrousil.

Úsměvná byla se­tkání s jinými jmenovci politiků. To jsme na sebe většinou koukali a přemýšleli jestli si jeden ze druhého neděláme legraci. Měl jsem štěstí na Petru Buzkovou i Václava Klau­se.

Autor: Roman Kučera, Václav Havel

Štítky: #Pirátské listy 2015