Rozhovor: Podmínky musí diktovat město, ne dodavatelé

Jak se ty osobně cítíš rok poté? Baví tě ještě dělat zastupitele? 

Práce mě velmi baví. Je to příjemná kombinace vlastního oboru a mnoha dalších témat. Vždy se najde něco nového a zajímavého. Navíc konečně nemusím dělit čas mezi obživu a politiku ­ což byl dosti časově náročný koníček. Velmi tomu napomáhá i skvělý tým, kte­rý jsme na magistrátu postavili. Tím ne­ myslím jen nás čtyři zastupitele, ale i našeho asistenta a stážisty, kteří nám velmi pomáhají. 

A vidíš přínos svojí práce? V čem? 

Rozhodně. Otevíráme spoustu pro magistrát zcela nových témat. Bé­ movské smlouvy vysloveně zakazovaly open source, my jsme ho prosadili do programového prohlášení Rady. O sí­ tích všichni jen věděli, že jsou špatně. Nám se teď podařilo konečně začít alespoň částečně využívat již vlastněnou infrastrukturu namísto pronajímání jiné. Nejsilnější jsme v kontrolní činnosti. Tam nás neomezuje, že jsme v opozici – ba naopak. Zodpovědně pročítáme veške­ré podklady, což opravdu není obvyklé. Radíme se s odborníky, posloucháme i ná­zory, které se nám nelíbí, a nebojíme se zeptat. S kontrolní činností úzce souvisí činnost informační. Velmi podrobně informujeme o tom, co se na magistrátu děje. A to nejen formou fantastického PR, ale i věcných reportů z výborů, seminářů etc. V tom jsme silní. Navíc zapojujeme i lidi zvenku a to nejen straníky, ale především dobrovolníky se zájmem o danou oblast. 

Za Piráty jsi v IT komisi pražského magistrátu. Co z toho, čemu se tam věnujete, považuješ za největší prů­švih? 

Největší průšvih je celkový stav. Perso­nál není připravený vést, co vede. Do­davatelé diktují podmínky. Jednoduché věci jsou obaleny spletencem neuvěřitelně hloupých pojmů a procesů, které z nich tvoří věci složité. De facto nikdo nenese provozní zodpovědnost, neexistuje opravdová IT koncepce. 10 nejdůležitějších věcí jsem vy­jmenoval v otevřeném dopisu Radě, upozorňujícím na dané problémy. Příkladem jsou Opencard, Mepnet, ISKŘ. Nekoncepčnost vzniká z častých změn politické reprezentace. Navíc mnohdy po­litici nechtějí problémy řešit, ale naopak vyvolávají stále nové – např. nesmyslný­mi projekty, o které stojí jen oni sami. Ta­kovým ukázkovým příkladem je Opencard. 

Krom řešení toho, co pražské IT sys­témy akutně pálí, se věnuješ openda­tům. Jak se ti vede na téhle frontě? 

Ano, to je moje velké a hýčkané téma. Jde o myšlenku, že data (údaje, statistiky, fakta) vznikající ve veřejné správě jsou všech a všichni by z nich měli mít prospěch. Tím pádem je třeba tato data uvolnit. A to nikoliv ve formě prezentace výsledků, nýbrž jako surová data, která si každý zpracuje dle vlastní potřeby. Ta myšlenka se uchytila ve světových metropolích jako je Vídeň, Amsterdam či­ Londýn. V posledním jmenovaném při­nesla velmi pozitivní výsledky jak pro veřejný sektor, tak pro ten soukromý. V rámci ČR je Praha unikátní, jelikož je kombinací kraje a obce a disponuje tak velkým množstvím dat. Já jsem ale šel ještě dál a projekt pojal celopražsky. Za­hrnuje tedy magistrát, městské části, pří­spěvkové organizace i městem vlastněné firmy. Přípravou otevřených dat mě pověřila komise ICT na konci května, a to v nejširší variantě, postavené na opensour­ce technologiích. Velkým úspěchem také byl hackaton PragueHacks v červnu, který zaštítila paní primátorka a já jsem pro něj získal data. Za víkend na nich dobrovolnicky vzniklo mnoho inspirativních aplikací. 

S otevřením většího množství dat jich bu­de vznikat ještě víc. Krom magistrátu zvládáš pomáhat i jinde. Jaký dojem máš ze spoluprá­ce s Prahou 10? O co tam šlo a co je důležité i pro jiné městské části? 

Snažím se, ale nedokážu všem MČ po­máhat tak, jak bych chtěl a jak by si za­sloužily. Na Praze 10 máme úžasný tým v rámci koalice Vlasta. Bohužel samotná radnice patří k jedné z nejzdevastovanějších. Mnohaletá vláda ODS tam předraženě outsourcovala část IT a prohlásila to za komplexní outsourcing. Naši lidé upozornili na to, o jakou zloději­nu se jedná. Současná koalice se toho za­lekla. Nyní se snažíme spolupracovat na nápravě, ale samozřejmě jsme jen opo­zice a paní radní, která nám spolupráci umožňuje, není na zdejší radnici sama. Navíc se bohužel řešení IT příliš nevě­ nuje, vedle Prahy 10 má ještě funkci sená­ torky a zdá se, že si na svou gesci radní pro IT na Praze 10 nevyčlenila téměř žádnou kapacitu. Přitom se jedná o precedens. Velká část veřejné správy přistoupila k outsourcingu, ale neponechala si kontrolu a strategické řízení a teď je zcela ve vleku dodavatelů. To je úplně šílené a neudržitelné. Všechny nás to stojí ohromné finanční prostředky. 

S kým se ti tedy jak spolupracuje? Na magistrátu, u vás na Praze 7 i jinde? 

Na magistrátu se dobře spolupracuje s místním IT, které pod vedením nového ředitele nabralo pozitivní směr. Z politiků je k nám nejvstřícnější Matěj Stropnický a donedávna i paní primátorka – dokud jsme nezkritizovali kuchyňku. Na Praze 7 je situace velmi přátelská. První půlrok jsme bohužel řešili or­ganizační změny. Museli jsme najít nové­ ho vedoucího IT. Následně jsme vypovídali nevýhodné smlouvy. A až nyní se dostáváme k inovacím. V současnosti jsme dosáhli toho, že interní IT zařídí to, co dřív obstarávali dodavatelé za statisíce měsíčně. Bohužel, radnice nejsou v dobré kondi­ci. Chybí kvalifikovaní lidé se zájmem o věc. Není to proto, že by je nešlo sehnat, ale většinou odešli, protože nechtěli při­hlížet nepravostem, které se děly. 

Výbor pro majetek – tam se ti daří něco ovlivnit? 

To bohužel není příliš slavné. Zamítli jsme mnoho záměrů, protože nám přišly velmi slabé. Opakovaně prosím pana předsedu o větší množství koncepčních jednání. Stejně jako jinde, i v oblasti majetku totiž chybí jasná koncepce. Např. ve věci tzv. Maršmelounu jsem podal podnět a bylo vyvoláno hlasování, avšak kvůli nepřítomnosti členů bylo lehké ho zmařit. Nyní jsem podal obdobný podnět ke kauze domu U Sixtů. 

Opencard – jak se podílíš na rozplé­ tání tohohle spletence? 

Jakub Michálek se zaměřil hlavně na právní a politickou stránku věci a řešil, jak se vyhnout nevýhodným smlouvám a kdo nese jaký díl zodpovědnosti. Já jsem v úzké spolupráci s Ondřejem Felixem řešil, jaká by měla být podoba projektu do budoucna. Jak převést provoz pod nás, kam ho směřovat a co chceme dlouhodobě. Vznikl Prague Market, což je moderní vize elektronické komunikace s úřadem. Inspiraci jsme měli v myšlence Digital by default ­tedy primárně vše řeš­me digitálně a zároveň digitální služby musí být tak kvalitní, aby je i klienti vyu­ žívali raději. Vše trvá dlouho, téměř na každou otáz­ ku nejprve slyšíme obligátní „nejde“. Navíc se jedná o systém se statisíci uživa­telů, čili není zcela jednoduché jen tak ně­ co změnit. V posledním měsíci se situace výrazně zlepšila s obměnou vedení společnosti Operátor Opencard. Provoz je sebevědomější a sledují rozumné cíle, nikoliv udržování bémovského monstra. 

Co tě nejvíc překvapilo? 

Hlavně neinformovanost úředníků a ne­vůle chápat jádro věci, ať jde o cokoliv. Úředníci si hledí své byrokracie, politici sledují statistiky oblíbenosti, ale nikoho nezajímá, že se věci pořizují krajně nevý­hodně. Že s trochou snahy můžeme mít lepší technologii za poloviční náklady. Na úřadě se jako jakási automatická obranná reakce používá výše zmíněné „to nejde“. Nikoho nestresuje, že ve spoustě oblastí jsme u klíčových služeb závislí na jediném, monopolním dodavateli, a že dostáváme třeba i několikátou pokutu za využití jednacího řízení bez uveřejnění, tedy přímého nákupu, namísto otevřené soutěže. Je to opravdu jak v Jistě, pane ministře. Přitom by stačilo nesabotovat snahy o nápravu. 

Tak co nejvíc otevřených dat i soutě­ží a díky za rozhovor!

Autor: Olga Richterová, Ondřej Profant

Štítky: #Pirátské listy #rozhovor